Po porážce německých armád u Stalingradu hledala okupační správa vhodné a hlavně nenápadné místo, kam umístit archiv SS, preventivně odvážený z Ruska. V roce 1943 padla volba na zámek starého českého rodu Šternberků v Zásmukách. Jeho majitel Leopold s okupací ČSR rázně odmítl možnost stát se občanem velkoněmecké říše. Nebyl jediným z rodu.
Totéž učinil i Zdeněk z nedalekého Českého Šternberka. Na celé panství byla pochopitelně uvalena nucená správa a okupanti se stali jeho neomezenými uživateli. Právě po porážce armád generála Pauluse u Stalingradu se do Zásmuk začalo stěhovat obrovské množství dřevěných beden, údajně s různými písemnostmi SS u Ruska. Víme však určitě, že pouze s písemnostmi? Zámek byl tak nenápadný, že jeho zdi mohly ukrývat i leccos jiného. O údajný archiv se až do dubna roku 1945 staral pouze velitel a malá skupina invalidů z východní fronty, bývalých hrdinů SS.
V zámku nesídlil ani strážní oddíl. Jenom proto, že se tam ukrývaly skutečně písemné materiály nebo hlavně kvůli oné nenápadnosti? A byly ony písemnosti tak bezvýznamné, že stálo za to přemisťovat je až z dalekých ruských plání? Válka spěchala k vcelku jasnému konci. Něco mělo beze stop zmizet, něco mělo zůstat zachováno pro možné budoucí použití. Koncem března, snad až začátkem dubna 1945 bylo v Zásmukách poněkud rušněji než dříve. Desítky beden se stěhovaly ze zámku na nádraží. Malé, bezvýznamné a hlavně opět nenápadné. Vlak na slepé koleji vojáci nakládali dva dlouhé dny. Odjel neznámo kam, opět bez ozbrojené ochrany. Archiv SS prý skončil v pražské Invalidovně, kde je dodnes. Jenomže pamětníci vyprávějí, jak tenkrát koncem války několik dní a nocí hořela na zámeckém nádvoří celá řada ohňů.
Co vlastně Němci pálili a co odváželi? Z železniční stanice Zásmuky vedou koleje buď přes Plaňany do Peček nebo přes Ratboř do Kolína. Obě větve směřují na trať z Brna do Prahy, která však tehdy již byla značně přetížená a hlavně ohrožovaná útoky spojeneckých hloubkových letců, občas i odbojových skupin. Třetí cesta vede k Uhlířským Janovicím, Sázavě a Čerčanům. Trať relativně málo využívaná a rovněž nenápadná. A co více, přesně kopíruje severní hranici neprodyšně uzavřeného výcvikového prostoru SS na Benešovsku a Netvořicku. Proč by vlak s archivem směřoval dosti riskantním způsobem zrovna do Prahy? Nebylo by podstatně jednodušší zamířit právě na Benešovsko? Proč vlastně ne, když i dnes těžko blíže specifikovaný Štěchovický archiv odvezli Američané právě z této oblasti. Hlavně však zůstává záhadou, co to vlastně Němci v zámku pálili. Byly to opravdu písemnosti, které dříve pracně převáželi až z Ruska?
Prokazatelně neměli k dispozici odborníky na archivní materiály a vlastně ani dost času. Oblasti někdejšího výcvikového prostoru SS, v Hradištku a na Medníku, se dodnes hemží hledači pokladů. V sedmdesátých letech se zde až podezřele často pohybovali specialisté tehdejší Státní bezpečnosti. Vše opět utajeně a co možná nenápadně. Můžeme doufat, že jednou dojde k serióznímu průzkumu záhadných podzemních prostor na Hradištku, a pak možná vyjde najevo, co koncem války v Zásmukách němečtí okupanti ukrývali. Zlato, poklady nebo snad tajné zbraně? Dnes zatím ještě nevíme, ale máme před sebou záhadu, kterou pravděpodobně budoucnost odhalí.
 Zásmucký zámek. |
