Byly to ovšem předsudky, přijely dvě normální dvaadvacetileté holky. "No to doufám, že budu spát ve spacáku," děsí se Miss World Taťána Kuchařová, že by měla strávit tři první etapy, na které se přijela podívat, v klimatizovaném hotelu.
"Hiltonů mám za celej rok až až, a jedním z nejlepších zážitků posledního roku bylo sjíždění řeky s kamarádkama..."
Dokud jsou v Buenos Aires, vysloví děvčata veliké přání; chtějí vidět čtvrt La Boca. "Holky," říkám jim, "jenom vás upozorňuju, že v La Boce není po večerech zrovna bezpečno, žije tam spousta chudáků."
Miss Aneta Vignerová ve čtvrti La Boca.
Vím, o čem mluvím. I já jsem hned první den vyrazil pěšky do Boky, prohlédnout si fotbalový stadion, na kterém začínal Maradona. Jakmile se začalo smrákat, zastavilo u mě policejní auto: "Okamžitě si schovejte foťák pod triko, ať vám ho někdo neukradne, a vůbec, radši odtud vypadněte a vraťte se zase zítra..."
Holky se zaplaťpánbůh nenechají zastrašit: "Hele, co si o mně myslíš?" povídá Taťána. "Kdekoli jsem, tam se snažím dostat do těch nejhorších čtvrtí, toulala jsem se třeba po starém, ošuntělém Pekingu úplně sama a chroustala tam smažené škorpiony. Jsou vynikající."
A tak tedy jdeme. V bláznivě pestrobarevné La Boce nás vítá dokonalý dvojník Maradony, v dresu číslo deset, kopačkách a s blyštivou náušnicí. Můžu si ho vyfotit s misskama? Jistě, prý můžu: "Za třicet pesos..." Zbláznil se? Sto padesát korun za fotku? "Sí. Jsem přece Diego," vysvětluje mi, a podoba je taková, že mu skoro věřím.
Miss world Taťána Kuchařová si zkouší masku na trhu.
Missky si dávají první šampaňské, a že je konec roku, tenhle mejdan protáhneme. Sám si z něj mnoho nepamatuju, takže pouze v bodech:
Táťána Kuchařová zpívá stále častěji Slavíky z Madridu. Aneta Vignerová si pod silvestrovským ohňostrojem zouvá lodičky a tancuje ve střepech.
Já si měním dres s popelářem, protože jak Czech Dakar Team, tak i zdejší úklidové čety vyznávají zářivě zelené barvy.
Ale nejlepší je závodník Dušan Kunovský, kterému přezdívám nejbohatší český pankáč, protože si i při nejtěžším závodu užívá dne, užívá hodiny. Ačkoli by měl být za dvanáct hodin na startovní rampě, stříká do roztančeného davu lahve šampaňského, jednu za tři tisíce korun.
A to je má poslední vzpomínka na rok 2009. Dvě nádherné české holky řvou v Argentině na rozjuchaného závodníka: "Nestříkej! Dušane, nestříkej!"
Můj nejšílenější zážitek z DakaruAnketa Aleš Loprais, řidič kamionu |
