Moje cesta do Kambodže začala v Thajsku, kam jsem přijel za kamarádem, který tam dlouhodobě pracuje. První týden jsem zakotvil ve městě Pattaya. Vzhledem k tomu, že kamarád přes týden pracoval, měl jsem čas jen pro sebe, a tak jsem přemýšlel, jak ho využít. Nabízela se možnost letět do Singapuru nebo jet do Kambodže. Zvolil jsem tu druhou.
Kamarád mi radil, ať se podívám na místní spojení vlakem nebo autobusem, že to není drahé, ale vzhledem k tomu, že jsem měl málo času, rozhodl jsem se najít si někoho, kdo mne tam vezme. A zpětně vzato jsem za to vděčný.
 |
Zasurfoval jsem a vykouklo na mne pár nabídek za menší či větší peníze. Byla sobota a já chtěl jet v úterý, takže jsem se nakonec rozhodl pro nabídku s kompletní péčí v ceně a s vyzvednutím z hotelu za poměrně solidních 4 630 korun s tím, že nabídka vyžadovala stoprocentní zálohu a měli pouze smíšené skupiny s rusky mluvícím průvodcem.
Jinak se totiž ceny pohybovaly mezi deseti až dvanácti tisíci korun na dva dny. Rusky trochu mluvím, tak proč ne… Zaplatil jsem online kartou, avšak k mému úžasu mi banka strhla sumu 13 400. Byl jsem v zemi všech možností, a tak jsem si říkal, že mě natáhli. Dokud jsem si nevšiml, že to není v korunách, ale rublech. To už mi bylo opravdu divné, nicméně ráno ve čtyři hodiny mne opravdu vyzvedl mikrobus a přivítala mne Olga, naše průvodkyně, a plný mikrobus rusky mluvících turistů.
Průjezd vnitrozemím
Mimo jiné jsme s sebou měli mít pas platný minimálně šest měsíců, thajské vízum, dvě fotky, zpáteční letenku domů, potvrzení o rezervaci hotelu v Thajsku a v hotovosti i 100 až 150 bahtů (cca 100 korun) na vyřízení kambodžského víza.
Hlavním cílem bylo město Siem Reap a desítky chrámů a stovky památek areálu Angkor (zahrnující i samotný Angkor Vat, který je svou celkovou výměrou kolem jednoho kilometru čtverečního považován za nejrozlehlejší náboženský komplex na světě).
Čekalo mne čtyři sta kilometrů autobusem plným ruských turistů, devět hodin jízdy tak trochu do neznáma. Ale těšil jsem se na to, protože je známo, že kambodžský král Norodom Sihamoni je jediný král na světě, který mluví plynule česky, protože studoval v Praze balet a pedagogiku.
Chrámy zčásti pohltila džungle, a stromy tak doslova obepínají kamenné zdi.
Dorazili jsme k hranicím, kde nás vysadili a hranici jsme museli přejít pěšky. Měli jsme přednostní odbavení, každého z nás si vyfotili, dali výjezdní doložku z Thajska a šli jsme přes most na druhou stranu. Přechod hranice byl opravdu zajímavý. Stáli jsme v mezihraniční zóně, Olga, naše průvodkyně, od nás vybrala pasy, do kterých jsme museli vložit 150 bahtů, dobrovolně je odevzdat místnímu „podnikateli“, nechat mu je a odjet bez nich. Byli jsme z toho tak v šoku, že nikdo neprotestoval. Onen podnikatel nám prý v průběhu našeho krátkého pobytu zajistí kambodžské vízum a vrátí nám pasy, až pojedeme zpět.
První změnou byl pak asi dvacet let starý mikrobus, který pro nás přijel z Kambodže. S ním jsme kambodžskou hranici prostě jen projeli bez jakékoli kontroly, která nás však neminula u malé garáže asi dvacet pět kilometrů od hranic uprostřed ničeho. S respektem a strachem jsem si nebyl vůbec jistý, zda si ty celníky můžu vyfotit a nenaštvat je.
Celniční kontrola, ale asi až 25 kilometrů od hranic Kambodže ve vnitrozemí.
Následně nás čekala cesta vnitrozemím Kambodže s několika zastávkami, což byla nejkrásnější část cesty, která mi ukázala život v zemi, kde si děti ještě opravdu společně hrají, všichni se usmívají a rodiny tráví čas pohromadě. Olga nám celou cestu vyprávěla o Kambodži, ale mé znalosti ruštiny již vyčerpala, takže jsem si v mobilu četl o kambodžské historii okopírované stránky z webu, které jsem si uložil ještě před odjezdem.
Dvou dní v Kambodži nelituji, byl to opravdu čas naplněný zážitky z jiného světa. Ještě první den jsme navštívili chrámy z komplexu Angkor při západu slunce, plovoucí vesnici, kde trvale žije okolo pěti set lidí, kde mají i vlastní plovoucí školu a krokodýlí farmu.
Plovoucí vesnice s cca 500 trvalými obyvateli, školou a veškerým vybavením.
Druhý den samozřejmě komplex Angkor Vat v plné kráse. Překvapilo mne, že do komplexu můžete pouze s místním akreditovaným průvodcem a dostanete kartičku s vaší fotografií, kterou ukazujete při vstupu do jednotlivých chrámů.
Angkor je oblast s největším počtem chrámů na světě chráněná od roku 1992 UNESCO. Chrámy zčásti pohltila džungle a stromy tak doslova obepínají kamenné zdi chrámů. A vy jen žasnete a přemýšlíte, jak je to možné.
Natáčel se tu mimo jiné i první díl filmu Lara Croft: Tomb Raider s Angelinou Jolie. Vzhledem k velikosti komplexu jsou jednotlivé chrámy od sebe vzdálené, takže jsem byl nakonec rád, že nás mezi nimi vozil náš mikrobus. Bylo to něco úžasného, neočekávaného, plného zážitků, lidí, věcí a poznání země, kde slovo pokora ještě neztratilo význam.
Nakonec jsme na hranicích dostali od usměvavého „podnikatele“ zpět i naše cestovní pasy s kambodžským vízem a ve středu o půlnoci jsem zakotvil unavený, ale nadšený zpět u hotelu v Pattaye.
Čtenář Martin Pavlata si na dva dny odskočil z Thajska do Kambodži.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
