Ačkoli je v této přísně konzervativní muslimské zemi výroba, prodej i konzumace alkoholu zcela zakázána, snaží se mnozí pracovníci zejména ze západních zemí zákazy jak jen to jde obcházet. Alkohol se například snaží vykvasit z hroznového džusu nebo usilují o získání lihu z prostředků na úklid, které v sobě mají alkohol.
Mezi zahraniční komunitou v těchto dvou královstvích jsou "večírky, při kterých teče domácky vyráběný alkohol doslova proudem, velmi oblíbené. Nejčastěji se tak děje při setkáních se zájezdy sportovců či klientů cestovních kanceláří. Obchod s alkoholem by se mohl dostat na komerční bázi asi nejvíce v saúdskoarabském přístavním městě Džidda, které se pomalu pro zahraniční pracovníky stává "metropolí zábavy" v tomto království.
Jeden Brit původem z Liverpoolu, který v Saúdské Arábii pracuje jako inženýr již 15 let, říká, že se jeho výdaje na nákup komponentů na výrobu alkoholického nápoje s názvem "sádiki" (v arabštině "můj přítel") ztrojnásobily. Podle něj se všechny
složky, ze kterých se tato "živá voda" připravuje, dají normálně koupit v obchodech. Místní supermarkety také proto vítají každý rok zahraniční pracovníky po návratu z jejich letních dovolených přeplněnými regály velkých hrnců na vaření, cukru, melasy,
kvasinek nebo hroznového džusu.
A vzledem k přítomnosti zahraničních vojáků na základnách v království není problém sehnat denaturovaný alkohol, který je určen pro průmyslové užití. Když se naleje do sladké vody a smíchá se s plody jalovce a s bramborovými lupínky lze z toho získat gin nebo whisky velmi originální chuti.
Jeden mechanik britské armády, která má základnu v Kuvajtu, vypráví se smíchem, že kuvajtská armáda by musela mít "tolik tanků, že by jejich řada musela dosáhnout až na měsíc", kdyby se spočítalo kolik hektolitrů lihu se spotřebovalo na čištění jejich
hlavní. Mezi zahraničními pracovníky je prakticky nemožné narazit na někoho, kdo by u sebe v koupelně neměl velké hrnce na vaření, lahve různých vín, ginu, portského, vodky či piva a kdo by neměl další místnost přestavěnou na bar. Když byl loni v Kuvajtu zrušen zákaz prodeje nealkoholického piva, obchody byly zaplaveny davy kupujících. Ti toto "nepivo" předělávali na normální zlatavý mok tak, že do něj přidávali kvasinky a vodu. Pak to nechali kvasit a směs každé čtyři hodiny
důkladně míchali.
V přepychových hotelích je ovšem na pokoji vždy k dispozici lednička plná alkoholu. Při slavnostních setkáních zde mnozí pozvaní potají přelévají alkohol do čajníků, které jsou volně k dispozici vedle různých nealkoholických nápojů. Při dovážení alkoholu do takové země je třeba použít celý rejstřík úskoků a lstí na obalamucení bdělosti celní správy.
Jedna z často užívaných "technik" spočívá podle zahraničních pracovníků v tom, že se skutečný alkohol přeleje do takových lahví, jejichž obsah nezjistí ani paprsky na celnici.
