Většina úrazů a nehod, V ke kterým dochází v horách, je podle záchranářů úplně zbytečná. Nemusely by se stát, kdyby ti, co vysokohorskou turistiku podnikají rekreačně, byli připraveni na úskalí, ke kterým v horách může dojít.
Jak se obléknout? Nejlepší odpověď zní: přiměřeně. Tepelný komfort je totiž jedním z nejdůležitějších faktorů fyzické kondice. Navléknete-li se příliš, vrstvy oblečení vám záhy zvlhnou potem, a ztratí tak svoji izolační schopnost. O to větší budete vnímat pocit zimy a rychleji prochladnete. Velmi důležité je být si tohoto vědom při spaní ve spacím pytli. Vysokohorské noci bývají velmi chladné a vedou člověka k tomu, aby na sebe navlékl pokud možno co nejvíce vrstev. A to je právě chyba. Naopak před pochodem hned z rána je radno se obléci teple, aby tělo neprochladlo, a po čtvrt hodině chůze, až se tělo rozehřeje, udělat přestávku a přebytečné vrstvy sundat. Dnes jsou k dostání speciální trika, které odsávají pot a vyvádějí jej na povrch - tudíž nevlhnou. Stejně tak se dají koupit i dvouvrstvé ponožky, které jednat odvádějí pot povrchem bot ven, a jednak svoji strukturou zamezují tvorbě puchýřů. Na ponožkách rozhodně nešetřete a mějte jich s sebou do zásoby vícero párů. Dobré pohory, to je další základní podmínka pro pohyb ve vysokých horách. Musí mít tvrdou podrážku a musí krýt kotníky, které tak chrání před vyvrknutím. Dobře navoskované (anebo opatřené speciální membránou) by měly zabraňovat pronikání vody. Ačkoliv se to možná na první pohled nezdá, chůze z kopce je náročnější než chůze do kopce. Mnohem více totiž namáhá klouby, které se musí podílet na tom, aby vás zbrzdily. Zejména kolenům, které jsou namáhané nejvíce, můžete ohromně ulehčit, pokud se při chůzi z kopce zapíráte do hůlek. Teleskopické hůlky, které se dají složit až na délku čtyřiceti centimetrů, jsou přitom lehounké a snadno se přiváží k batohu. Pomohou vám i při škrábání se do kopce, kde můžete do chůze vedle stehenních svalů zapojit i sílu rukou. I pokud máte v plánu vydat se jenom na několikahodinový pochod bez noclehu v horách, měli byste vzít s sebou to, co v případě nutnosti budete potřebovat. Nesmírně důležité jsou dostatečné zásoby tekutin. Běžně platí, že by člověk měl za den vypít alespoň dva litry tekutin. V horách při pochodu je to ovšem dvakrát tolik. Je lepší brát s sebou více vody než potom strádat žízní a vystavovat se riziku dehytratace. Nespoléhejte se přitom na horské potoky - ani z nich byste neměli pít vodu nikterak upravenou, protože nevíte, jaké mikroby může obsahovat. Na chemickou úpravu vody existují rozpustné tablety. Tento proces ovšem trvá minimálně hodinu. Každopádně i při sebevětší žízni nekonzumujte vodu ledovou. Ideální teplota tekutin je 21 stupňů! Studenou vodu nemůže organismus lehce strávit - zbytečně se tak vysílíte a vystavujete se riziku prochlazení. Pro doplnění solí, které tělo ze sebe vydá při pocení, se doporučuje pít vodu mírně přisolenou anebo obohacenou o různé rozpustné látky. Do hor s sebou berte i dostatečnou zásobu jídla. Nespoléhejte se nikdy na to, že si někde něco koupíte. Vzdálenosti v horách jsou většinou dlouhé a hlavně velmi relativní za špatného počasí vám může trvat i třikrát déle, než překonáte úsek, který by za pěkného počasí byl hračkou. Chystáte-li se do Alp, počítejte s tím, že i v létě tam můžete narazit na ledové či sněhové pláně. Není od věci přibalit do batohu lano a karabiny, zvláště pokud plánujete přechod části ledovce. V ledovci se totiž vytvářejí hluboké spáry, do kterých může člověk snadno zapadnout, ale těžko se pak dostává nahoru. O tom, že jištění není výsadou pouze horolezců, vědí i příznivci zejména dolomitských a julských ferrat. Via ferrata je italský název pro horské cesty, které vedou částečně či zcela po chodníčcích vydlabaných ve skalách či po soustavách železných žebříčků a můstků. Při zdolávání těchto úseků je nutné se jistit karabinou zapnutou do lana a úvazu na vaší straně, a do ocelového lana u skály na straně druhé. Ať už jste v horách malých či velehorách, všude platí: nepodceňovat počasí. I za slunného rána vycházejte vybaveni pro případ deště. Mějte vždy po ruce mapu a naučte se v ní orientovat, aby vás z míry a správného směru nemohla vyvést například náhle padnuvší mlha.
Jak se obléknout? Nejlepší odpověď zní: přiměřeně. Tepelný komfort je totiž jedním z nejdůležitějších faktorů fyzické kondice. Navléknete-li se příliš, vrstvy oblečení vám záhy zvlhnou potem, a ztratí tak svoji izolační schopnost. O to větší budete vnímat pocit zimy a rychleji prochladnete. Velmi důležité je být si tohoto vědom při spaní ve spacím pytli. Vysokohorské noci bývají velmi chladné a vedou člověka k tomu, aby na sebe navlékl pokud možno co nejvíce vrstev. A to je právě chyba. Naopak před pochodem hned z rána je radno se obléci teple, aby tělo neprochladlo, a po čtvrt hodině chůze, až se tělo rozehřeje, udělat přestávku a přebytečné vrstvy sundat. Dnes jsou k dostání speciální trika, které odsávají pot a vyvádějí jej na povrch - tudíž nevlhnou. Stejně tak se dají koupit i dvouvrstvé ponožky, které jednat odvádějí pot povrchem bot ven, a jednak svoji strukturou zamezují tvorbě puchýřů. Na ponožkách rozhodně nešetřete a mějte jich s sebou do zásoby vícero párů. Dobré pohory, to je další základní podmínka pro pohyb ve vysokých horách. Musí mít tvrdou podrážku a musí krýt kotníky, které tak chrání před vyvrknutím. Dobře navoskované (anebo opatřené speciální membránou) by měly zabraňovat pronikání vody. Ačkoliv se to možná na první pohled nezdá, chůze z kopce je náročnější než chůze do kopce. Mnohem více totiž namáhá klouby, které se musí podílet na tom, aby vás zbrzdily. Zejména kolenům, které jsou namáhané nejvíce, můžete ohromně ulehčit, pokud se při chůzi z kopce zapíráte do hůlek. Teleskopické hůlky, které se dají složit až na délku čtyřiceti centimetrů, jsou přitom lehounké a snadno se přiváží k batohu. Pomohou vám i při škrábání se do kopce, kde můžete do chůze vedle stehenních svalů zapojit i sílu rukou. I pokud máte v plánu vydat se jenom na několikahodinový pochod bez noclehu v horách, měli byste vzít s sebou to, co v případě nutnosti budete potřebovat. Nesmírně důležité jsou dostatečné zásoby tekutin. Běžně platí, že by člověk měl za den vypít alespoň dva litry tekutin. V horách při pochodu je to ovšem dvakrát tolik. Je lepší brát s sebou více vody než potom strádat žízní a vystavovat se riziku dehytratace. Nespoléhejte se přitom na horské potoky - ani z nich byste neměli pít vodu nikterak upravenou, protože nevíte, jaké mikroby může obsahovat. Na chemickou úpravu vody existují rozpustné tablety. Tento proces ovšem trvá minimálně hodinu. Každopádně i při sebevětší žízni nekonzumujte vodu ledovou. Ideální teplota tekutin je 21 stupňů! Studenou vodu nemůže organismus lehce strávit - zbytečně se tak vysílíte a vystavujete se riziku prochlazení. Pro doplnění solí, které tělo ze sebe vydá při pocení, se doporučuje pít vodu mírně přisolenou anebo obohacenou o různé rozpustné látky. Do hor s sebou berte i dostatečnou zásobu jídla. Nespoléhejte se nikdy na to, že si někde něco koupíte. Vzdálenosti v horách jsou většinou dlouhé a hlavně velmi relativní za špatného počasí vám může trvat i třikrát déle, než překonáte úsek, který by za pěkného počasí byl hračkou. Chystáte-li se do Alp, počítejte s tím, že i v létě tam můžete narazit na ledové či sněhové pláně. Není od věci přibalit do batohu lano a karabiny, zvláště pokud plánujete přechod části ledovce. V ledovci se totiž vytvářejí hluboké spáry, do kterých může člověk snadno zapadnout, ale těžko se pak dostává nahoru. O tom, že jištění není výsadou pouze horolezců, vědí i příznivci zejména dolomitských a julských ferrat. Via ferrata je italský název pro horské cesty, které vedou částečně či zcela po chodníčcích vydlabaných ve skalách či po soustavách železných žebříčků a můstků. Při zdolávání těchto úseků je nutné se jistit karabinou zapnutou do lana a úvazu na vaší straně, a do ocelového lana u skály na straně druhé. Ať už jste v horách malých či velehorách, všude platí: nepodceňovat počasí. I za slunného rána vycházejte vybaveni pro případ deště. Mějte vždy po ruce mapu a naučte se v ní orientovat, aby vás z míry a správného směru nemohla vyvést například náhle padnuvší mlha.
