Jezdit podle předpisů a jíst levou rukou. Co by Tunisan nikdy neudělal

Tunisko je země dvou tváří. Přestože patří do arabského světa a jeho obyvatelé vyznávají islám, země je otevřená Západu a lidé jsou tu velmi tolerantní. A to nejen v turistických centrech na pobřeží, kam míří drtivá většina turistů, ale také hluboko ve vnitrozemí.

Tunisané jsou obecně velmi přátelští. Všichni se neustále zdraví a podávají si ruce, a to dokonce i několikrát za sebou. Třeba když se loučí, podají si ruku s krátkými přestávkami klidně i třikrát nebo čtyřikrát. Také na tržištích či na ulicích panuje příjemná a uvolněná atmosféra.

"Nedávno jsem procházel tržnici s rybami a mořskými potvorami v městečku Sfax a najednou slyším, že tam někdo zpívá. Když jsem přišel blíž, zjistil jsem, že jeden z prodavačů nahlas zpívá a ostatní prodavači se přidávají a zpívají s ním refrén. Vlastně si zpívali při práci," popisuje zvláštní zážitek cestovatel Jan Stach.

Každý žije nad poměry

"Když porovnáte Tunisany s ostatními národy v severní Africe, zjistíte řadu rozdílů. Podle mě se Tunisané odlišují nejen svým smyslem pro humor, ale hlavně tolerancí, díky čemuž se u nás cizinci cítí velmi bezpečně. Vždyť v tuniských medinách bylo po staletí běžné, že u stolu seděl muslim s křesťanem a židem a hráli společně karty," vysvětluje tuniský průvodce Elias.

Podle něj Tunisané berou všechno s nadhledem a nemají rádi stres. "Na druhou stranu všichni chtějí žít či žijí tak trochu nad poměry a ve větším stylu, než na který mají příjem. Pokud někdo vydělává 600 dinárů, snaží se žít tak, jako by vydělával 1 200 dinárů. A když někdo vydělává 1 200, žije způsobem života, jako by vydělával pět tisíc," vysvětluje Elias.

Jen pro upřesnění dodejme, že jeden tuniský dinár je zhruba 12 korun.

Milovaný mátový čaj

Co si Tunisané nikdy neodpustí? Silný, sladký a aromatický mátový čaji, který popíjejí od rána do večera. Toho by se nikdy nevzdali. Naopak drtivá většina z nich nepije alkohol, což jim zakazuje korán. Na rozdíl od jiných muslimských zemích však není v Tunisku alkohol striktně zakázán, dá se koupit ve vyhrazených obchodech a dokonce se v Tunisku vyrábí - a to jak místní pivo Celtia, tak i spousta dobrého vína a pálenky.

Místo alkoholu Tunisané kouří šíšu, tedy vodní dýmku, která je zde neuvěřitelně levná. Často se neplatí za vlastní kouření, ale pouze za tabák, takže v místní kavárně zaplatíte za jednu šíšu, čtyři sklenky čaje a dvě kávy 5 dinárů, což je zhruba 60 korun. A vydržíte u toho klidně hodinu a půl. "Čaj, šíša a nekonečné posedávání v kavárnách patří k našemu životu a nikdy se toho nevzdáme," tvrdí číšník Chokri z malé kavárny v Douz na tuniském Jihu.

Syrová vajíčka

Tunisané milují jídlo, hlavně maso a zeleninu, ale také olivy, ryby a především chobotnice. Většina jídel mírně či více pálí, za což vděčí zvláštní pastě z pálivých paprik a česneku, která se jmenuje harissa a která se přidává do spousty pokrmů (často se k svačině jí pouze bageta potřená harissou).

Během dne se Tunisan spíše odbývá. K snídani si většinou dává jen kávu se sladkým pečivem, k obědu se hodně jí závitek z listového těsta plněný vejcem, které však má mít tekutý žloutek a tudíž je často téměř syrové. Navíc si ho většinou ještě pokapou citronem, což je celkem divoká kombinace.

Ale zatímco přes den jí střídmě, večer si užije pořádné hostiny (pokud na to má). K bohaté večeři se jí salát, ryby či maso, přičemž nejslavnější tuniskou specialitou je kuskus podávaný se zeleninou a dušeným masem, nejčastěji jehněčím či kuřecím.

Pozor na levou ruku

Při jídle však platí několik pravidel, které by cizinci měli také dodržovat: často se jí ze společných misek uprostřed stolu, kde ovšem platí, že si berete z části stojící přímo před vámi a nenahýbáte se pro nějaký hezký kousek k masa či ryby k sousedovi.

A protože se jí řada věcí jenom tak rukou, měli byste si zapamatovat, že se používá pouze a výhradně ruka pravá. I když jste levák, levou rukou se v arabských zemích nejí, protože se používá na umytí po velké potřebě (mnoho místních obyvatel stále nepoužívá papír), takže je považovaná za nečistou a pokud byste do společné mísy s jídlem sáhli levou rukou, asi všichni ostatní přestanou jíst.

Dobrodruzi na silnicích

Co Tunisané příliš nemusejí, jsou předpisy na silnicích. Dalo by se říct, že nedodržují žádné z nich, překračují rychlost klidně i o 50 kilometrů v hodině, nerespektují zákazy předjíždění, a když se nikdo nedívá, jedou na červenou.

Zahraniční pobyty

Do Tunisu a dalších míst se můžete vydat výhodně. Raketa.cz vám najde dovolenou u moře nebo poznávací zájezdy ve slevě.

Přitom používají většinou zastaralá francouzská auta, kterými jezdí 150kilometrovou rychlostí. "Jel jsem jednou s řidičem, který na rekonstruované silnici s rychlostí 30 km/hod a zákazem předjíždění jel asi stovkou a samozřejmě předjížděl," vzpomíná Jan Stach a dodává, že jediné co na tuniské řidiče platí, jsou retardéry, které zpomalují auta téměř v každé vesnici.

Odlišná je samozřejmě situace, když místní cestovky vozí turisty na Saharu - tam se jezdí novými džípy a profesionální řidiči jezdí podle předpisů.

Jak se naučit smlouvat

Co Tunisané milují a zahraniční turisté naopak většinou nenávidí, je smlouvání, tedy dohadování o to, za kolik danou věc koupíte. Ale aby nevzniklo nedorozumění, smlouvá se víceméně jen na tržišti, v obchodech jsou pevné ceny a také zelenina či jídlo na tržišti se už prodá za pevné ceny.

Smlouvání se týká především oblečení, suvenýrů, koženého či zlatnického zboží a má svůj daný rituál. V mnoha případech začíná pozváním do krámku a nabídnutím sklenice čaje. Nemusíte se bát pozvání i čaj přijmout, neboť vás to k ničemu nezavazuje, ale raději si dopředu zjistěte orientační částky daného zboží, neboť prodejce předvede nacvičené divadlo, které vás může značně ošálit.

Přitom v tomto obchodě platí jedno jednoduché pravidlo. Prodejce nikdy neprodělá, protože on své zboží pod cenou neprodá. Na druhou stranu zájemce by neměl smlouvat jen ze sportu, a pokud danou věc nechce opravdu koupit, měl by se smlouvání vyhnout.