Domníváte se, že v Číně je naprosto jednoduché vysvětlit místním obyvatelům, kolik že si právě objednáváte piv? To nic není, zní většinou odpověď. Prostě to ukážu na prstech. Zkuste to. Většinou se však budete velmi mýlit. V lepším případě se vám dostane úsměvů a konstatování, že ani »bílí« cizinci nejsou tak chytří, jak by se mohlo zdát a jak si sami myslí. V horším případě si vyslechnete i nadávky a odmítnutí. To se vám může stát, když někde v Číně na tržišti zvednete palec a budete chtít například jedno jablíčko. Je to zásadní omyl, protože to, co pro nás znamená jednička, je v nejlidnatější zemi světa něco zcela jiného - tím zvednutým palcem jste Číňanovi ukázali, že je hloupý nebo i něco horšího. Jak se tedy počítá na prstech po čínsku? Samozřejmě ideální by bylo naučit se alespoň do deseti čínsky hovořit. Jenže i to bývá problém. Málokdo dokáže i podle slovníku přesně vyslovit danou číslovku, protože melodie čínštiny se od češtiny velmi podstatně liší. K tomu se navíc připojuje komplikace, že rozdíly mezi čínštinou na severu země a dejme tomu jazykem na jihu bývají také velké a to, co se někde naučíte, vám může být jinde k ničemu. Pokud ale budete ve velkých městech - Peking, Šanghaj či Kanton - není potřeba se čínské číslovky učit, vyslovovat, ani ukazovat, protože v těchto známých velkoměstech nejsou cizinci zase až tak neznámým úkazem. Dnes dokonce naopak. Mnohdy se tady domluvíte dokonce i anglicky. Co si však počíst na venkově a ve vzdálených krajích, kde je pravděpodobnost domluvy v cizím jazyce většinou téměř nulová? Zde již skutečně někdy nezbývá, než se čínské číslovky naučit ukazovat na prstech. Jak poznáte podle obrázku, není to nic složitého, ani těžko zapamatovatelného. Chce to jenom trochu cviku.
12. října 1999
