Pozor, tento článek bude opět plný generalizací a xenofobních narážek. Pokud vám to nevadí, pojďte se s námi pobavit na úkor někoho jiného. I když tentokrát to bude spíše k politování. Takže... Bulhar většinou moc nespěchá, neodepře si dobré jídlo, hlavně miluje maso, ryby, sýry a jogurty. Na ty nedá dopustit, neboť se domnívá, že bulharský jogurt, připravovaný díky unikátní bakterii, je nejlepší na světě. Ostatně už v dobách totality si Češi houfně odváželi z Bulharska jogurty, které se snažili doma dále, většinou však neúspěšně množit.
Kafe a cigára
Tip na zájezdVyberte si z nabídky zájezdů do Bulharska na dovolena.iDNES.cz. |
Ale pojďme zpátky k Černému moři. Polovina Bulharů snídá kávu s cigaretou, a když dostane hlad, dá si další kávu s cigaretou. Druhá polovina pak snídá teplé pečivo, které se prodává na každém rohu ve speciálních obchodech s názvem "topli zakusky".
Hlavní sortiment činí sice tučné, ale současně též výtečné "koláče" plněné ovčím sýrem či podobné buchty s přeslazenou marmeládou. U každého stánku stojí automat na kávu, která sice nestojí za nic, ale vyjde v přepočtu na nějakých pět korun. V Bulharsku je obecně velmi levně, ale ani to ke štěstí nestačí.
Stánek s tradiční snídaní, Bulhaři milují teplé pečivo plněné sýrem či marmeládou.
Mnoho Bulharů ráno nejí a jejich snídani nahrazuje káva s cigaretou v bistru či kavárně.
Nešťastný národ
Skutečnost, že jsou Bulhaři velmi nešťastní, dokládají nejrůznější výzkumy. Naposledy loni v září publikovala OSN seznam nejšťastnějších národů a Bulharsko se v něm umístilo na hrozivém 144. místě ze 156 zkoumaných zemí, a za ním zůstala jen válkou pustošená Sýrie a pár nejzaostalejších afrických států.
Co je důvodem tak hrozného postavení? Především obrovská míra korupce, nezaměstnanost, malá míra osobní svobody či zaostalost venkova. Ta se projevuje například v tom, že Bulhaři jsou na štíru s počítači a internetem, byť vynálezce počítače John Atanasoff byl bulharského původu a do země svých předků jezdil. A bulharský původ má i Mark "Facebook" Zuckerberg. Nicméně internet nikdy nepoužilo na 41 procent Bulharů, což je společně s Rumuny nejvíce v Evropě (například v Dánsku či ve Švédsku se s internetem nesetkala jen 4 procenta obyvatel).
Bulharsko vymírá
A hned tu máme další problém. Budoucnost bulharského národa je v delším časovém horizontu značně ohrožena. Země, která měla v 9. století společnou hranici s předchůdcem Českého království v podobě Velké Moravy, zažívá v posledních dvou dekádách obrovský demografický propad, jehož příčinou je emigrace a současně také nízká porodnost.
Statistické údaje jsou alarmující, neboť ještě na konci komunistické éry mělo Bulharsko téměř devět milionů obyvatel, zatímco v současné době počet poklesl o téměř dva miliony, na 7 milionů 200 tisíc. A dále se má snižovat. Vylidňuje se především venkov, kde je nejméně pracovních příležitostí a také nejnižší příjmy.
Ostatně celé tři čtvrtiny obyvatel považují život v nejchudším regionu Evropské unie za nesnesitelný. A když se Bulhara zeptáte, jak se má, nikdy neodpoví "mám se fajn", ale řekne buď "tak tak" nebo přímo odpoví, že špatně.
Jak se pije na žal? Alkohol je v Bulharsku velmi levný a tak není divu, že v problematických dobách jeho spotřeba vzrůstá.
Země tureckých záchodů
Bulhaři jsou také poněkud na štíru s hygienou a obecně platí, že koupelny a záchody jsou v celém domě tím nejzanedbanějším místem. Ostatně v mnoha domech na venkově se stále používá turecký záchod s dírou v zemi, samozřejmě bez sedátka i bez splachování, navíc použitý papír se hází do odpadkového koše, který stojí vedle a zvláště v létě je domovem much. Šlapací záchody jsou součástí také mnoha restaurací, a pokud už mají záchod lepší, často se za jeho použití musí zaplatit.
Ostatně tradici tureckých záchodů si vzal na paškál také úspěšný český výtvarník David Černý, neboť na jeho slavné Entropě se symbolem pro Bulharsko stal právě turecký záchod.
Tradiční bulharská keramika se k nám hojně dovážela v sedmdesátých a osmdesátých letech.
Jedním z pilířů bulharské kuchyně jsou ryby a plody moře, od mušlí až po kalamáry, Dalším pilířem je výtečný jogurt.
Ano, nebo vlastně ne?
Bulhaři používají cyrilici, která je podobná azbuce, takže luštění nápisů představuje pro cizince vyrostlé na latince takřka nadlidský úkol. Zvláštní pozornost zaslouží také rozšířený zvyk kývání a vrtění hlavou při známých nonverbálních posuncích pro ano a ne, který je zde obrácený a tudíž odlišný od celého zbytku Evropy. Když Bulhar posunkem dává najevo souhlas, zavrtí hlavou, kdežto na vyjádření nesouhlasu přikývne. A aby těch zmatků nebylo málo, tak mladá generace, která studovala či pracovala v cizině, kýve a vrtí hlavou po evropském způsobu, takže čert aby se v tom vyznal.
V čem je naopak společnost tradiční, jsou mužské a ženské role, žádné feministky či metrosexuály v Bulharsku nenajdete, tedy možná s výjimkou mladých studentů v Sofii.
Piráti už bulharské pobřeží dávno neobtěžují a přímořský region žijící z turistů se má relativně nejlépe.
Než přiletí první čáp
Bulhaři si potrpí na tradice a každý rok na začátku března si na klopu, případně na zápěstí přivazují ozdobu z bílých a červených nití, které se říká martenička a je symbolem konce zimy, síly, zdraví a štěstí. Bulhar ji nosí až do okamžiku, kdy uvidí prvního čápa.
Další zimní tradicí je rituál kukeri, při kterém se lidé oblékají do kožešin, nasazují nejrůznější masky zvířat s rohy a občas se opásají dřevěným falem, to aby zahnali zlé duchy a vyprosili si od přírody plodný rok. Při této tradici se samozřejmě slaví a tančí.
Ještě připomeňme, že národním nápojem Bulharů není víno, které se tu vyrábí v hojném množství, ale rakija, tedy pálenka z hroznových slupek. A že bulharská příroda ve vnitrozemí je stále divoká a v málo osídlených horách žije několik set medvědů a tisícovka vlků.
