Pozor, tento článek je plný nejrůznějších generalizací. Pokud to nemáte rádi, přečtěte si raději něco jiného. Pokud s námi naši hru chcete hrát, přenesme se do mexického baru, kde můžeme začít naše putování Mexikem.
Mexičan má bary rád, ale nikdy nepije margaritu, slavný drink z tequily, která je považována za národní nápoj. Mexičan dává přednost samotné, tedy čisté kvalitní tequile, kterou usrkává z malých skleniček, zhruba tak, jako se pije koňak. Takže žádná sůl s citronem a panák na ex.
Vedle tequily prudce stoupá spotřeba Coca-coly a každý Mexičan vypije průměrně dvě plechovky denně. I kvůli tomu se Mexičané probojovali do pozice nejtlustšího národa světa. Podle loňské statistiky OSN trpí 70 procent populace nadváhou a rovná třetina obezitou. Jen pro zajímavost, USA jsou druhé.
Z ruky do ruky
Mexičané rádi a hodně jedí, takže při procházce ulicemi Mexico City stále vidíte, jak se někdo někde cpe. Mexičané mají rádi výrazné chutě a zbožňují pikantní jídla, ostatně vždyť jejich země je domovem papriček jalapeno, ale zdaleka ne všechno pálí. I když je většina jídla nepálivá, na stole jsou misky s pálivou salsou, kterou se dá jídlo dokořenit.
Jednou ze zvláštností místní kuchyně je poněkud netypická kombinace masa s čokoládovou omáčkou. A ještě jednu delikatesu nesmíme opomenout – Mexičané milují pražená mravenčí vajíčka, která jsou zde vyhledávanou, byť velmi drahou pochoutkou.
Pokud budete platit v hospodě, nikdy nenechávejte peníze na stole, to je považováno za velmi nezdvořilé, ale dejte je číšníkovi rovnou do ruky.
Jídlo je velká vášeň a občas to vypadá, že se Mexičané stále něčím cpou.
Zítra nebo za týden
Mexičané nikdy nespěchají, jejich chůze je velmi pomalá a rozvážná. Sami ovšem tvrdí, že chodí naprosto normálně, pouze Evropané a Američané stále někam šíleně spěchají. "V Mexiku prostě vládne jiné vnímání času, stále zde funguje velkorysá polední pauza na oběd a také se zde dodržuje zvláštní pravidlo, které je možné nazvat maňana. Toto slovo sice znamená zítra, jeho využití je trochu širší a neurčitější. Může totiž znamenat i pozítří, popozítří nebo třeba až za týden. Prostě někdy v blízké budoucnosti. Zvlášť akurátní cizince toto slovo často dohání k nepříčetnosti," vysvětluje Jana Novotná, která v Mexiku dlouhá léta žila.
Všichni chodí pozdě
Mexičané nejsou příliš spolehliví, neboť často mnoho věcí slíbí, ale na dodržení slibů už nedojde. I když dobře vědí, že sliby nedokážou splnit, neumí je odmítnout a říci jasné ne.
A stejný problém zde panuje také s dodržováním času, neboť ze zásady chodí všichni a vždycky pozdě – v ideálním případě o nějakých deset až patnáct minut, ale mnohem častěji trvá zpoždění půl hodiny, případně celou hodinu (teprve delší zpoždění se vysvětluje či omlouvá). Termíny schůzek totiž vnímají jako přibližné a naopak se nesluší přijít třeba na návštěvu k někomu domů včas.
"Pokud jste pozváni na večeři na osmou hodinu, je nezdvořilé přijít třeba i pět minut po osmé, doporučuje se dorazit se zhruba dvacetiminutovým zpožděním," upozorňuje Jana Novotná.
V Mexiku platí příjemné pravidlo: co můžeš udělat zítra, není třeba dělat dnes. Lepší je zahrát si na kytaru a zazpívat...
Ať žije smrt
Mexičan se nebojí smrti. Zatímco většina západních národů o smrti až na výjimky nemluví, Mexičané milují svátek zesnulých a o Dušičkách bouřlivě slaví, a to nikoliv jeden den, ale rovnou dva, neboť prvního listopadu se k nim podle jejich víry vracejí duše dětí a druhý den pak duše dospělých. Všechny ulice zdobí karikatury smrtky, děti se převlékají za kostlivce, peče se chléb mrtvých i zákusky ve tvaru lebky.
A také se připravují jídla, která nebožtík miloval a která se mu odnesou na hrob. Večer se pak celá rodina sejde na hřbitově, kde se pije, jí, povídá s mrtvými a zpívá pro jejich radost až do rána. Mexický svátek mrtvých, který vychází už z aztéckých kořenů, nemá na světě obdoby a je dokonce zařazen mezi nehmotné dědictví lidstva na seznamu UNESCO.
I když zdaleka ne všechna jídla pálí, na stole nikdy nechybí pikantní salsa.
Pole plné agáve, ze které se připravuje slavná pálenka tequila.
Komplex chudého příbuzného
Co ovšem Mexičané nesnášejí, to je nárůst kriminality v posledních letech. Hlavně ve velkých městech se množí přepadení a únosy, takže spousta Mexičanů tvrdí, že by si nikdy nevzali v noci na ulici taxi a běžně je zvykem, že pro skupinku slavící mládeže přijedou po půlnoci do podniku rodiče vlastními auty.
Kromě běžné kriminality však v zemi už několik let probíhá regulérní drogová válka, a to jak mezi vládou a pašeráky drog, tak také mezi drogovými kartely. Během ní bylo za posledních osm let zabito na 60 tisíc lidí, včetně stovek policistů a nevinných obětí. Mexiko je totiž hlavním mostem, kterým se do USA dostává 90 procent kokainu, ale i marihuana a další drogy.
Pokud jsme u vztahu obou národů, Mexičané Američany již tradičně nemají příliš v lásce, což je způsobeno především komplexem menšího, chudšího a hloupějšího příbuzného, kterým většina z nich chtě nechtě trpí.
