Pět tipů, jak se v Beskydech pěkně zřídit na horském kole

Žádný strach, nehodláme vás posílat sjíždět nejhlubší a nejprudší beskydské rokle. Ale pokud si na cyklovýletech vedle kochání zároveň rádi dáte do těla, mohly by vás následující trasy bavit. Nebo alespoň inspirovat k podobným vyjížďkám v jiných, nejen českých horách.
Beskydy na kole, ilustrační snímek

Beskydy na kole, ilustrační snímek | foto: Michael Mlynář, iDNES.cz

Všechny následující trasy jsem projel se startem ve Frýdku-Místku a návratem tamtéž, díky čemuž jejich délka narostla nad 100 kilometrů, ale není třeba panikařit.

Jednak se v tomto článku můžete dočíst, že z frýdecké oblasti se dá k „centrální“, těšínské i valašské části Beskyd vcelku dobře přiblížit, a jednak i tyto kratší verze dají zabrat nesrovnatelně více než odpolední projížďka na Zbraslav.

V Beskydech se samozřejmě dá najít spousta náročných tras, včetně nemálo hřebenovek a podobně. Následující pětka je ovšem vybrána i s ohledem na sjízdnější terén a jakousi řekněme „navigační přívětivost“. Všechny trasy by se z větší části daly vcelku rozumně objet i na trekovém kole, ale horské je rozhodně mnohem vhodnější.

Dejte si i rozumnou časovou rezervu, protože v kopcích kilometry rozhodně neubíhají tak rychle jako na rovinách. Ve všech případech je tedy dobré vyhradit si na to celý den.

Prolog: Výjezd na Prašivou

No dobře, tak jsem na předchozích řádcích trošku přeháněl, protože tady se to té stovce neblíží ani zdaleka, ale pořád je to jen prolog. Je to zkrátka jen taková ochutnávka na rozjetí, která vám lehce naznačí, co můžete čekat od dalších tras, kde to bude už naostro.

Chata na Prašivé

Z východního okraje Frýdku je to do obce Vyšní Lhoty jen lehce přes 10 kilometrů a nahoru na kopec pak po značené cyklotrase něco přes tři kilometry. Ale ty jsou tedy o to výživnější.

Osobně považuji Prašivou za snad nejhorší kopec v celých Beskydech. Jak některým profesionálním cyklistům nesedí alpské kopce a jiným třeba zase ty pyrenejské, tak mně zkrátka nesedí Prašivá.

S výjimkou dvou až třísetmetrového úseku se totiž jede pořád do prudkého a značně nezáživného kopce. Nejprve v lese, takže nevidíte nic, a když se vám v horní části otevře výhled do údolí, bude už do vás tak pražit (platí pro léto), že budete na stinný les ještě s láskou vzpomínat.

Když vychrčíte k ostré levotočivé zatáčce, budete mít pocit, že už byste mohli být za půlkou a to nejhorší máte za sebou. V prvním případě je to pocit oprávněný, ve druhém nikoliv. Sice uvidíte přímý prudký úsek, který se nahoře zjevně zmírňuje, ale je to jen taková malá vlnka, takže si ještě docela zašlapete. Ale i s touto informací se vám ten kopec asi bude zdát nekonečný.

Turistická chata na Prašivé se průběžně opravuje, takže si nejsem jistý, jak přesně to tam zrovna teď vypadá, ale ke klasickému koloritu tam patří úlek u vycpaného medvěda. Kousek vedle pak stojí katolický kostel svatého Antonína Paduánského, který naznačuje dvě věci. Zaprvé lokální unikát, protože v Beskydech jsou dřevěné kostelíky takřka na každém kroku, a zadruhé, že Prašivá je nejen oblíbené výletní místo, ale i významné místo poutní.

Kostel na Prašivé

Dolů se pak můžete vydat po žluté turistické značce do Komorní Lhotky a odtud kolem známé hospody Harenda zpět k Frýdku. Při sjezdu asi dojdete k názoru, že opačně byste to jet nechtěli.

Ale pokud toho nemáte dost, můžete to vzít po hřebeni, který vede až na kopec Velký Javorový. Chodník je průběžně „kultivován“, ale ani tak to není úplná selanka, takže může přijít vhod.

Cestou se dá sjet na Morávku a odtud zase zpátky do Frýdku. Pokud ovšem dojedete až na Javorový, spusťte se dolů po turistickém značení do Gutského sedla a pak do obce Řeka. Zdaleka ne triviálnímu sjezdu po úzké pěšině sluší skutečnost, že příhodně vede oblastí nazvanou Gutské peklo.

1. Lysá hora, Bílý kříž, Radhošť

Tady to vezmeme jen stručně, protože podrobně je tato trasa popsána v tomto článku. Od té doby byla ovšem notně vyspravena a na začátku bohužel i vyasfaltována turistická trasa na Radhošť, takže se tam dá na kole dojet takříkajíc bez drncání. Faktem ovšem je, že pokud vám bude zbývat ještě aspoň trochu sil a času, zajet si k soše Radegasta a soše a kapli Cyrila a Metoděje za to asi stojí.

Lysá hora

Ovšem je tu jeden háček. Z Pusteven na Radhošť je to necelých pět kilometrů, ale v úvodu je to dost krutý krpál sám o sobě. A po tom všem, co už budete mít v nohou, bude asi protestovat nejen tělo, ale zejména morálka.

Další změnou pak je, že mezitím na Pustevnách bohužel vyhořel unikátní Jurkovičův Libušín, ale naštěstí už se začalo pracovat na rekonstrukci. Tak omrkněte, jak jim to jde od ruky.

Tip na zkrácení: Vlakem se dá dojet na Ostravici a odtud nahoru na Albínovo náměstí, kde se napojíte na původní trasu. Odtud tedy na Ivančenu, Zimný, Lysou a dál. Z Pusteven se pak dá sjet na vlak na Čeladnou nebo do Frenštátu pod Radhoštěm.

2. Radhošť, Bílý kříž, Ostravice

No ano, je to stejná trasa jako v předchozím bodu, akorát tedy naopak a bez nejvyššího vrcholu. Ale názorně ukazuje, že nejvyšší kopec nemusí být zdaleka nejhorší. Navíc to můžete brát jako jakousi odlehčenou verzi pro případ, že byste se ráno po předchozím výletu necítili zrovna v top formě.

Z Frýdku je to na Radhošť něco kolem 50 kilometrů prakticky bez výjimek do kopce, od Podolánek navíc místy dost prudkého, ovšem to nejhorší vlastně máte pořád ještě před sebou. Sotva sjedete zpět na Podolánky, užijete si jen krátce příjemné rovinky a už vás čeká další stoupák na Lhotskou. Za tím nejprudším úsekem se to sice hodně narovná, ale až nahoru to ještě chvíli potrvá, a samo to tedy rozhodně nepojede.

Na druhé straně kopce to z Mezivodí na Bílou vcelku odsýpá, ať už to tedy říznete rovnou po silnici, nebo se po cyklotrase překulíte ještě přes jeden menší kopec. Mimochodem na Bílé je další roztomilý dřevěný kostelík.

Pak ovšem čeká čisté zlo. Z křižovatky v údolí Černé začíná desetikilometrové stoupání na Bílý kříž. Délka by ani tak nevadila, protože sklon není nijak dramatický, ale o to prudší je pak závěr. Navíc je to další z těch kopců, kdy se zdá, že už tam přece musíte být, aby se před vámi za zatáčkou objevil další demoralizující úsek.

V kapli na Radhošti

Přestože to tedy papírově není nejnáročnější trasa z tohoto seznamu, mám vždy na Bílém kříži pocit, jako bych celý den na zádech tahal 20 kilo brambor.

Odměnou pak je poněkud technický sjezd po turistické značce na Visalaje. I když - jak se ta odměna vezme. Když to po té předchozí štrapáci zdrncám dolů po tom kamenitém chodníku, bolí mě vždy už i ruce. Dále to pokračuje už příjemněji, po značené cyklotrase k přehradě.

Ale vyhráno ještě není. Poté, co se spustíte do malebného Masarykova údolí, čeká vás ještě jeden kopec, abyste se překulili na Ostravici. Není nijak náročný, ale buďte si jití, že v této fázi výletu v žádném případě nepotěší.

Kdybyste si chtěli ještě něco přidat, můžete to z Bílého kříže vzít po hřebeni na Gruň. A asi tomu nebudete věřit, pojedete kolem dalšího dřevěného kostelíku. Za prudkým sjezdem se pak dejte doprava a po turistickém značení se zase dostanete dolů do Masarykova údolí.

A pokud se z Ostravice nebudete vracet vlakem, tak byste sice neměli, ale stejně navštívíte místní Beskydský pivovar. U silnice od přehrady by vás tam měl nasměrovat velký poutač. A kdyby tam nebyl, tak jakmile projedete kolem benzinky a po levé straně se objeví paneláky, stočte to mezi ně. Tam už vás těch posledních pár metrů navede každý.

Tip na zkrácení: Stejný jako v předchozím bodě, ale v opačném gardu.

3. Nejvýchodnější bod a trojmezí

I tuto trasu již máme podrobně popsanou, konkrétně tady. Tak snad ještě jednou varování: je to dlouhé, je to náročné, leze to na mozek a ze zvlněného terénu se vám bude houpat hlava možná ještě druhý den ráno.

Ale jsou tu i dobré zprávy: je to krásné a dá se to zkrátit. A v případě, že budete chtít vidět jen trojmezí a nejvýchodnější bod, tak se to dá zkrátit dost razantně.

Tip na zkrácení: Vlak jede až do Jablunkova a Mostů u Jablunkova.

4. Na Velkou Čantoryji po červené

Začátek trasy je stejný, jako kdybyste jeli k trojmezí, akorát že v Milíkově neuhnete na Bocanovice, ale na Bystřici a Nýdek (no jistěže, i zde jsou dřevěné kostelíky). Nahoru na Čantoryji se dá na kole vyjet i alternativními trasami, ale navigace v Nýdku byla posledně poněkud zmatená, tak proč to nevzít po červené turistické, ne? Jeďte kousek směrem na skokanské můstky a pak uhněte i s červenou doprava. A rubejte.

Když jsem si totiž poprvé nebyl úplně jistý, zeptal jsem se po úvodním pruďasu chlapíka u jednoho domu, zda jedu správně na Čantorku. „No, na Čantorku. Tu furt rovně. A rubej,“ odpověděl mi tehdy s více než potutelným úsměvem.

Kopec je to dlouhý, prudký a těžký. V některých místech bych na svém kole se dvěma převodníky a deseti pastorky dal království za lehčí převod. V jednom místě na horším povrchu jsem byl vděčný, že mi podklouzlo zadní kolo a já neudržel balanc. Mohl jsem tak bez ztráty tváře slézt, potlačit to kousek do mírnějšího sklonu, kde se zase dalo nasednout, a trošku se u toho vydýchat.

Zážitek z toho měli i pěší turisté.

„Kura, tuž to stě dobry,“ řekl mi jeden pán, který se zájmem sledoval, jak jsem za půl minuty ujel odhadem tak dvacet metrů.

„K***a, sotva lezu,“ snažil jsem se zafrflat zbrocený potem a s tepem, že mi málem pumpa vyletěla z hrudníku.

Někdo supí na Čantoryji na kole, někdo se tam vyveze autem.

Ale konec dobrý, všechno dobré a i na Čantoryji se nakonec vyjet dá. I po té červené. Nahoře vede hranice s Polskem, a tak je tu pro přespolní jistě aspoň částečně zajímavé, že jedna hospoda je česká, ale ta druhá kousek vedle je už polská. A kdybyste toho stoupání měli málo, můžete na vrcholu vylézt ještě na rozhlednu.

Těšit vás může i pomyšlení, že co jste tak pracně vyšlapali nahoru, si teď dáte střemhlav dolů, ale buďte opatrní. Povrch není zdaleka ideální a místy je to tak prudké, že ve vlastním zájmu se opravdu vyplatí celou dobu brzdit více než zodpovědně.

V Nýdku a Bystřici pak pojedete i kolem krásně čisté řeky, kam po tomto martyriu není možné neskočit. Řeč je pochopitelně o teplých letních dnech, ale v lednu se na Čantorku na kole asi jen tak někdo drápat nebude.

Poznámka: Kura na severní Moravě znamená slepice a zároveň je to zkrácený výraz „kurnik šopa“ (kurník a kůlna). Používá se ve funkci jakéhosi slušného, až přátelského zaklení nebo jako údiv nad něčím, co nám zas tak moc nejde do hlavy. Naproti tomu výraz „k***a“ znamená přesně to, co si myslíte.

Tip na zkrácení: Vlakem se dá dostat až do Bystřice.

5. Beskydský trojboj: na tři nejvyšší vrcholy

Pokud by se jeden z našich tipů měl označit jako královská etapa, byl by to rozhodně tento. Lysá hora se tyčí do výšky 1 323 metrů nad mořem, Smrk měří 1 276 metrů a nadmořská výška Kněhyně je 1 257 metrů. Na ní se sice dnes až na vrchol nedostanete, ale věřte, že i tak toho budete mít plné zuby. Na Smrku i Kněhyni si totiž i nemálo pochodíte s kolem na zádech a celkové převýšení překonává 2 000 metrů, jen to hvízdne, ať už jedete odkudkoliv.

Zrenovovaná skautská mohyla na Ivančeně
Zrenovovaná skautská mohyla na Ivančeně

Zrenovovaná skautská mohyla na Ivančeně

Na Lysou horu se dá na kole vyjet několika trasami, ale za nejlepší považuji tu přes Ivančenu a Zimný (podrobnější popis zde). K nástupu na Smrk se potřebujete dostat na Ostravici, kam se dá rovněž dojet několika cestami. Zaprvé opět přes Ivančenu, tedy stejnou cestou, jako jste jeli nahoru. Mezi bikery je pak oblíbené zhrkat dolů po žluté turistické značce. Nejlépe se mi však jeví vrátit se na Zimný, sjet pár metrů pod odbočku vlevo a dát se neznačenou cestou doprava. Na začátku jsou tam jakési panely a pak to po kamení a hrubé šotolině vede i zase kousek do kopce. Chybějící značení není problém, stačí prostě jet rovně, respektive sledovat tuto cestu a nikam neodbočovat. Dlouhý sjezd vás dovede k přehradě.

Tam se napojíte na větší cestu a dál držíte směr, tedy jedete jakoby šikmo doprava, nevracíte se doleva. Kolem hráze dojedete na Ostravici a mezi můstkem přes řeku a nádražím vás cyklistické značení pošle doleva. Chvíli sledujte cedulky dvou souběžných cyklotras, ale na správném místě musíte odbočit. To správné místo se pozná tak, že se cesta rozděluje vpravo a vlevo. Vpravo pokračují cyklotrasy, rovně do lesa vede červená turistická značka a cesta vlevo je neznačená. A právě tou se dejte. A rubejte.

Za pár chvil se vám vlevo otevře výhled do údolí a na okolní hory, abyste brzy zase dojeli do lesa. Po pravé straně tam někde budete míjet studánku, kde je možné doplnit zásoby.

Klíčové je si po nějakém čase všimnout lehce širšího prostranství, kde žlutá turistická značka uhýbá vpravo do lesa. No a odtud se tlačí. Po šutrech a kořenech je to zejména v cyklistických tretrách čirá radost až na kost.

Výhled ze Smrku

Tedy, ono se dá vyjet až do sedla, ale pokud nebudete mít trasu uloženou v navigaci, možná bude lepší už odsud tlačit po značené turistické trase. Různých cest, chodníků a odboček v různém stavu sjízdnosti je totiž Smrk plný a je vcelku snadné zajet někam špatně. Na druhou stranu, kdy naposledy jste si pořádně s kolem pochodili pěšky? A je to i docela zábava, protože si u toho člověk může krásně zanadávat na život, vesmír a utrpení, do kterého se sám pustil zcela dobrovolně.

Po nějaké době tlačení narazíte na další asfaltku, na kterou se samozřejmě dá dojet, tak abyste neřekli, že vám něco zamlčuji, tak do sedla dojedete následovně. Když ve výše popsaném místě, kde žlutá odbočuje do lesa, pojedete po cestě ještě dál a na dvou odbočkách se dáte vpravo, vyjedete v místě, kde se cesta se žlutou turistickou kříží. Není to značené, ale s pomocí podrobnější turistické mapy se to dá najít v pohodě. Když pojedete ještě dále, asfalt se ztratí a po čase dojedete do sedla, kde vás cedule na rozcestí pošle po červené na vrchol. A tady už se tlačí definitivně.

Sledujte značení, a jakmile projdete kolem mohyl Johna Lennona a Jana Palacha, jste skoro tam. Nahoře je jen malý plácek s ohništěm a vcelku úzký výhled jedním směrem. Ano, tak kvůli tomu jste se sem plahočili. A taky proto, abyste byli největší atrakce. Pokud se tedy od mého posledního výškrabu na Smrk něco nezměnilo.

Tehdy totiž byl víkend, a tudíž tam bylo dost lidí. Ale kdyby v tu chvíli z mohyl vylezli živí Palach s Lennonem, nevzbudili by takový zájem jako jeden blbec, který si tam vynesl kolo. Nejčastější dotaz pak byl, kudy se tam, hergot, dá vyjet až nahoru. No, nikudy, tlačí se.

Dolů sjeďte až tam, kde jste na začátku opustili cyklotrasy a nyní se na ně napojte. Překulíte se přes ještě jeden menší kopec. Sledujte dál cykloznačení a sjeďte dolů na Čeladnou. Tam vás červená turistická nasměruje už na Kněhyni, konkrétně doleva a po chvíli na menší cestu doprava. A tam nastává zlatý hřeb celého dne. Stoupání na Kněhyni je samo o sobě dlouhé, dost prudké a vůbec zkrátka nechutné, ale když máte za sebou už dva a půl pořádného kopce, je to čistá tortura. Zvlášť v teplých letních dnech.

Krátce po rozcestníku na Malé Stolové vede červená značka zase do lesa. Zase do kopce. Zase tlačení. Ale zase se dá jet ještě kousek. Asfaltová cesta se stáčí mírně doprava, a když se po čase dáte na odbočce doleva, dojedete ke křížení s červenou. A odtud už zase definitivní tlačení, místy po téměř ani neschůdných úsecích. Blbé je, že když dolezete do sedla, tak zjistíte, že na vrchol to nejde. Chodník je zavřený a přes zábrany uvidíte v lese zátarasy jako z designového studia Vietkongu.

V okolí Kněhyně lidí často nerespektují zákazy vjezdu.
Kněhyně, sedlo
Kněhyně, sedlo

Kněhyně, sedlo

Takže pokud vám jde jen o to dát si do těla, asi vás dostatečně zřídí i jen výjezd na Stolovou. Tam sice není lautr nic vidět, ale to v podstatě není ani v sedle, takže asi nemá úplně smysl se tam za každou cenu skal a stepí divočinou trmácet s kolem. Vlastně ano, je tam pomník partyzánům.

Ale pokud budete mít jako já jednou takhle brzy ráno takový ten pocit, že „dneska by to šlo“, tak není proč váhat. Tahat se jak blb s kolem po kamenech a kořenech sice moc nedává smysl, ale právě proto to v podobných případech stojí za to. A na tři nejvyšší hory Beskyd se za jeden den asi taky jen nepodíváte.

Tip na zkrácení: Vlakem na Ostravici, na zpáteční cestě se dá nasednout opět na Čeladné.

Nádraží Praha Vršovice

  • Nejčtenější

Svezte se nostalgickými a zážitkovými vlaky, máme jejich soupis

1. října 2021,  aktualizováno  17.3 19:21

Aktualizujeme Máte rádi vlaky a chcete zažít něco extra? Vyzkoušejte mimořádné nostalgické a zážitkové jízdy. Po...

Světové legendy lenošení. Seznamte se s nejkrásnějšími termály světa

16. března 2024

Po celém světě bychom napočítali přes šest tisícovek termálních pramenů, ale koupat se dá jen v...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Kapverdy jsou perla uprostřed Atlantiku. Bílé pláže, ferraty i život pod sopkami

11. března 2024

Premium Sopečné peklo, zelený ráj a tisíce lidí v dírách v zemi. Kapverdské ostrovy nabízejí rozmanité...

Až tři metry sněhu. Rakouská střediska, kde si prodloužíte lyžařskou sezonu

14. března 2024

Letošní zimní sezona v Alpách pokračuje. A to bez ohledu na teploty, které v posledním měsíci...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Tajemství přehrad: Slapy jsou ikonou našich vodních děl

17. března 2024

Seriál Tajemství přehrad nás dnes zavede k jednomu z nejznámějších vodních děl u nás, na Slapy. Třetí...

VIDEO: Střílej po mně! Kameraman natočil téměř celý útok v centru Prahy

Premium Ve čtvrtek zemřelo rukou střelce Davida K. 14 obětí, 25 lidí je zraněných, z toho deset lidí těžce. Jedním z prvních na...

Máma ji dala do pasťáku, je na pervitinu a šlape. Elišku čekají Vánoce na ulici

Premium Noční Smíchov. Na zádech růžový batoh, v ruce svítící balónek, vánoční LED svíčky na baterky kolem krku. Vypadá na...

Test světlých lahvových ležáků: I dobré pivo zestárne v obchodě mnohem rychleji

Premium Ležáky z hypermarketů zklamaly. Jestli si chcete pochutnat, běžte do hospody. Sudová piva totiž dopadla před časem...

OBRAZEM: Kde se natáčí Survivor. Ostrov Hispaniola je rájem i peklem

19. března 2024

Nejnovější série reality show Survivor Česko & Slovensko se natáčí v Dominikánské republice na...

Amsterdam v boji proti zlým turistům přitvrzuje a nasadil kvíz

18. března 2024  17:22

Amsterdam v průběhu let vyzkoušel různé způsoby, jak potlačit nepříjemný cestovní ruch, od...

Pozoruhodné botanické zahrady světa zrcadlí džungle, pouště i velehory

18. března 2024

Byť jde primárně o respektované badatelské instituce, návštěva jejich areálů suchopárná rozhodně...

Svezte se nostalgickými a zážitkovými vlaky, máme jejich soupis

1. října 2021,  aktualizováno  17.3 19:21

Aktualizujeme Máte rádi vlaky a chcete zažít něco extra? Vyzkoušejte mimořádné nostalgické a zážitkové jízdy. Po...

Nutný výchovný pohlavek, souhlasí Bouček i Havlová s přerušením projevu na Lvu

Moderátor Libor Bouček ostře zareagoval na kauzu ohledně délky proslovu režisérky Darji Kaščejevové na předávání cen...

Švábi, vši a nevychované děti. Výměna manželek skončila už po pěti dnech

Nová Výměna manželek trvala jen pět dní, přesto přinesla spoustu vyhrocených situací. Martina ze Znojma se pokoušela...

Vyzkoušeli jsme podvod z Aliexpressu. Může vás přijít draho, i po letech

Nakoupili jsme na Aliexpressu a pěkně se spálili. Jednu USB paměť, dvě externí SSD a jeden externí HDD. Ve třech...

Chtěli, abych se vyspala s Baldwinem kvůli jeho výkonu, říká Sharon Stone

Herečka Sharon Stone (66) jmenovala producenta, který jí řekl, aby se vyspala s hercem Williamem Baldwinem (61). Měla...

Byla to láska na první pohled, říká hvězda Gilmorek o manželství s modelkou

Milo Ventimiglia (46), představitel Jesse ze seriálu Gilmorova děvčata nebo Jacka Pearsona ze seriálu Tohle jsme my, je...