Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Čokoládová extáze v Belgii

  9:11aktualizováno  9:11
Milovníka čokolády může tenhle výlet dovést až k šílenství... Voní to tady jako v pohádce. Nasládle, i hořce, trochu mléčně, ale i tak trochu karamelově. Vůně, známá už po staletí, a pralinky, kam jen oko dohlédne - s marcipánem, karamelem, medem, oříšky, brandy... Jsme v čokoládovém království, v proslulé pralinkárně v belgických Bruggách.

Výběrem lze strávit i hodinu a jen málokdo odolá. Vždyť čokoládu milují tři ze čtyř lidí na celém světě.

Alchymie čokolády
"Nejraději mám pralinky s karamelem," říká Kristoff, jehož hubená postavička nenasvědčuje tomu, že by dlouhá léta pracoval s čokoládou. A z jeho slov lze vyčíst, že připravit správně tuto belgickou pochoutku je alchymie i černá magie zároveň. "Když je čokoláda moc teplá nebo studená, pralinky budou matné a bez lesku," prozrazuje jedno ze základních pravidel a vrhá se na přípravu.

V jedné z kádí je hořká čokoláda, v další mléčná, v jiné bílá, což podle slov Kristoffa vlastně ani čokoláda není, protože neobsahuje nic z kakaových bobů. Na různé tvary pralinek existují speciální formy, do nichž se čokoláda nalije. Pak se postaví na stroj, který se jemně třese - to aby se dostal ven vzduch. Forma se poté otočí a část čokolády se nalije zpět do kádě. To, co ve formičkách zbylo, by nemělo být tlustší než jeden či dva milimetry. Teď musí čokoláda ztuhnout.

A pak se začne plnit - karamelem, krémem s brandy, s pistáciemi... "Moc experimentovat se tady však nevyplatí. Belgičané si chodí celá léta pro své oblíbené kousky a nechtějí změny," říká Kristoff.

Nakonec se forma opět zalije čokoládou, něco tuhne na stole v místnosti, něco v ledničce. Zdá se to jednoduché, ale pozor: týdně tady zpracují až tisíc kilo čokolády.

Tahle firmička má však jednu zvláštnost, kvůli které se ji vyplatí navštívit - horkou čokoládu. Tady totiž lijí hustou uvařenou čokoládu do mléka, což se prý všude v Belgii dělá obráceně. A to je teprve zážitek - čokoláda má plnou chuť a vy klidně můžete o pár hodin odložit oběd.

Pro Kristoffa je jeho práce i životním koníčkem, má dokonce i svoji teorii "o národní čokoládě". Tak třeba Belgičané, ti si dají nejraději mléčnou, stejně jako Angličané. Ale Francouzi si pochutnají na hořké. A Češi? "Vystačí si s obyčejnou čokoládou," usmívá se Kristoff.

Čokoládový konzultant
To Vergote Jacky asi není typický Belgičan. Miluje hořkou čokoládu, a to tak, že se od ní už 37 let nedokáže odtrhnout a na vizitce má napsáno "čokoládový konzultant". "Když si ji nedopřeji, mám špatný den," říká v bruggském Muzeu čokolády, kde hosty seznamuje s výrobou pralinek.

Českou republiku zná velmi dobře. I k nám ho přivedla tahle tmavá voňavá hmota. "Učil jsem vyrábět pralinky v Praze, v Ostravě i v Karlových Varech," říká, když nabízí z velkého tácu plného nejrůznějších čokoládových dobrot. "Musím uznat, že se to naučili výborně," dodává.

Na počátku byl nápoj pro bohy
Teď už víme, jak se dělají pralinky, cesta k nim však trvala více než 2000 let a byla značně klikatá. Jak to vlastně s čokoládovými boby bylo, lze zjistit v Muzeu čokolády v Bruggách.

Jejich cesta do belgických pralinkáren začala v Mexiku před 2600 lety. Nejdříve se z kakaových bobů dělal nápoj pro bohy (často s příměsí krve), o něco později sloužily jako platidlo. Například u Mayů byste za deset bobů koupili zajíce, za sto zdravého otroka.

Kakaový nápoj, tehdy ještě ostře kořeněný, byl také nápojem králů, ale i válečníků, kterým dodával sílu. Když Kryštof Kolumbus přistál v roce 1502 u břehů Nikaraguy, tehdejší "thcocoatl" mu nechutnal. Zato Cortez, dobyvatel říše Aztéků, psal domů v dopisech: "Z bobů se dělá nápoj, který dělá tělo silnějším a zbavuje ho únavy."

Čokoládová horečka s cukrem
Ale na to nejdůležitější se stále čekalo - cukr. Až když se konečně s kakaem sešel, začala čokoládová horečka.

Španělé v Mexiku si nápoj z této suroviny oblíbili natolik, že si ho nechali nosit i během mše. Když to biskup zakázal, přestali chodit do kostela. Došlo však i na biskupa - byl otráven, a hádejte čím! Jed byl v šálku jeho oblíbené čokolády. To už ale boby míří do Evropy. Nejdříve na španělský královský dvůr, v 17. století pak i do Francie, Británie, Itálie a Německa. Do roku 1860 to však byl jen nápoj bohatých. Ale pak už to šlo rychle. Milovala ji Marie Terezie i Voltaire. Casanova si ji prý oblíbil se šampaňským.

MŮŽE SE HODIT
Jak se tam dostat
Z Prahy se jede na Plzeň a Rozvadov, dále po E50 směrem na Norimberk a po A3 na Würzburg, Frankfurt a Kolín nad Rýnem. Odtud pak do Brugg.

Muzeum čokolády v Bruggách
St. Jansplein 3, B-8000, Bruggy
Otevřeno je po celý rok, každý den od deseti ráno do 17 hodin. Vstupné 5 EUR.

Chceš být šťastný?
"Divím se, že jsou ti Belgičané tak hubení," zaslechla jsem na své cestě po Belgii. A tak jsem se zeptala naší průvodkyně Anny, jak často si vlastně čokoládu dopřávají. "Každý den to není určitě," kroutí hlavou. "Většinou pralinky dáváme jako dárek, když jdeme k někomu na návštěvu. Když se pak bonboniéra po večeři otevře, každý si vezme tak tři kousky," vysvětluje.

Ale stejně mi to nějak nevychází. Jen v Bruggách je na čtyřicet čokoládových obchůdků.

S Annou by však nesouhlasil Vergote Jacky, mistr svého řemesla. "Když chceš být v životě šťastný, jez čokoládu," radí návštěvníkům muzea. "Čokoláda, to je kus mého života," říká zasněně. Amnoho lidí je na tom stejně. Například autorka těchto řádků potřebovala k jejich napsání velký šálek horké čokolády.

ČOKOLÁDAOVÝ MÁG. Kristoff, který v jedné z cukráren v Bruggách kouzlí s čokoládou, má nejraději pralinky s karamelem. V této cukrárně se každý týden zpracuje až tisíc kilo čokolády.

V čokoládovém muzeu v Bruggách

Autoři: ,




Nejčtenější

Značka na golfovém hřišti v Austrálii upozorňující na přítomnost žraloků.
Už žádné další útoky žraloků. Australské pláže budou hlídat drony

Austrálie vyšle na pláže bezpilotní letouny s kamerami, aby hlídaly výskyt žraloků u pobřeží a okamžitě vysílaly poplach pobřežní hlídce a na chytré hodinky...  celý článek

Karaoke z Islandu
Přijeďte a zlomíte si jazyk. Nejtěžší karaoke píseň má přilákat turisty

Že je váš rodný jazyk komplikovaný a turisté vás nedokážou ve vaší řeči ani pozdravit? Udělejte z toho výhodu. Originální karaoke písnička s komplikovanými...  celý článek

"V den mých pětadvacátých narozen jsem se ráno podíval na svou kočku a uvědomil...
Moje kočka si žila lépe než já, říká muž, který brázdí svět bez motorů

V pětadvaceti opustil dobře placenou práci a rozhodl se věnovat své vášni – pomalému cestování. Dave Cornthwaite ukrajuje kilometry na paddleboardu, kajaku,...  celý článek

Sedlo Zbojská
Divoký výlet do historie. Malý Slovenský ráj zbojníka Jakuba Surovca

Ve stínu legendárního Juraje Jánošíka působil v 18. století na Slovensku zbojník nemilosrdného jména Jakub Surovec. Jeho domovským rajonem byla oblast...  celý článek

Před letošní cestou na Gašerbrum I. měl obavu, zda v něm výstup nerozvíří...
Bál jsem se, že na Gašerbrumu najdu parťákovy ostatky, říká Marek Holeček

Letos poprvé vylezl jihozápadní stěnou na osmitisícovku Gašerbrum I. Před čtyřmi lety tam při druhém společném pokusu tragicky zahynul jeho parťák Zdeněk...  celý článek

Další z rubriky

V Kerkyře na Korfu je nejmenší přistávací ranvej v jižní Evropě
VIDEO: Káva a letadla nad hlavou. Pohodová atrakce na řeckém ostrově

Na Korfu je jedna z nejmenších přistávacích ranvejí v jižní Evropě. Piloti musí mít speciální výcvik, neboť z jedné strany je moře a z druhé nejvyšší hora...  celý článek

Na západě Francie se můžete přes Airbnb ubytovat třeba v letadle.
Recept na nudu na cestách. Noc v letadle, věži či perníkové chaloupce

Sdílená ekonomika nerezonuje jen v oblasti služeb pro přepravu osob, ale také na poli krátkodobého ubytování. Celosvětová platforma Airbnb získává stále více...  celý článek

"V den mých pětadvacátých narozen jsem se ráno podíval na svou kočku a uvědomil...
Moje kočka si žila lépe než já, říká muž, který brázdí svět bez motorů

V pětadvaceti opustil dobře placenou práci a rozhodl se věnovat své vášni – pomalému cestování. Dave Cornthwaite ukrajuje kilometry na paddleboardu, kajaku,...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.