Turecko na počátku 21. století je ve složité situaci, neboť stojí na křižovatce a přitom úplně neví, kudy se dát. Část země by chtěla do Evropské unie, část o tom nechce ani slyšet, venkov je velmi konzervativní, zatímco Istanbul se již dávno proměnil v moderní, kosmopolitní město. A aby se to nepletlo, Turecko sice svou hlavou geograficky nakukuje do Evropy, ale celým tělem je zakotvené v Asii.
Na módě se nešetří
Tip na zájezdVyražte na dovolenou do Turecka. Pestrá nabídka zájezdů na dovolena.iDNES.cz. |
Jak již bylo předesláno, Turci jsou poměrně konzervativní, což se projevuje třeba v oblékání. Turek by nikdy své oblečení neodfláknul, potrpí si na košile, saka a kalhoty a často také nosí tradiční kravatu. Ženy se oblékají do šatů a jen zřídka odhalují nohy, ruce či vlasy. Samozřejmě trochu jiná je situace v Istanbulu, kde se mnoho žen i mužů obléká již velmi moderně, především střední a mladší generace.
"Pro Turky je opravdu hodně důležité, jak vypadají. Pánové jsou hladce oholeni, dámy velmi často navštěvují kadeřníka. Obecně se móda v Turecku hodně řeší a lidé za ni utrácejí spoustu peněz," vysvětluje Lenka Svobodníková, která v Turecku několik let pracovala.
S kebabem do celého světa
Turci jsou hrdí na svůj přínos Evropě. Tak třeba mandle, fíky či meruňky přišly do Evropy z Turecka, stejně jako tulipány (slovo tulipán vychází ze slova turban), které byly vyšlechtěny v sultánské říši kolem roku 1500. Odtud se dostaly do Vídně a pak dále do Holandska a Anglie. Také káva k nám přišla přes Vídeň z Turecka.
V Turecku se stále pije tradiční turecká káva, vaří se v džezvě, má úžasnou sílu, vůni i chuť. Jen si dopředu musíte vybrat, zda chcete kávu sladkou či ne. Bez kávy se žádný Turek neobejde, stejně jako bez kebabu, který Turci rozšířili po celé Evropě a dnes je jedním z nejoblíbenějších fastfoodových jídel.
Čerstvý džus z granátového jablka. Věc velmi rychle návyková.
Turecko je velmocí sladkostí, v nichž hlavní roli hrají med, mandle a různé další ořechy.
Klakson a plný plyn
Zvláštní kapitolou je automobilová doprava. Přestože v Turecku platí standardní silniční pravidla, většina Turků si z nich hlavu nedělá a nedodržuje je, ať už jsou to chodci, nebo řidiči. Navíc všichni řidiči stále troubí a blikají, čímž ostatním sdělují: "Pozor, jedu, uhněte mi z cesty." A když je prázdná křižovatka, nedodržuje se ani červená, natož nějaká stopka.
A ještě jednu zvláštnost má zdejší silniční doprava – v noci se moc nesvítí, snad aby si neopotřebovali žárovky. Suma sumárum, není se čemu divit, že Turecko patří k zemím s největším počtem dopravních nehod.
Turecká cesta do Evropy má jeden malý háček. Evropa ho nechce.
Fitness po turecku aneb posilovna pod širým nebem
Všechno jde, když je čas
Turek nikdy neřekne, že něco nejde, aniž by to nezkusil nějak zařídit. "To je na jednu stranu velmi pozitivní, neboť se necítíte okamžitě odmítnut, nicméně na druhou stranu to mnohdy bohužel vede ke zdlouhavému a několikrát odsouvanému řešení dané situace. Tudíž dodržování domluvených časových hranic je pro Turka poměrně náročný úkol," vysvětluje Svobodníková s tím, že Turci mají obecně svou práci velmi rádi a rádi o ní vypráví. Na druhou stranu pokud přijde řeč na Evropu, netají se svým zklamáním z nekonečných a stále neúspěšných jednání. Přestože jsou členy NATO, Evropa je do svého klubu nechce a přijetí do EU je v nedohlednu.
Nechutná? Dojíst!
Turek nezvedá ukazováček, neboť tento symbol je stejný jako náš s prostředníčkem, nesmrká u stolu, ale může si po jídle říhnout, což znamená spokojenost s právě snědeným pokrmem. Na návštěvě také dojídá všechno jídlo na talíři, protože pokud by něco nechal, znamenalo by to, že mu nechutnalo.
Turecká pohostinnost je příslovečná, stejně jako smlouvání při obchodech, které je pro Turky zábavnou hrou, která se nesmí uspěchat. K malému obchodu patří čaj, k většímu oběd či večeře. A odmítnout takové pozvání se považuje přinejmenším za nezdvořilé.
"Jakýkoliv obchod se ve finále neobejde bez příjemného jídla a pití. Pro dnešního uspěchaného Evropana, který chce mít vše hotové už včera, je to někdy poněkud zdlouhavé, i když velmi příjemné," vysvětluje Svobodníková.
Na rodinu se nekašle
Turci jsou emotivní a temperamentní a jejich velkou vášní je fotbal. Na druhou stranu mají velký smysl pro tradice a rodinný život. "Troufám si říci, že pro Turka je rodina nejdůležitější věcí v životě. Stále se zachovává velký respekt ke starším v rodině, což u nás postrádám. Děti jsou většinou součástí všeho, co rodina podniká a dělá. A vzhledem k tomu, že jednou z nejoblíbenějších aktivit jsou rodinná setkání a setkání s přáteli, jsou Turci neustále obklopeni velkým počtem lidí," uzavírá Svobodníková.
