Chuť střední Evropy

Křivolakými uličkami mezi gotickými, renesančními i barokními domy plynou davy turistů s baťůžky i bez. Z předzahrádek četných restaurací jsou cítit hlavně uzeniny a dušené zelí, o kousek dál převládá vůně kávy a pečených koláčů. A všude hlavně pivo v objemných sklenicích nejrůznějších tvarů. Tak vypadá současný bavorský Bamberg, přezdívaný "německý Řím". V roce 1993 byl zanesen do Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví. Podle UNESCO zrcadlí vývoj Bambergu "politické, sociální a ekonomické proměny" střední Evropy.

Počátek lesku městečka ležícího v kopcovité krajině na říčce Regnitz spadá do období panování Jindřicha II. Pozdější císař věnoval své oblíbené město jako svatební dar manželce Kunhutě. Povýšení města na biskupství, které Jindřich II. roku 1007 prosadil, znamenalo pro město nejen významnou politickou pozici. V průběhu staletí ho biskupové přetvářeli v působivé duchovní centrum. Jenže pozor - jsme ve střední Evropě.

Místní rádi pyšně zdůrazňují, že v Bambergu je více pivovarů, než kostelů. Deset soukromých pivovarů vaří na 40 druhů piv. Největší raritou je, mimochodem chutné, kouřové pivo "Rauchbier", které svou chuť získává z ječmene sušeného v kouři bukového dřeva. Nejstylovější je ochutnat ho v tradiční restauraci "Schlenkerla".  Pivní tradice vedla také k založení Muzea franckého pivovarnictví v klenutých prostorách bývalého benediktinského pivovaru na Michalské hoře. Současný Bamberg je především oblíbeným turistickým cílem a hezkou kulisou různých kulinářských radovánek.

Středobodem města je náměstí s dómem, impozantní stavbou, dokumentující význam místního biskupství. Dóm si stále ještě udržuje turisty od těla a tak se na náměstí čas od času nahromadí návštěvníci, kteří musí čekat, až skončí mše. O zábavu na náměstí se mezitím stará Percussion Band ze Sankt Petěrburgu, trojice profesionálně vyhlížejících muzikantů ve fracích hraje nejosvědčenější hity z toptenu klasické hudby, sbírá drobné do kasičky a snaží se prodat pár cédéček. Konečně se dveře chrámu otvírají a zvědavci smějí dovnitř.

Nejznámější atrakce města, bamberský rytíř, není daleko od vchodu. Jezdecká socha jinocha z období kolem roku 1235 je tak trochu záhadná. Přes četné dohady se dodnes nepodařilo zjistit, koho má představovat. Jisté je to, že se jedná o mistrovské dílo západoevropského sochařství. Zasněný pohled sličného mladého muže uchvátil dokonce i ideology nacistické propagandy, takže svého času platil za oficiální ideál středověkého rytířství.

V podzemní kapli mezitím probíhají křtiny, které je možné sledovat malými okýnky ve zdi. Plačící bělostně našňořená mimina přímo vyzívají k nakouknutí, kněz se tváří vážně, další účastníci slavnostního aktu se usmívají. Na opačném konci kostela právě vychází z druhé podzemní kaple holandský turista a nevěřícně kroutí hlavou: "Jsou tam lebky." Ve výklenku jsou skutečně umístěny cenné relikvie, korunované lebky místních světců, zakladatele biskupství císaře Jindřicha II. a jeho manželky Kunhuty. Mimoto se dóm pyšní jediným papežským hrobem na území Německa.  Papež Klemens II., v úřadě od roku 1046, byl původně bamberským biskupem. Zvláštností budou i chrámoví vyhazovači - dva rozložití chlapíci během krátké doby zdvořile ale důrazně odfiltrují turisticky vyhlížející návštěvníky. Je neděle a budou další bohoslužby.

Obligátní je také návštěva Nové biskupské residence, barokní stavby Johanna Leonharda Dientzenhofera, spřízněného se slavnou pražskou stavitelskou rodinou. Růžová zahrada s krásnou vyhlídkou na střechy měšťanských domů žije pohybem jako při spartakiádě - chodníčky mezi rostlinami pobíhají děti, v kontrastu s tím zamrznou celé rodiny v póze pro skupinová fota. Na prohlídce vnitřkem residence už tak nabito není. A pokud člověk zabrousí do menších postranních uliček v okolí dómu, má je dokonce většinou sám pro sebe. Žádné obchody se suvenýry, žádná možnost občerstvení, milé liduprázdno.

Zato měšťanská část Bambergu v údolí  řeky je jako výkladní skříň. Starožitnictví, upomínkové předměty, galerie, restaurace. Romantická jsou zákoutí Staré radnice, postavené na kůlech uprostřed řeky. Horní most, který radnicí prochází, stejně jako Dolní most o kousek níž po proudu nabízejí pohledy na nejfotogeničtější části města. Žádný z průvodců neopomine doporučit procházku "Malými Benátkami", jak se v místním žargonu hrdě nazývá řada drobných hrázděných rybářských domků u řeky.

Kromě akumulovaného půvabu se tahle "typická střední Evropa" od ostatních městeček v regionu liší ještě v něčem. Bamberg měl ve 20. století štěstí. Město přežilo vcelku beze škody 2. světovou válku. Po roce 1945 tu byla znovu založena řada firem původně působících v Sasku, Sudetech anebo ve východních územích, které stimulovaly nový hospodářský rozvoj. Od roku 1946 má sedmdesátitisícové město vlastní známý orchestr Bamberských symfoniků, ve své době složený převážně z odsunutých členů Pražské filharmonie a Karlovarského orchestru. Staré domy jsou zrestaurovány a ve městě se žije. Snad pomohli četní světci a andílci, shlížející na město s nároží a průčelí domů…

Bamberg - střechy měšťanských domů

Pohled na město s dómem z Michalské hory

Bamberg - dómská ulička

Bamberg - stará radnice s Horním mostem

Bamberg - nábřeží řeky Regnitz