Pobřežní silnice se jakoby mimoděk rozděluje do čtyř souběžných uliček a uprostřed se stáčí dokola, aby vytvořila asi jediný kruhový objezd na celých Cookových ostrovech.
Podél této dopravní tepny se hrdě vypínají dva supermarkety, pár obchodů se vším možným a několik klenotnictví s exotickými černými perlami z odlehlého ostrova Manihiki. Tak takhle podle obyvatel polynéských Cookových ostrovů vypadá město...
Řekněte Kia Orana
Vesnice, pardon, město Avarua je metropolí celého ostrovního státu a leží na ostrově Rarotonga, kde žijí plné tři čtvrtiny všech Cookanů – tedy nějakých třináct tisíc duší. Omamná atmosféra tropického ráje vás obklopí hned, jakmile vyjdete z malého letiště. Než stačíte říct Kia Orana, máte na přivítanou kolem krku věnec lei ze sladce vonících květů.
Pozdrav Kia Orana je tím nejdůležitějším, co je dobré si zapamatovat z místní maorštiny. Lidé se jím častují od rána do večera. Kdyby vám náhodou vypadl z hlavy, stačí se podívat na espézetku u nejbližšího auta. Je totiž oficiální součástí ostrovních registračních značek.
Přidejte po vzoru místních k pozdravu ještě odzbrojující úsměv, strčte si květ za ucho a zaručeně splynete s davem.
Bubny a léčba lián
Na úpatí vnitrozemských hor Rarotongy je kulturní vesnice Highland Paradise. Tam, na posvátné plošině „marae“, vystavěné z mechem obrostlých balvanů, si můžete za tmy vyslechnout příběh dávné bitvy, ve které místní kmen porazil obyvatele sousední vesnice.
Může se hodit
|
Dávné příběhy vyprávějí i domorodé tance doprovázené ďábelsky rychlým bubnováním na dřevěný buben „paté“. Spoře oděné tanečnice svůdně pohybují kyčlemi do splašeného rytmu a jejich svalnatí partneři zase nohama.
Jestli se vám z krás a vůní Rarotongy či z tropických koktejlů příliš zatočí hlava, je po ruce pomoc v maorském stylu. Místní léčitel Pa Teruaa kurýruje všemožnými bylinkami včetně papájí, chilli papriček nebo plevelné liány, která rdousí všechny rostliny v okolí.
Bylinnou léčbou dokáže – aspoň podle svých vlastních slov – vyléčit všechno od kocoviny po rakovinu. Jen doufejte, že vám nepředepíše šťávu z plodů noni s jablečným octem. Zázračný plod vypadá jako žlutobílý vřed, páchne po shnilém mase a chutná zhruba podobně.
Trojúhelník slasti
Bora-Bora už je obehraná a Havaj je zas veskrze americká. To ale vůbec nevadí, protože na seznamu nejkrásnějších ostrovů světa a zároveň na tichomořském tropickém slunci se vyhřívá ještě jeden klenot.
Ostrov Aitutaki je něco jako atol ve stadiu zrodu. Jeho laguna hraje všemi myslitelnými odstíny modře, má tvar téměř dokonalého rovnoramenného trojúhelníku, ale skutečnými vítězi v jeho nadšeném obdivování jsou milovníci všeho živého.
Mělké vody laguny se hemží pestrobarevnými rybkami. Největším zážitkem však je, když se v zorném poli objeví dvoumetrový tmavý stín. To se vzrostlý samec pyskouna vlnkovaného připlul podívat, jestli mu kapitán člunu nehodí do vody něco na zub.
Ptáci i osobité mše
Lagunový trojúhelník lemuje patnáct neobydlených ostrůvků zvaných „motu“. Každý má na temeni čupřinu bujné kštice tropického lesa a po obvodu bělostné liduprázdné pláže. Žijí na nich terejové a další mořští ptáci, kteří se ještě nenaučili bát lidí.
Na ostrůvku zvaném One Foot Island funguje asi nejmenší poštovní pobočka světa. Dají vám tam do pasu pamětní razítko.
Nejrušněji je na levé straně „trojúhelníku“. Tam eroze jako by pozapomněla na kousek země dlouhý asi osm kilometrů, kde žijí necelé dvě tisícovky obyvatel.
Jako druhý nejnavštěvovanější Cookův ostrov má Aitutaki asfaltovou silnici kolem dokola, hrstku obchůdků, bankomat a ještě něco – nejstarší kostel celého souostroví. Křesťanství tam dorazilo roku 1821 s anglickými misionáři. Gospely při nedělní mši ve velké budově z korálových bloků připomínají koncert místních „hitmakerů“. Hned po laguně a plážích je tento kostel největší atrakcí ostrova.
Co ještě vidět a co ochutnat
|