O dovolené u jezera Garda jsem dlouhá léta slýchala samé superlativy. Prý ráj pro všechny cyklisty, vinaře, gurmány, plážové povaleče, milovníky historie, windsurfingu, ferraty… Zkrátka že si tam všichni přijdou na své.
Znělo to dost neuvěřitelně, takže jsem jeho návštěvě roky odolávala. Až jednoho dne jsme všem těm lákavým vyprávěním s partnerem podlehli, abychom si v jeho okolí užili i nad už tak vysoká očekávání povedený týden, během kterého jsme jezero objeli pěkně kolem dokola.
Nejprve o Gardském jezeře obecně: nachází se mezi Pádskou nížinou a Alpami ne severu Itálie, v regionech Lombardie, Veneto a Tridentsko – Horní Adiže. Obecně se jezero dělí na hornatý sever s nesmírně fotogenickými scenériemi v obklopení hor a průzračné vody a na rovinatý jih, kde se daří olivám a vínu – a je odtud také blíže k výletním městům Verona, Mantova, Vicenza atd.
Garda je největším z italských jezer, má rozlohu cca 370 kilometrů čtverečních a leží v nadmořské výšce 65 m. Jeho maximální hloubka je 346 m a uprostřed léta jeho teplota dosahuje průměrně 25 °C. Díky poloze a mimořádné mnohotvárnosti krajiny je zde zcela středomořské klima, takže okolo jezera rostou olivovníky, palmy, citrusovníky, cypřiše a jsou zde rozlehlé vinice.
Zatímco v Čechách v době naší návštěvy (červen) teploměr ukazoval chabých 15 °C a pršelo, u Gardy jsme měli pocit, že je parné léto: teplota vzduchu s přehledem držela stabilních 30–33 °C.
Riva del Garda
Jako první nás čeká Riva del Garda, ležící na pomyslné špici Gardského jezera. Už z dálky, když klesáme směrem k ní, nám předkládá naprosto dokonalý výhled na jezero zalité sluncem. Riva je zřejmě nejrušnějším městečkem na severu jezera, poblíž ní se nacházejí vodopády ve skále Cascata del Verone, které jsme z časových důvodů nenavštívili. Dali jsme přednost vyhlídce U Svaté Barbory. Je to v podstatě maličká kaplička ve skále nad Rivou.
V Rivě samotné je asi nejvýraznější dominantou Torre Apponale, 34 metrů vysoká věž ze 13. století, která byla původně určena k obraně města a přístavu. V 16. století byla zvýšena do současné výšky a jejích 165 schodů dá docela zabrat. Bohatou odměnou za vynaložené úsilí je impozantní výhled jakoby z výšky přístavu.
Kostel Chiesa dell Inviolata z roku 1636 je považován za architektonický skvost: má čtvercový půdorys, ale zvenku i uvnitř je osmiboký. Uvnitř se nachází bohatá barokní výzdoba a hlavně svatostánek, který je považován za zázračný.
Zajímavá je i čtvrť Marocco, tvořená historicky úzkými a nepřístupnými uličkami, a její Biskupský palác – Palazzo del Vescovo na horním náměstí. Před úplným rozloučením s Rivou ještě po cestě k Limone odbočujeme k Il Bastione, hradební věži na úpatí hory Rochetta, která se skví snad na všech pohlednicích z Rivy. Ve své době měla ochranný účel, nyní poskytuje okouzlující pohled na jezero shora pro turisty.
Limone sul Garda
Toto původně rybářské městečko je pro mě osobně asi nejkrásnější v oblasti Gardy. Nachází se na západním břehu a ještě na počátku 20. století bylo z okolního světa dostupné jen lodí z jezera nebo horskými cestami a stezkami. Jak už jeho název napovídá, v okolí se pěstují citrony, ale překvapivě i olivy, ze kterých se vyrábí vysoce kvalitní olej.
U malebného přístaviště ochutnáváme místní Limoncello, skvělou zmrzlinu, pizzu a vynikající drink Hugo, pro mě osobně mnohem lepší než opěvovaný Aperol Spritz. Procházíme úzkými uličkami, promenádou kolem pobřeží – Lungolago – a kocháme se západem slunce, který zalévá náš zítřejší cíl na protilehlé straně jezera: Malcesine.
Gardské jezero se nachází mezi Pádskou nížinou a Alpami ne severu Itálie, v regionech Lombardie, Veneto a Tridentsko - Horní Adiže.
Malcesine
Další den brzy ráno připlouváme lodním spojením „odnaproti“, ze vzdušnou čarou šest kilometrů přes jezero vzdáleného Limone. V Malcesine nás vítá malý přístav s barevnými domky, nad kterými se v dálce tyčí hora Monte Baldo. Městečko má až pitoreskní centrum plné kaváren, restaurací, spletitých dlážděných uliček a historicky cenných památek.
Během příjemné procházky vidíme hrad Scaligero, vypínající se na skalním ostrohu nad jezerem, který je od roku 1902 národní památkou. Podle jedné legendy zde byl roku 1786 málem zatčen Goethe, když hrad maloval. V té době měl totiž hrad funkci kasáren, a tak byl básník rázem považován za špiona.
Výrazný je i kostel Santa Maria della Fontana, kapitánský palác v benátském stylu a mnoho dalších.
Monte Baldo
Na 2 218 metrů vysokou dominantu vyrážíme lanovou dráhou z Malcesine. Stanice lanovky San Michele je přestupní, od ní pak pokračuje druhá část jízdy lanovkou, jejíž specialitou je, že má kabinky otočné kolem své osy, čímž je umožněn panoramatický výhled. Rozhodně tomu tak je, jen v sezoně bývají kabinky tak naplněné turisty, že buď si v lepším případě „užijete“ onen výhled s obličejem rozpláclým na skle kabiny, nebo v tom horším stojíte uprostřed kabiny, držíte se tyče a jen lapáte po dechu – nikoli však nad krásou okolních skalisek, ale prostě proto, že to jinak mezi hustě namačkanými těly ani nejde.
My byli ti uprostřed… naštěstí jízda netrvá nijak dlouho, ve výšce 1 753 metrů nad mořem nás lanovka vyplivne ze svých útrob a nijak náročnou pěší túrou (lanovka vyplivla i děti a kočárky) pokračujeme dál.
Nahoře jsme odměněni slibovanými nádhernými vyhlídkami na celou oblast pod námi. Monte Baldo je také bohaté na rostlinné druhy, což je dáno jednak jeho polohou, ale také geologickým podložím a klimatem. Některé druhy rostlin se vyskytují jen zde.
Garda je největším z italských jezer, má rozlohu cca 370 kilometrů čtverečních a leží v nadmořské výšce 65 m. Jeho maximální hloubka je 346 m a uprostřed léta jeho teplota dosahuje průměrně 25 °C.
Teplotní rozdíl Monte Baldo – Malcesine je víc než deset stupňů, takže v nadsázce my nahoře mrzneme, zatímco ti dole se opalují. Z horní stanice lanovky vedou různé turistické trasy (i cyklistické), například kratší procházka ke Coma di Malcesine, nebo naopak téměř celodenní k Monte Telegrafo. Velmi doporučuji koupit lístky na lanovku dopředu online, čekání tři hodiny jen na koupi lístků není nic moc.
A druhý tip: vyražte brzy ráno, jinak zase čekání, protože kabinka pojme maximálně třicet lidí. Dopoledne je jízda i levnější (15 euro dospělí, jinak 22 euro).
Gargnano
Je dalším městečkem na západním pobřeží jezera. Zde si přijdou na své nábožensky založení turisté, protože je místem pobytu řádu sester Svaté rodiny Piccole Suore della Sacra Familia a jeho řádové sestry provádějí turisty jejich sídlem.
Kilometr od centra se nachází románský kostel z 11. století San Zeno a kostel San Francesco ze 13. století. Romantickou procházkou podél pobřeží, lemovanou citrusovými a olivovými háji, se dostáváme ke kapli Giacoma Callina. Na břehu jezera je pak Villa Feltrinelli, která bývala ve své době rezidencí italského fašistického vůdce Benita Musoliniho.
Desenzano del Garda
Je na jihozápadní straně jezera. Jedná se o živé letovisko s bary, restauracemi a diskotékami. Má krásné centrum, dlouhou pobřežní promenádu a starý přístav. Za prohlídku zde určitě stojí hrad Castello, centrální náměstí Piazza Malvezzi a Museo civico Archeologico. Je odtud velmi dobré železniční spojení do okolních měst – například do Verony, čehož využíváme.
Verona
Cesta z Desenzana do tohoto hlavního města veronské provincie trvá příjemných třicet minut. Z nádraží do centra je to pak maximálně deset dalších pohodlnou chůzí k městské dominantě: veronské aréně, menší verzi římského Colosea na náměstí Piazza delle Erba, které je obklopeno krásnými měšťanskými domy ze 13. – 17. století.
Od roku 2000 je historické centrum Verony na seznamu světového kulturního dědictví. Aréna kdysi pojala až 30 tisíc návštěvníků, kteří horlivě sledovali veřejné popravy a gladiátorské zápasy, dnes se v ní konají divadelní představení a festivaly. Na jejím pódiu zpívala například i Maria Callas, koncertovali tu i Pearl Jam, Pink Floyd nebo Paul McCartney.
K asi nejznámější pozoruhodnosti Verony, Juliině domu s balkónem – Cassa di Giulietta –, se stačí nechat od arény „unášet davem“, míří tam opravdu masy turistů. Nijak velké nádvoří domu s výhledem na slavný balkon je jimi doslova přecpané. Za vstup na balkon se platí, přesto je o něj veliký zájem zejména mezi asijskými turisty. Na nádvoří samotném je pak socha Julie, která údajně tomu, kdo se dotkne jejích prsou, přinese štěstí.
Od Lago di Garda je také blíže k výletním městům Verona, Mantova, Vicenza, atd.
Při procházce městem míjíme zajímavé, přesto nepříliš známé kostely, například San Fermo z červených cihel nebo San Zeno Maggiore, ležící západně od centra. Za prohlídku určitě stojí i Castel Vecchio, pevnost ze 14. století, ve které se nachází muzeum fresek a středověkých artefaktů.
Na náměstí Piazza del Signori si prohlížíme památník Dante Alighieriho a odtud se dáváme na poněkud delší cestu do severní části Verony za řekou, k hradu Castel San Pietro, pod kterým se nalézá Teatro Romano.
Kouzlo městu dodává i řeka Adige s neobvykle tyrkysovou vodou, která ho obtéká ze tří stran a jíž se kocháme na mostě Ponte Scaligero.
Sirmione
Přesunujeme se na jih jezera. Podél pobřeží jsou k vidění palmy, oleandry, kamélie a překrásné obrovské keře hortenzií všech barev. Všude kolem jsou vinice a olivové háje. Uváděná délka pláží je padesát kilometrů, a zahrnuje jak velké centrální pláže s lehátky a slunečníky – jak je známe z velkých přímořských resortů –, tak i malé plážičky pro ty, kdo mají raději slunění v soukromí.
Na úplném jihu jezera, na poloostrově, je pak Sirmione. Má rozsáhlé historické centrum s hradem Castello di Sirmione ze 13. století. Hrad má dvě středověká cimbuří, a když překonáme 146 schodů, naskytne se nám fascinující výhled na jezero a přístav. Kouzlu místa přidává i padací most, nyní stále spuštěný. Zajímavá je i gotická katedrála Saló z roku 1453 s díly malíře Paola Veneziana a dřevěným křížem z 15. století.
Na samotné špici poloostrova vidíme Grotte di Catullo, ruiny římské vily z 1. století. Název nese podle básníka Gaia Valeria Catulla, který zde pobýval – a jistě si užíval nejen nesporné půvaby místa, ale i sirné přírodní lázně s termální horkou vodou vyvěrající ze dna jezera. Mezi městy Sirmione a Garda se u Peschiery nachází zábavní park Gardaland, toho času největší v Itálii. Nabízí mimo jiné horskou dráhu dosahující rychlosti až 120 kilometrů v hodině.
Garda
V krásné zátoce, přibližně 35 kilometrů od Verony, se nachází městečko Garda. Z původní rybářské vesničky se dochoval dok u paláce z 15. století Loggia della Losa a poustevna ze 17. století Eremo dei Camoldolesi.
Staré centrum města si stále nese své středověké kouzlo, zvláště ve večerních hodinách. Doposud zde stojí mnoho vil a paláců, například Villa Canossa nebo Palazzo dei Capitani.
Na sever od Gardy je záliv Punta San Vigilio, pro mě osobně nejkrásnější a nejkouzelnější místo z celé oblasti jezera. Jedná se o malý poloostrov s kaplí, malým přístavem a hlavně krásnou zátokou Baia delle Sirene s plážemi a tou nejazurovější vodou.
Obecně se jezero dělí na hornatý sever s nesmírně fotogenickými scenériemi v obklopení hor a průzračné vody, a na rovinatý jih, kde se daří olivám a vínu
Promenádou vedoucí naopak na jih se po cca třech kilometrech lze dostat do městečka Bardolino, které je proslavené červeným vínem téhož jména. Místní vína Soave, Val Policella a Lugana Moscato Giallo jsou opravdu vynikající a výborně se k nim hodí další lokální speciality: štika (luccio), Spiedo con Polenta neboli různá grilovaná masa na špízu s kaší z kukuřice, pizza, zmrzlina…
Mezi městy Garda a Bardolino je skalnatý pahorek Rocca Vecchia, kam kráčíme dost příkrou cestou od kostelíka v centru Gardy. Doporučuji pouze pro (zdatné) pěší, bezbariérová tato cesta rozhodně není, překypuje balvany všech tvarů a velikostí. Ovšem odměnou po jejím překonání je parčík s panoramatickým výhledem na střední a jižní část jezera.
Torri del Benaco
Toto městečko je asi nejméně turisticky známé v této oblasti, což dává výhodu v podobě nejmenšího množství turistů. Prohlídka hradu Castello Scaligero, ve které je obsažena i prohlídka skleníků plných citrusů, zahrnuje také muzeum nástrojů k výrobě olivového oleje a staré mapy dokumentující historii celého Lago di Garda.
Malebné domky, křivolaké uličky, vůně kávy a pizzy, třpyt vodní hladiny a nad hlavou hory lákají k zastavení minimálně nad sklenkou vína na některé z teras místních rodinných pobřežních podniků. Ve vzduchu krouží padáky, které odstartovaly nejspíš z Monte Baldo.
Torbole
Prohlídkou tohoto města se s Lago di Garda loučíme. Torbole je ideální pro sportovce, hlavně tedy windsurfaře, kteří tu mají na zdejší pláži díky větru Ora ty nejlepší podmínky: nejsilnější vítr vane ráno, kolem poledne se otáčí, což je ten pravý čas pro začátečníky. Později odpoledne zase zesiluje, aby přenechal svou sílu profíkům.
Pohled na jezero tak v každou denní dobu zpestřují barevné plachty stovek windsurferů. Po cestě z Torbole k Rivě ještě navštěvujeme vyhlídku Monte Brione, k níž vede docela snadný výšlap. Pak už zbývá opravdu jen cesta domů. Určitě se ale ke Gardskému jezeru vrátíme. Minimálně proto, abychom k již navštíveným místům doplnili ta, která jsme z časových důvodů museli vynechat: Bardolino, Saló, Gardone, Peschiera – a Descenzano, které jsme jen „prolétli“.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
