Norsko je proslavené zejména svými přírodními krásami. Jaký pohled se ovšem na něj nabízí ze sedla kola, či při jízdě na raftu?
Protože si v této severské zemi potrpí na přirozenost a nekomerčnost, výrazně a nápadně označeny jsou zde pouze opravdové turistické lahůdky. Jenže tato místa nejsou zdaleka vše, co může tato krásná země nabídnout. A tak pokud je zde člověk například na kole, má mnohem větší šanci vidět podstatně více a podstatně lépe. Co tedy můžete vidět? Pokud se vypravíte do střední části Norska, nenechte si ujít údolí řeky Raumy a její krásné vodopády. Podél této řeky směrem na přístavní městečko Andalsnes nemůžete minout ponurou Stěnu Trollů, což je v Evropě nejdelší svislá skalní stěna. Z Andalsnesu je to pak jen kousek na světoznámou Cestu T rollů (Trollstigen), a její neuvěřitelné serpentýny až k vodopádu Stigfossen. Od této turistické atrakce se můžete podívat k jednomu z nejznámějších norských fjordů, Geiranger, ke kterému vede známá silnice nazývaná »Zlatá cesta«. Pokud chcete spojit jízdu na kole s raftingem, ideální řekou pro začátečníky i pro zkušené vodáky je nedaleká řeka Sjoa. Základní výstroj - pádlo, helmu, neoprénový oblek a vestu vám půjčí. Ostatní vybavení jako boty a plavky pod neoprénový oblek (z hygienických důvodů) si již musíte zajistit sami. Ovšem nepočítejte s tím, že se na raftu jen vozíte, průvodce sice řídí člun, ale při jízdě po rychlém proudu řeky se nemůžete jen dívat a nechat se vézt. Nedaleko odsud se nachází nejvyšší pohoří severní Evropy, Jotunheimen, které také zároveň patří k jednomu z nejrozsáhlejších norských národních parků. Nejvyšší úseky pohoří jsou zaledněny po celý rok a všude kolem je dostatek sněhu. Od pohoří Jotunheimen směrem k olympijskému městečku Lillehammer se nachází známá »Cesta Peera Gynta«, vedoucí krajem hrdiny jednoho z nejproslulejších literárních děl norské literatury. Z náhorní plošiny se vám zde nejednou naskytne panorama okolních hor. Nacházejí se zde staré farmy, alpská květena, jezera a horské pustiny. Závěrečným cílem vaší cesty pak může být právě Lillehammer, nebo hlavní město Oslo. Celá popsaná trasa se dá zvládnout během sedmi až deseti dnů. Jelikož je Norsko velmi drahá země (čtyřikrát až pětkrát dražší než u nás), většinu potravin si lidé cestující na kole berou s sebou již z domova. Vodu nemusíte kupovat, protože se zde dá pít z jakéhokoli zdroje, třeba z vodopádu. Co se týká samotných Norů, tak je třeba pamatovat na to, že jsou to lidé spíše málomluvní, ale přesto přátelští, a když je potřeba pomoci, jsou velmi ochotní. Je ale třeba respektovat jejich zvyklosti. Platí zde rovněž několik dalších zásad. Například se zde nesmí nikde rozdělávat oheň, ani v kempech. Pouze některé tábory to mají někdy povoleny. V Norsku nadále platí pro Středoevropana poměrně striktní pravidla ohledně konzumace alkoholu. Každý Nor může vypít ročně pouze dvě láhve alkoholu, přičemž jedna musí být láhev vína. Vůči turistům jsou však úřady velmi tolerantní, a proto si můžete přivézt jakékoli množství alkoholu pro vlastní spotřebu. Přesto zde působí divným dojmem, když se na veřejnosti nebo v kempu opíjíte. Není to tady zkrátka příliš zvykem. Naopak jsou Norové možná až příliš důvěřiví. Může se zde volně kdekoliv tábořit, dokonce i na soukromém pozemku (ale jenom jednu noc). Norové to považují za normální. Proto se nemusíte vázat na to, že musíte vždy hledat kemp na přespání. Kempy jsou většinou na velmi hezkých místech a vždy jsou zde sprchy s teplou vodou, avšak za teplou vodu se musí platit buď žetony, které si musíte koupit, nebo přímo norskými korunami. Za pět nebo deset norských korun se můžete sprchovat asi tak tři, čtyři minuty. Výhodou je, že ve většině kempů je kuchyňka, ve které je sporák a někdy i stůl a židle. V kempech bývají také chatičky, které jsou podle vybavení většinou dražší než použití stanu, ale někdy se cenově příliš neliší (rozdíl pouhých deseti norských korun). Proto je dobré se na místě vždy zeptat na cenu a rozmyslet se až na místě. Pokud si ale ubytování nezamluvíte dopředu, může se vám stát, že bude obsazeno.
Protože si v této severské zemi potrpí na přirozenost a nekomerčnost, výrazně a nápadně označeny jsou zde pouze opravdové turistické lahůdky. Jenže tato místa nejsou zdaleka vše, co může tato krásná země nabídnout. A tak pokud je zde člověk například na kole, má mnohem větší šanci vidět podstatně více a podstatně lépe. Co tedy můžete vidět? Pokud se vypravíte do střední části Norska, nenechte si ujít údolí řeky Raumy a její krásné vodopády. Podél této řeky směrem na přístavní městečko Andalsnes nemůžete minout ponurou Stěnu Trollů, což je v Evropě nejdelší svislá skalní stěna. Z Andalsnesu je to pak jen kousek na světoznámou Cestu T rollů (Trollstigen), a její neuvěřitelné serpentýny až k vodopádu Stigfossen. Od této turistické atrakce se můžete podívat k jednomu z nejznámějších norských fjordů, Geiranger, ke kterému vede známá silnice nazývaná »Zlatá cesta«. Pokud chcete spojit jízdu na kole s raftingem, ideální řekou pro začátečníky i pro zkušené vodáky je nedaleká řeka Sjoa. Základní výstroj - pádlo, helmu, neoprénový oblek a vestu vám půjčí. Ostatní vybavení jako boty a plavky pod neoprénový oblek (z hygienických důvodů) si již musíte zajistit sami. Ovšem nepočítejte s tím, že se na raftu jen vozíte, průvodce sice řídí člun, ale při jízdě po rychlém proudu řeky se nemůžete jen dívat a nechat se vézt. Nedaleko odsud se nachází nejvyšší pohoří severní Evropy, Jotunheimen, které také zároveň patří k jednomu z nejrozsáhlejších norských národních parků. Nejvyšší úseky pohoří jsou zaledněny po celý rok a všude kolem je dostatek sněhu. Od pohoří Jotunheimen směrem k olympijskému městečku Lillehammer se nachází známá »Cesta Peera Gynta«, vedoucí krajem hrdiny jednoho z nejproslulejších literárních děl norské literatury. Z náhorní plošiny se vám zde nejednou naskytne panorama okolních hor. Nacházejí se zde staré farmy, alpská květena, jezera a horské pustiny. Závěrečným cílem vaší cesty pak může být právě Lillehammer, nebo hlavní město Oslo. Celá popsaná trasa se dá zvládnout během sedmi až deseti dnů. Jelikož je Norsko velmi drahá země (čtyřikrát až pětkrát dražší než u nás), většinu potravin si lidé cestující na kole berou s sebou již z domova. Vodu nemusíte kupovat, protože se zde dá pít z jakéhokoli zdroje, třeba z vodopádu. Co se týká samotných Norů, tak je třeba pamatovat na to, že jsou to lidé spíše málomluvní, ale přesto přátelští, a když je potřeba pomoci, jsou velmi ochotní. Je ale třeba respektovat jejich zvyklosti. Platí zde rovněž několik dalších zásad. Například se zde nesmí nikde rozdělávat oheň, ani v kempech. Pouze některé tábory to mají někdy povoleny. V Norsku nadále platí pro Středoevropana poměrně striktní pravidla ohledně konzumace alkoholu. Každý Nor může vypít ročně pouze dvě láhve alkoholu, přičemž jedna musí být láhev vína. Vůči turistům jsou však úřady velmi tolerantní, a proto si můžete přivézt jakékoli množství alkoholu pro vlastní spotřebu. Přesto zde působí divným dojmem, když se na veřejnosti nebo v kempu opíjíte. Není to tady zkrátka příliš zvykem. Naopak jsou Norové možná až příliš důvěřiví. Může se zde volně kdekoliv tábořit, dokonce i na soukromém pozemku (ale jenom jednu noc). Norové to považují za normální. Proto se nemusíte vázat na to, že musíte vždy hledat kemp na přespání. Kempy jsou většinou na velmi hezkých místech a vždy jsou zde sprchy s teplou vodou, avšak za teplou vodu se musí platit buď žetony, které si musíte koupit, nebo přímo norskými korunami. Za pět nebo deset norských korun se můžete sprchovat asi tak tři, čtyři minuty. Výhodou je, že ve většině kempů je kuchyňka, ve které je sporák a někdy i stůl a židle. V kempech bývají také chatičky, které jsou podle vybavení většinou dražší než použití stanu, ale někdy se cenově příliš neliší (rozdíl pouhých deseti norských korun). Proto je dobré se na místě vždy zeptat na cenu a rozmyslet se až na místě. Pokud si ale ubytování nezamluvíte dopředu, může se vám stát, že bude obsazeno.
