Voda je základ
Voda tvoří asi 75 % našeho těla. Slouží k přenosu živin a odpadních látek i jako rozpouštědlo, transportuje teplo, udržuje stálou tělesnou teplotu, brání přehřátí organizmu. Ačkoli tento výčet funkcí vody ještě není úplný, je z něho nadmíru jasné, že pít je pro zdraví opravdu důležité.
Při sportu a jiné tělesné námaze toto platí dvojnásob, potem se ztrácí mnoho cenné tekutiny. Při urputném sportování v horku vypotíte i více litrů za jedinou hodinu. Při několikahodinovém závodě ve vedru a za vysoké vlhkosti může sportovec ztratit až 10 l tekutin!
Ionty? Čaj? Šťáva?
Člověk někdy snadno podlehne pocitu, že jakmile se pohne, měl by snad přemýšlet o iontovém nápoji. To ale rozhodně není třeba. Při běžném pohybu nahradí ztrátu důležitých látek i tekutiny obyčejná voda. Kdo raději ochucený nápoj, může přidat šťávu, cukr, případně použít studený čaj. Odborníci nedoporučují koncentrované ovocné šťávy, džusy je proto vždy dobré naředit vodou.
Pokud trváte na iontovém nápoji, můžete zkusit podomácku vyrobenou pochutinu pro sportovce. Vznikne přidáním čtvrtky čajové lžičky kuchyňské soli, jedné polévkové lžíce cukru a jedné čajové lžičky citronové šťávy do jednoho litru čaje.
Nejsou ionty jako ionty
Tzv. iontové nápoje jsou určeny především sportovcům, kteří kvůli velké zátěži potřebují vedle tekutiny doplnit také základní prvky (potem odchází především sodík, močí pak draslík), ionty, ale i energii. Ovšem taková týdenní dovolená na kole představuje pro tělo jinak pouze občasně vyjíždějícího jedince také značnou zátěž. V takovém případě bude vhodné balíček ionťáku přibalit.
Existují v podstatě dva druhy iontových nápojů: tekuté koncentráty a práškové nápoje. Výhodou prvního z nich je cena – za litr koncentrátu, z něhož připravíte až 50 litrů nápoje, zaplatíte i méně než 400 Kč. Podobnou částku však vynaložíte za práškový nápoj pro přípravu pouhých pěti litrů sportovní tekutiny. Kde je rozdíl?
Koncentráty jsou hodně ředěné, obsahují základní ionty a další látky, ale chybí především energie. Výhodou koncentrátů je však právě jejich cenová dostupnost, díky níž je použije i obyčejný člověk a prospěje tak při větším zatížení svému zdraví. Práškový iontový nápoj je vhodný spíš pro velmi aktivní sportovce či závodníky.
Čím více, tím lépe?
Jedna otázka zní co pít, druhá kolik vypít. Při běžném zatížení v denním životě bychom měli vypít okolo 1,5 až 2,5 litru tekutiny. Ani ve sportu však neplatí, že čím více toho vypijeme, tím lépe. Příliš vody totiž organizmus není schopen zpracovat, můžou přijít bolesti v žaludku, pocit na zvracení nebo dokonce zvracení či průjmy. Jak tedy na to?
S pitným režimem je vhodné začít již před odjezdem, tedy vypít například sklenku vody 20-30 minut před usednutím na kolo. Poté by mělo následovat 0,5 až 0,8 litru tekutiny každou hodinu, nejlépe rozložených do 4-5 malých dávek.
| POZOR!
Nedostatek vody vyvolává pocit žízně, pít je ale potřeba již před tímto stavem, neb toto je vlastně signál organizmu o tom, že nám tekutiny už chybí. Od vypití tekutiny do jejího přechodu do krve uběhne ještě dalších 10 minut, mezitím se dehydratace prohloubí. Dehydratace je prevít |
Nejsem velbloud, co teď?
Základní prostor nabízí cyklistická láhev v kombinaci s košíkem umístěným v rámu.
Rám nejčastěji pojme dva košíky, jen občas pouze jeden, lahve jsou vyráběny v objemu 0,5-0,8 l (ano, setkáte se i s litrovou, ovšem její stabilita v košíku je při jízdě jen velmi malá, nemůžeme ji proto doporučit). Malá násobilka dává odpověď, že v nejlepším jsme v tomto směru vybaveni 1,6 litru tekutiny, tedy zásobou na zhruba dvě hodiny pohybu. Jedeme-li na delší dobu, je nutné cestou doplňovat – pokud je z čeho.
Výhodou lahví je cenová dostupnost a snadné vymývání, nevýhod je ale více. Tekutina je minimálně izolována od vnějšího prostředí (pokud nevlastníte speciální termoláhev), v létě je horká, v zimě studená (optimální teplota nápoje pro pití by přitom měla být co nejbližší teplotě tělesné). Náustek lahve je vystaven nečistotám, s každým napitím tak chroupáme v ústech minimálně prach.
Pokud chceme pít za jízdy, musíme jednou rukou pustit řídítka a šmátrat kdesi v rámu, stejným způsobem pak i vracet lahev. Bezpečnost jízdy tak značně klesá.
Pells Fly, košík
BRETTON, Trek Max Silo, lahev
Tak trochu lepší řešení
Hitem posledních dvou tří let jsou v cyklistice batohy vybavené rezervoárem na tekutinu. Ten je nejčastěji umístěný ve vlastní přihrádce batohu. Bezpečné pití je možné prostřednictvím hadičky s náustkem, vyvedené po ramenním popruhu až do blízkosti úst. Pro pití tak stačí strčit náustek do úst, zuby jej zmáčknout a sát. Pozornost při řízení kola tak není snížena, bezpečnost jízdy je stejně vysoká. To je jedna z hlavních, avšak rozhodně ne jediná výhoda vodního rezervoáru.
Náustek je umístěn dostatečně vysoko nad terénem a blízko u těla, aby byl krytý před nečistotami. Vodní vak je izolován jak umístěním v batohu, tak i nepřímým kontaktem s tělem. Voda tak má v zimě v létě stále optimální teplotu.
Pro extrémy lze dokoupit izolační vak a také izolační návlek na hadičku, která je v okamžiku, kdy opustí batoh, nejslabším místem systému z pohledu izolace.
Do rezervoáru se dle provedení vejde 1,5-3,5 l tekutiny, tedy dostatečné množství i pro delší výlety. Při výrobě vaků jsou na jejich vnitřní straně často využívány ionty stříbra, které je i ve zdravotnictví využíváno jako "zabiják bakterií". V neposlední řadě batoh nabídne další přepravní prostor pro drobnosti, ale i pro náhradní oblečení, foťák a podobně.
BOLL, vodní rezervoár
BIKESTAR, hydrapak Glacier
Nevýhodou tohoto systému přepravy obecně je zvýšené pocení zad po batohem a vyšší pořizovací cena. Zvláště u některých produktů to pak je i horší vymývání rezervoáru. Doporučujeme proto volit pouze vaky s dostatečně širokými plnicími otvory, do nichž se vejde ruka.
| Cyklistické lahve | Batohy s vodními rezervoáry |
| + cenová dostupnost | + izolace tekutiny |
| + snadné vymývání | + bezpečné pití i při jízdě |
| - omezený objem | + krytý náustek |
| - vystavení nečistotám | + většinou antibakteriální úprava vnitřku |
| - nulová izolace | + převozní prostor pro další věci |
| - pití při jízdě | + nemění jízdní vlastnosti kola |
| - cena (od cca 600 Kč) | |
| - obtížnější vymývání | |
| - pocení zad |
Nejen pitím živ je cyklista
Když vyrazíme na kolo, určitě nevydržíme celý den jen na vodě, byť obohacené ionty. Také je nutné myslet na přísun energie. I s ním je dobré začít v podobě lehké svačiny již před vyjetím. Stačí například houska s máslem a šunkou, sušenky, ovoce nebo jakékoliv jiné lehké jídlo zhruba hodinu před odjezdem.
Během jízdy je pak dobré pozřít nějaké sousto zhruba každou půlhodinu až 45 minut. Ideální jsou müsli tyčinky, sušenky, ovoce a podobně, stejně dobře ale poslouží třeba rohlík či houska s máslem a plátkovým sýrem či šunkou.
Využít samozřejmě můžete i speciální energetické tyčinky, ale pokud zrovna nemáte v plánu ujet 100 km a kolo není vaším každodenním koníčkem, je to zbytečné. Běžná strava a běžné sušenky rozhodně stačí. Pokud energetickou tyčinku přesto rádi použijete, pozor na zbytečné zdvojení přísunu iontů apod. v případě, že současně pijete i iontový nápoj. I pro závodníky stačí, pokud energetické tyčinky zapíjejí čistou vodou.
Kdo z nás nejezdí na kole mimo jiné proto, aby se zastavil v lesní restauraci na oběd? V takovém případě je dobré myslet na to, že maso prodlouží dobu zpracování potravy a tím i její přeměnu na energii. Zpracování bílkovin je pro organizmus navíc velmi náročné.
Text a foto: RUDOLF HRONZA, šéfredaktor cyklistického magazínu VELO
