I když jsme s manželkou už důchodci, jezdíme stále do hor, především za květinami, které obdivujeme a fotografujeme. A z obrázků pak děláme přednášky a píšeme články.
V červnu 2019 jsme navštívili Hochschwabské Alpy v Rakousku a bydleli jsme tam v rodinném penzionu v lázeňském městečku Aflenz Kurort. Nebyli jsme tam poprvé a věděli jsme tedy, kam se vydat.
 |
Nejdřív jsme navštívili suchou říčku Karlbach poblíž Sankt Ilgen. Hned u silnice nás přivítaly svými krásnými oranžovými květy lilie cibulkonosné. Koryto této řeky se naplní vodou jen za jarního tání, ale většinu roku je suché. Přesto v samotném balvanitém korytě říčky rostlo několik květin, jako třeba nízký bílý mák alpínský, a na březích řeky jsme viděli orlíčky, např. alpský a tmavý. Dále pak některé orchideje a v přilehlém lese snad nejhezčí orchidej střevíčník pantoflíček, i když v té době už odkvetlý.
Další naše cesta vedla na Burgeralm, kam jsme dojeli autem a dál pokračovali pěšky do mírného kopce. Po cestě jsme viděli například jeden ze symbolů alpské květeny hořec Clusiův nebo masožravou bíle kvetoucí tučnici alpskou, nízký bílý pryskyřník alpský, dekorativní, rovněž nízký hvozdík alpský nebo úročník bolhoj, jehož název napovídá, že se užíval k léčení ran a pohmožděnin.
U sněhového výležiště
Pozůstatkem z doby ledové byla dryádka osmiplátečná, která se stala i národní květinou Islandu a podle které je pojmenované i poslední období doby ledové – dryas. U sněhového výležiště, na místě, kde právě odtál sníh, jsme viděli roztřepené zvonečky dřípatky alpské.
Z prvosenek pak prvosenku lysou a endemit severovýchodních Alp (neroste nikde jinde) prvosenku Clusiovu. Na vápencových skalách rostl další symbol Alp – protěž alpská. Viděli jsme tam i skupinku kamzíků.
Nechtěné dobrodružství
Další den, kdy bylo i velké horko (ke 30 stupňům), jsem zůstal v penzionu a na počítači si vyřizoval korespondenci a analyzoval pozice partií internetového šachu, který hraji. Žena se vydala sama do hor.
Ze sedla Seebergpass, kam dojela autem, šla po značené cestě strmě do kopce, nejdříve po louce, pak lesem a nad hranicí lesa pak po kamenité suti. Při cestě zpátky se jí udělalo nevolno a nohy jí vypověděly službu, takže se mohla jen plazit. Jelikož okolo nikdo nešel, tak to po chvíli vzdala a zavolala mi, abych přivolal pomoc.
Podle mapy jsme se dohodli, kde se nachází, a s pomocí bytné jsme z penzionu zavolali o pomoc rakouskou záchrannou službu. Přiletěl tam pro ni vrtulník, který tam ale nemohl přistát. Po chvíli se vrátil a po laně se k ní spustil záchranář, který ji připevnil na lano, na kterém ji transportovali do vedlejšího údolí.
Po zjištění jejího zdravotního stavu tam pro ni přijelo policejní auto, které ji odvezlo do penzionu. Policisté byli neformálně oblečeni, jen s nápisem Polizei na tričku a byli velmi přívětiví.
Naštěstí toto dobrodružství nemělo u ženy žádné zdravotní následky, když nepočítám rozsáhlé modřiny hlavně na nohou. Takže další den jsme mohli pokračovat v cestě do jiných hor, kde jsme po této zkušenosti už chodili raději spolu. Záchrana manželky měla pak ještě dohru v Praze, když přišel nejdřív účet od rakouské policie, který nebyl až tak velký, ale také účet od záchranné služby za použití helikoptéry. Naštěstí jsme byli dobře pojištěni.
Řeka Salsa je oblíbená u vodáků
Tuto cestu jsem absolvoval již před lety při přechodu Hochschwabských Alp, ale to mi bylo jen něco přes padesát let a bylo příjemných 20 stupňů. Horami také protéká krásná čistá a divoká říčka Salza (obtížnost WW I-III), jejíž část jsem kdysi sjížděl na kajaku.
I přes zmíněnou nezáviděníhodnou zkušenost se tam chystáme znovu a vřele všem doporučujeme navštívit tuto oblast pro její krásné horské scenérie, bohatou květenu, řeku Salzu a příjemné lidi.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
