Co dělat tváří v tvář medvědovi

Základní poučka, kterou automaticky dostávají návštěvníci amerických národních parků, zní: "Chcete-li se vyhnout medvědovi, nejbezpečnější je zůstat doma." V našich zeměpisných šířkách je medvěd přeci jen stále vzácný. Ten, kdo však jede třeba do slovenských hor, by se na takové setkání měl určitě připravit.

Medvěd hnědý | foto: ČTK

Většina varování, která platí na grizzlyho, platí i na středoevropského brtníka – zde jsou.

Před výletem do skal se nevoňte, žádné spreje, žádná kosmetika - to všechno medvědy přitahuje. Jste-li na svatební cestě, zapomeňte na romantiku milování v přírodě, neboť lidské sexuální chování medvědy dráždí. Zvlášť opatrné musejí být ženy, mají-li své dny.

Medvědí doupata se nacházejí v jakékoliv nadmořské výšce a střetnutí není vyloučeno v žádném ročním období - medvěd zimu nepřespává vcelku. Ačkoliv vypadá na první pohled neohrabaně, dokáže na kratší vzdálenost běžet rychlostí cválajícího koně. Umí to i dolů svahem.

Díky této hbitosti a zejména bleskovému startu dostihne většinu svých obětí. Proto nechoďte tam, kde je hlášen výskyt medvědů, se psy. Nemají se s medvědy rádi. V Americe už na to mnozí pejskaři doplatili, když grizzly jejich miláčka pronásledoval až k nim. Miláček to obvykle - na rozdíl od pána - přežil.

Medvěd - navzdory své pověsti - není ovšem krvežíznivým masožravcem. Má ale rád svůj klid a běda tomu, kdo jej o něj - zvláště nečekaně - připraví. A tak zatímco u nás jsme vedeni odmalička k tomu, abychom v lese nekřičeli, v Severní Americe – to samé platí samozřejmě i třeba pro slovenské hory - se naopak musí při turistických túrách hlučet.

Nejhorší je tichá chůze v keřovitém porostu, kdy hrozí nebezpečí, že medvěda překvapíte zblízka. Doporučuje se s sebou nosit třeba kamínky rachotící v železné plechovce či rolničku na krku. Zvláště vehementně musíte lomozit za větrného počasí či blížíte-li se k vodopádům, kde šumění maskuje hlasy. Pokud se totiž octnete pár kroků od samce v říji nebo natrefíte na samici s mláďaty, může být váš osud zpečetěn.

A co v takové chvíli, když k ní přece dojde, udělat? Hlavně nepanikařte. Bláznivě neutíkejte, abyste nevyprovokovali pronásledování. Sledujte příznaky agresivního chování.

Když se medvěd postaví na zadní, vystrčí nos do vzduchu a kývá hlavou ze strany na stranu, zatím vás nechce sežrat. Snaží se identifikovat, odkud večeře přichází. Proto mu to usnadněte, mávejte rukama, vydávejte monotónní zvuky a pomalu ustupujte. Za první zatáčkou vezměte nohy na ramena.

Pokud medvěd cvaká čelistmi, bručí a se sklopenou hlavou a ušima se blíží, je to zlé a je třeba upalovat k nejbližšímu stromu. Ale ani tehdy není situace zcela ztracena. Doporučuje se hodit medvědovi do chřtánu batoh s jídlem nebo alespoň fotoaparát, který na chviličku zaměstná jeho pozornost. Pak zůstaňte na stromě, dokud teritorium neopustí.

Tak a teď vzhůru na setkání s medvědem. Jak se uvádí v amerických průvodcích, po přečtení tohoto návodu máte mnohonásobně větší šanci na přežití.