Cizinec poprvé v Moskvě

Vyrazil jsem v soboru 27.5.2000. V neděli ráno jsem s běloruským kamionem překročil v Těšíně hranici do Polska a za neděli jsme přejeli Polsko. Průjezd přes polsko-běloruskou hranici jsem absolvoval v osobním automobilu (běloruském) zcela hladce.

Další den jsem dorazil do Minska. Na hlavním náměstí se nacházel kostel, universita, parlament a kromě  jiných významnějších budov obligátní socha Lenina, u které postával milicionář. Ostatně v současném Bělorusku se nachází nejvíce přežitků dřívější éry ze všech postsovětských republik. Prezident Lukašenko, dřívější předseda kolchozu, řídí celý stát v souladu se svým dřívějšími praktikami. Důsledkem je cenzura tisku i ostatních sdělovacích prostředků, tuhý centralismus, direktivní řízení a plánování, zastrašování a potírání politické opozice a oponentů režimu, svízelné podmínky soukromého podnikání, byrokracie a korupce. To vše činí život obyčejného občana velmi svízelným. Chléb a vodka jsou velmi laciné, aby se občané mohli alespoň nasytit a při laciné lihovině zapomenout na všední starosti. Běloruský rubl je těžce inflační měnou, již nechtěli proměnit ani v Rusku.
 Sociální rozdíly mezi městy a venkovem jsou citelné, mládež dává přednost životu ve městech. Také se snaží vyjíždět za prací do Polska, kde jsou přibližně desetinásobné mzdy, ale většina potravin a zboží levnější. Při výjezdech za masivními nákupy se na hranici tvoří dlouhé fronty. Proti tomu při jízdě do Ruska se osobní automobily nekontrolují, evidenci podléhá pouze velkoobchodní přeprava zboží, jinak je hranice spíše symbolická.

Jaká je Moskva těchto dnů. Je to směs kontrastů a protikladů. Konzervativní tradice, megalomanské stavby komunismu, Rudé náměstí, mauzoleum Lenina i jeho sochy, dřívější názvy ulic a institucí přetrvávají a  mísí se s razantním nástupem kapitalismu. Výrazně křiklavé reklamy zahraničních firem, anglické texty přepisované fanaticky v azbuce, umístěné vedle starých symbolů bez jakéhokoliv vkusu působí komicky. Noví Rusové vystavují svou movitost snobsky a okázale na odiv. Na druhé straně, žebráci, bezdomovci, bezprizorné děti. Pouliční život se soustředí na starém Arbatu, kde převažují restaurace. Kolorit zde dotváří rozmanití pouliční umělci. Nejvíce je zde malířů, dále pak různí kejklíři, například polykač mečů, kartáři, vykladači osudu, kouzelníci a zpěváci, chovatelé s různými cvičenými zvířaty.
             Dalším centrem, kde kypí život, se nachází v sousedství Rudého náměstí a v parku před kremelskou zdí. Tato místa jsou oblíbeným korzem moskovanů bez rozdílu věku. Je zde spousta laviček k posezení a relaxaci. Mdlé, mohutné kiosky, nabízející rozmanité občerstvení.
             Mauzoleum Lenina je stále překvapivě zajímavou atrakcí. Otevřeno od 10 do 13 h kromě pondělí a pátku. Do Kremlu mají cizinci výrazně vyšší vstupné (200 rublů) než domorodci. Lze se tam ale dostat bez placení.  Po Rudém náměstí se táhne dlouhá fronta zájemců dychtivých uvidět mumii vůdce světového komunismu.

První část cesty končí na Rudém náměstí. Mauzoleum je stále oblíbenou atrakcí.

Jídlo u stánku je cenově přijatelné na rozdíl od mnoha restaurací, především v Moskvě.

Prodavačka suvenýrů nemá o zákazníky nouzi.

Dvěstětunový zvon rozbitý při požáru v roce 1737 je oblíbeným místem pro pořízení fotografie z cesty.