Letos jsem letěl na mistrovství světa v šachu do amerického Las Vegas. Ještě tři dny po příletu mi tam zvonilo v uších - bydleli jsme totiž v kasinu. V Las Vegas je v podstatě každý hotel zároveň kasinem. Z toho vznikaly dost kuriozní situace, kdy například já tam byl vlastně ilegálně. Nebylo mi ještě 21 let a podle amerických zákonů tudíž sám bez rodičů do kasina nesmím. A já v něm přímo bydlel! A tak, když jsem jednou jenom tak pro pobavení chvíli hrál u jednoho z těch automatů, přišel ke mně policista a tázal se, zda jsem zletilý. Pravil jsem že ano, a on chtěl, abych to dokázal. Tak jsem mu ukázal kartu z hotelu, což jej uspokojilo, aniž by se tím vlastně dozvěděl pravdu. No, nakonec jsem asi čtyřicet dolarů prohrál a deset vyhrál a jeden výherní žeton jsem si schoval pro štěstí. A asi to fungovalo, protože jsem se na mistrovství světa dostal až do čtvrtfinále. Když jsem se potom vracel domů, měli mě na letišti v Praze čekat rodiče. Také tam byli a nedaleko od nich ještě ohromný zástup novinářů a fotografů. Říkal jsem si, jé, to zase přiletěla nějaká slavná osobnost a přemýšlel, jestli jsem někoho takového v letadle neviděl. Jenomže jen co mě ten zástup uviděl, fotoaparáty začaly bleskat a všude se naježily mikrofony a kamery a já si říkal, co blbnou? Teprve potom mi došlo, že ti všichni tu čekali právě na mě. I to byl zážitek, protože to bylo poprvé,co mi česká média věnovala opravdovou pozornost. A jsem rád, že se zase podařilo nalákat novináře,aby věnovali pozornost šachu.
- sobota 30. října 1999
