Cestování v době koronaviru má svá úskalí, ale také výhody. Většina zemí sice vyžaduje negativní test při příjezdu do země, ale za to se vám otevírají možnosti, které ještě nedávno nebyly možné. A jaké?
Třeba poloprázdné letadlo, kde se všichni povinně chrání rouškou a dezinfekcí. Nebo prázdné letiště bez front a čekání, ale hlavně cílová destinace bez přetlaku turistů.Takové potom může být i africké safari, kde si nyní zvířata užívají klid a nerušeně se pasou přímo v okolí vašeho jeepu.
V Tanzanii nikdo koronavirus příliš neřeší. Místní věří, že jsou proti němu imunní. Asi by to i odpovídalo, jelikož se zde celou dobu setkávají s velkou škálou nemocí. Při mém dvoutýdenním pobytu tady na koronavirus také skoro zapomenu. Je to balzám na duši i psychiku.
V Africe navštěvujeme známé národní parky Terengire, Serengeti a Ngorongoro. Místní průvodce nás vítá s otevřenou náručí a sděluje nám, že po dlouhé době tady vítá turisty. Jedním z hlavních příjmů Afriky je turismus, který nyní díky koronaviru trochu pokulhává. Nicméně nám nabízí krásné počasí a záruku exotických zvířat, která se nyní ukazují velmi ráda.
 |
V parku Terengire, který navštívíme jako první, mi naskočí husí kůže hned, jak spatřím prvního slona. Za ním zvědavě nakukuje pštros a prase bradavičnaté. Je to pro mě velký zážitek vidět tato zvířata ve volné přírodě.
Co následuje potom, se nám všem asi nikdy ani nesnilo. Když popojedeme jeepem o kousek dál, vidíme jezero, do kterého se právě žene stádo slonů na ranní koupel. Sloni spolu dovádějí, milují se, proplétají choboty a užívají si příjemného ochlazení. Vydržíme je sledovat hodiny.
Vidět slony v jejich přirozeném prostředí byl obrovský zážitek.
Čas je tu velmi relativní pojem. Nikam se nemusí spěchat. Když se potom nad parkem po krátkém dešti rozprostře duha, dílo je dokonáno k dokonalosti.
V kráteru Ngorongoro, kterému se také přezdívá Noemova archa, je možné vidět opravdu velké množství zvířat. Zebry, gazely, pakoně, lvi, plameňáci, buvoli a mnoho dalších tu spolu žijí v naprosté symbióze. Prostranství plné zeleně zvířatům vyhovuje, protože je bohaté na pastvu. Poprvé spatříme lva, krále zvířat. Rovnou dva, třetí se k nim líným krokem blíží. Dozvídáme se, že je to vskutku vzácné, vidět lva v pohybu, jelikož lev zpravidla dvacet hodin denně spí a zbylé čtyři loví.
Dva ležící lvi vstanou a uvítají se s příchozím lvem lehkým bojem. Proběhne pár facek a řev a potom se všichni společně rozvalí na trávu. Sledovat rozmanitost a soulad přírody pouhým okem v přímém přenosu je neskutečné.
Tanzanie je nádherná a má spoustu přírodních krás.
Ve světoznámém parku Serengeti nejdříve není vidět ani tlapka. Je to zvláštní, protože tento park je známý tím, že je tu největší koncentrace zvířat. Chce to však jen trochu trpělivosti. Po chvíli se nám naskytne pohled na dvě lvice a partu rozdováděných lvíčat. Odpočívají na kamenech, přijdou si pohrát zvídavě i k jeepu a my máme možnost sledovat je zblízka. Lvíčata jsou velmi hravá. Potravu jim shání lvice, než se naučí lovit.
Nedaleko od místa, kde jsme zahlédli smečku lvů, nám cestu křižují tři krasní gepardi. Pružným krokem přejdou přes cestu a věnují nám znuděný pohled. Safari prostě umí čarovat.
Chýše z trusu
Nejsilnějším zážitkem z Afriky se ale jeví návštěva masajské vesnice. Masajové ve vesnicích žijí ve velmi prostých podmínkách. Jejich obydlí tvoří chýše nebo domeček postavený z klacků, bahna a zvířecího trusu.
Masajové žijí velmi skromně.
Uvnitř chýše je postel, na které nenajdete peřiny ani polštáře, nýbrž jen zvířecí kůži, na které domorodci spí. Jídlo si připravují venku na ohni. Tady ale nestačí pouze škrtnout sirkou. Rozdělání ohně chce velkou dávku trpělivosti a zručnosti. Pomocí klacíků, tření a zvířecího trusu se při úspěchu objeví plamínek. Oheň pak zaručí přípravu jídla i teplo pro celou vesnici.
V některých koutech Afriky stále žijí domorodci v kmenech. Jsou to stále lovci a sběrači. Ženy se postarají o děti a sběr ovoce a muži loví potravu. Svépomocí si vyrobí luky a šípy a jsou schopni ulovit dokonce i gazelu. Místní děti vyrábí z korálků náramky a zvířátka, která žijí na safari. Doufají, že někdo půjde jejich vesnicí a odkoupí si jejich výrobky. Hned několik dětí se mnou neváhá ujít pěkný kus cesty. Celou cestu na mě mluví, zpívají, nutí mi jejich náramky a drží mě za ruce. Můj kufr samozřejmě ztěžkl o pár kilo. Kde jinde si koupit suvenýr než právě tady?
Masajské děti s námi ušly velkou část cesty, vnucovaly nám své výrobky a chtěly se vést za ruce.
Náš masajský průvodce, který nás doprovází po cestě Afrikou, si nese v ruce deštník. Ptám se ho, na co má ten deštník? Pršet snad nebude, je sucho. Odpovídá mi vzápětí, že je to pro něj svátost, kterou nedá z ruky a že v období dešťů se hodí. Jeho velkým snem je však vlastnit jednou pláštěnku.
„Pláštěnku? Opravdu jenom pláštěnku?“ prolítne mi hlavou, že jednu nosím v batohu a že si vlastně doma v Česku můžu za pár korun koupit novou. Předávám ji jako dar a odměnu našemu průvodci. Radost a dojetí v jeho očích, když svírá pláštěnku v ruce, je pro mě tou nejlepší podívanou.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
