Cínovec, nový ráj běžkařů. Projeli jsme skvělé stopy po obou stranách hranice

aktualizováno 
Silniční ruch kolem krušnohorské osady Cínovec/Zinnwald utichl s otevřením dálnice do Drážďan, zato běžkařů sem jezdí čím dál víc. Výborné tratě tu najdou pohodáři i zimní sportovci, užijete si proměnlivé krajiny a najdou se zde i místa, která nutí k zamyšlení nad nedávnou historií.

Hraniční rozcestí u Cínovecké slatě | foto: Vít Štěpánekpro iDNES.cz

Ještě před pár lety byl Cínovec na hřebeni Krušných hor neuralgickým bodem na česko-saské hranici. Místem, jehož kulisu tvořily nekonečné kolony čoudících kamionů, pochybné noční podniky a zástupy prostitutek. S odkloněním dálkového provozu na dálnici tohle všechno zmizelo.

A i když uschlé stromy ještě stále žalují na poválečnou devastaci, je dnes Cínovec/Zinnwald mnohem příjemnějším místem než dřív. A hlavně –  výborných běžkařských tras se do okolních lesů a plání rozbíhá tolik, že mnohé daleko známější zimní oblasti mohou jen závidět.

Zimní partie u Moldavy

True

Na Cínovec se dnes dostanete autem po hlavní silnici z Teplic. Milovníci vlaků mohou zvolit atraktivní horskou železnici, vedoucí z Mostu přes Hrob až do Moldavy. V tom případě se vydejte na Cínovec od železniční zastávky Mikulov-Nové Město.

Než se pustíte do stopy, rozhlédněte se trochu po okolní pláni. I necvičené oko pozná, že tu něco není v pořádku. Domy starší zástavby jsou rozházené daleko od sebe, občas mezi nimi vystupuje z řady nějaká podivná novostavba a celek působí neurovnaným, nepřirozeným dojmem.

Pro vysvětlení musíme zpět do historie. Cínovec totiž v minulosti býval mnohem významnější lokalita než dnes. Jak napovídá název, v prostorách dnešní osady i v okolí se po staletí těžila cínová ruda a ještě před sto lety tu žilo mnohonásobně víc obyvatel než dnes. Ve 20. století se rudná ložiska kolem Cínovce stávala nerentabilní. "Ránu z milosti" pak zasadila českému Cínovci, který se původně nazýval Böhmisch Zinnwald, 2. světová válka a následný odsun Němců. Tehdy musela většina původních obyvatel odejít a v následujících letech zaniklo i mnoho staveb. Těžba se definitivně ukončila až v roce 1990.

Pokud se chcete o hornické minulosti této části Krušných hor dozvědět víc, zamiřte do tři kilometry vzdáleného saského Altenbergu, kde můžete celoročně navštívit hornické podzemí. Místo nese poněkud krkolomný název Besucherbergwerk Vereinigt Zwitterfeld zu Zinnwald.

Běžecké stopy na okraji Zinnwaldu

Na běžkařské trase západně od Zinnwaldu

True


Lyžařských stop je na Cínovci požehnaně. Nejprve se vydejte k severozápadu. Orientačně nejsnazší je přidržet se českého červeného značení, u blízkého rozcestí Cínovecké slatě překročit hranici a pokračovat po německém území.

Na saské straně bývají stopy frézované a zelené směrové ukazatele potkáte na každém rozcestí. Nechte se pak vést charakteristickou siluetou vrchu Kahleberg (905 m) na obzoru, za biatlonovým stadionem zahněte vlevo a sledujte značení do pohraniční obce Rehefeld. To již pomalu opustíte bezlesou planinu kolem Cínovce/Zinnwaldu a ponoříte se do lesů, kde vás čeká pár pěkných, ale bezpečných sjezdů. Malebné údolí hraničního potoka vás přivede k posledním chalupám Rehefeldu.

Pohled na Rehefeld

Tady končí selanka, teď budete několik kilometrů stoupat. Cesta kopírující státní hranici se sice zvedá napřed jen nepatrně, brzy vás ale čeká strmý, úporný a táhlý kopec. Běda, jestli jste promazali!

Cesta vás přivede k hraničnímu přechodu Neurehefeld/Moldava a pokud nejste příliš vyčerpaní, zůstaňte ještě chvíli na saské straně hranice a pokračujte dál k západu. Stopy se záhy přimknou ke zrušené železnici (koleje dnes končí v Moldavě) a vychutnáte si pozvolný a téměř nekonečný sjezd. Najíst se můžete v německém hotelu u bývalé železniční zastávky, v následujících kilometrech moc možností k občerstvení není.

Hraniční rozcestí u Cínovecké slatě

True


U bývalého pěšího hraničního přechodu Moldava/Holzhau se vraťte zpět do Čech a jeďte do Moldavy. Stopa vás záhy přivede do dosti zchátralé vesnice, která působí dojmem spící Růženky. Tady je třeba hodit na chvíli běžky na ramena, projít vsí a vystoupat po silnici až nad zástavbu. Před vrcholem stoupání se dejte po poli vlevo, kde bývá prošlápnutá stopa, a táhlým obloukem směřujte k východu, nikoli k lesu. Odtud se otevírají daleké výhledy, v zorném poli máte kromě mírně zvlněné vrcholové planiny Krušných hor také několik větrných elektráren.

Budete tu nejspíš sami, orientačně náročnější úsek pak zakončíte u silničního hraničního přechodu nedaleko moldavského nádraží.

Pokud vám ještě nedošlo, že už jste zpátky v jiné zemi, rychle si to uvědomíte. Vietnam to ovšem není, ač by tomu stánkový kolorit podél silnice napovídal. Dlouhé fronty popojíždějících aut u české benzinky zase evokují scény někde z Jižní Ameriky. Toto malé historicko-politické poučení z českých Sudet naštěstí nepotrvá dlouho, protože pohraniční "byznys" končí u asi 300 metrů vzdálené nádražní budovy. A dál už zase pokračujete ve stopě pěknou krajinou.

Pohled na hraniční zónu na Cínovci/Zinnwaldu

Pohled na Kahleberg

True


Lyžařská cesta od moldavského nádraží vás zpočátku vede podél železničních kolejí. Držte se ve směru k železniční zastávce Nové Město až do doby, než narazíte na červenou pěší značku. (Pokud se vydáte na výlet z novoměstské vlakové zastávky, tak sem snadno sjedete po vyznačené cestě.)

Hlubokým lesem pokračujte po červené až k rozcestí, kde se značka ostře lomí vpravo. Vy ale jeďte mírně ze svahu vlevo, až se dostanete ke státní hranici, kde bývá prošlápnutá krátká spojka přes hranici do Saska. Tady se záhy dostanete do německých stop a ve směru vpravo strměji vystoupáte pod vrchol Grosser Lugstein (892 m). Zde se les rozestupuje a pozvolna se před vámi otevírá snad nejpěknější pohled z celého okruhu. Cínoveckou pláň máte pod sebou jako na dlani, za dobré viditelnosti je odtud vidět i daleko do českého vnitrozemí.

Věž na Grosser Lugsteinu nad Cínovcem

Zpátky na Cínovec se dostanete většinou mírným sjezdem za pár minut a pokud jste absolvovali celé kolečko podle našeho popisu, můžete si do běžkařského deníčku zapsat 28 kilometrů.


Běžecké stopy v okolí Cínovce, Krušné hory na větší mapě
Autoři:


Nejčtenější

Brány a soutěsky Strážovských vrchů. Neskutečný výlet pro milovníky skal

Panoramatický rozhled ze zříceniny Súľovský hrad

Skalní města bývají vyhledávaným cílem turistů. Súľovské skály vám pak k malebnosti přidají bonus v podobě...

Ať žijí duchové. Podívejte se, kde skřítkové a tesaři vylezli z mechu

A ještě jeden snímek z poválečných oprav chátrající památky

Vy cizáci, zmizte! Tak odháněl ze svého hradu rytíř Brtník nezvané hosty. Dnešní hrad Krakovec je ovšem na hosty dobře...



Silný žaludek a trpělivost s sebou. Na co se připravit při cestě do Indie

Hmyzí trus a znečištěný vzduch zabarvily původně bílou hrobku Tádž Mahal v...

Do druhé nejlidnatější země světa míří na přelomu roku tisíce cestovatelů. Indie je pestrobarevná a hlavně...

Byl jsem ve všech zemích světa dvakrát, tvrdí cestovatelský rekordman

Babis Bizas na návštěvě Crozetových ostrovů v roce 2013

Řecký cestovatel Babis Bizas se na svou první cestu vydal v roce 1976 ve věku 22 let. Od té doby se v podstatě...

Nenápadný klenot Saského Švýcarska. Údolím Křinice těsně před zavíračkou

V kaňonu Křinice

Ideální doba pro návštěvu Českého nebo Saského Švýcarska nastala právě teď. Letní humbuk je definitivně pryč a blíží se...

Další z rubriky

Nejhezčí kout Vysočiny i parádní skály. Jarní výlet do Žďárských vrchů

Nejvyšší kóta Devíti skal

Roztodivná skaliska trčící ze země do úctyhodných výšek jsou pro Žďárské vrchy typické. Některá převyšují okolní stromy...

V Záhřebu zapaříte jako ve Stodolní. Výlet noční chorvatskou metropolí

Ulice Tkalčićeva je středobodem záhřebského kavárenského, hospodského i nočního...

Ta záhřebská ulička nemá na délku ani kilometr, bez jediné zastávky ji přejdete za zhruba 11 minut. Jako ulici Ivana...

Jak jsem zvracela v Peru. Léčba magickou ayahuascou očima čtenářky

Pohled na rozhlehlý pozemek sanatoria z mojí rákosové chatičky.

O amazonské ayahuasce, liáně duše, jsem toho spoustu četla a viděla. Od různých článků na internetu přes dokumentární...



Najdete na iDNES.cz