Velebit se táhne v severní části Chorvatska podél jadranského pobřeží v délce 150 km a patří k největším pohořím v zemi. Zdvihá se prakticky přímo z moře a vytváří mohutnou a obtížně průchodnou horskou hradbu mezi úzkým pobřežím a vnitrozemím.
Zeměpisně se dělí na severní, střední a jižní část. Posledně jmenovaná část je nejdivočejší a těší se největší oblibě návštěvníků. Není ani divu, že se právě tady natáčely klíčové filmové scény ze slavného Vinnetoua.
Ranní rozcvička v Paklenici
Nejvyšší hora Velebitu Vaganski vrch je tuctová placatá vyvýšenina, která sama o sobě není nijak zajímavá. Ovšem výstup na ni (v podstatě od hladiny moře) spojený s okružním trekem majestátní velebitskou přírodou patří k vrcholným sportovním a krajinářským zážitkům pěší turistiky, a to nejenom v Chorvatsku.
Je třeba si ovšem přivstat a výletu věnovat opravdu celý den, tzn. 12 -14 hodin. Samozřejmě jen v případě, že trek nechcete rozdělit napůl a nocovat v horách.
Starší popisy zdolávání Vaganského vrchu (není jich mnoho) vás budou směrovat ze Starigradu brzy ráno do kaňonu Malá Paklenica. Ten si však nechte spíše jako bonbónek na závěr a běžte přesně opačně!
Pokud chcete mít větší šanci zdárně vystoupat na Vaganski vrch a zachovat si možnost pro rychlý a bezpečný ústup, zahajte túru v sousedním kaňonu Velká Paklenica. A to nejlépe už v 6 hodin ráno. V tu dobu tady skoro nikdo není, (vstupné se však platí už od 5 hodin) a 6 - 8 km vzhůru kaňonem projdete po široké cestě ve stínu velmi rychle, pohodlně a bez zbytečné ztráty sil. Cestou lze navíc několikrát nabrat vodu (s sebou nutno vzít minimálně 3 litry).
Už v 8 hodin, po svižné ranní procházce, lze bez problémů posnídat na lavičkách u některé ze tří turistických chat na konci kaňonu. Pro výstup na Vaganski vrh je nejvhodnější chata či spíše obhospodařovaná útulna Ramiči, upravená z původně obývané osamocené venkovské usedlosti. Pan hospodář ochotně poradí, kudy a jak dál, nalije rakiju nebo uvaří kávu.
Více než tisíc metrů vzhůru
Studiem česky psaných informací o výstupu na Vaganski vrh by člověk mohl snadno propadnout obavám, že díky špatným značkám a sotva znatelným stezkám zabloudí, šlápne na minu nebo ho uštkne nebezpečná zmije růžkatá. Alespoň první dva problémy určitě nehrozí.
Rozcestí turistických cest
Hradba Velebitu nad osadou Ramiči s výstupovou trasou Lipa staza
Cesty jsou velmi dobře a nově vyznačené, rozcestníky a směrovky čitelné, v podstatě nelze zabloudit. A zaminovaná území z dob války za chorvatskou samostatnost jsou zřetelně označená.
Hned za osadou Ramiči červené značky zahnou do bukového lesa na úzký kamenitý chodníček pojmenovaný Lipa staza. Míří nekompromisně strmě vzhůru, stoupání je však pohodlné, neboť jihozápadní svah zakrývá po ránu stín. Od osady Ramiči je to na hranu hřebene Velebitu 1 100 výškových metrů, dalších 100 m pak ještě na nejvyšší kótu. A voda nikde, takže bez dostatečných zásob se o výstup vůbec nepokoušejte.
Výstupové pohodlí končí s ústupem a řídnutím lesa, který střídá zhruba ve výšce 1 300 metrů kamenná suť na čím dál strmějším svahu. Začíná jeden z nejnáročnějších, ale také nejkrásnějších úseků: obzor se otevírá a dole pod sebou vidíte rozervaná skaliska kolem Velké Paklenice a mezi nimi modrou hladinu moře.
Zdolání hrany velebitského hřbetu ve výšce 1 650 m zdaleka ještě neznamená konec výstupu. Vaganski vrh je pořád v nedohlednu, úmorný výplaz po suti střídá unavující kličkování nesmírně členitým a nepřehledným reliéfem horského vápencového krasu, v němž člověk snadno ztrácí orientaci.
Nad Velkou Paklenicí a pod hranou hřebene Velebitu
Naštěstí je chodník celkem zřetelný i v porostech kosodřeviny a značení vykazuje setrvale výborný stav. Nahoře velmi často silně fouká a teploty dosahují podstatně nižších hodnot než dole u moře. Teplé oblečení se tady určitě může hodit.
Velebitem mezi minami
Z plochého Vaganského vrchu není bohužel příliš vidět moře, jak by člověk čekal a chtěl, ale spíše opačná strana hor a vnitrozemí. A hlavně okolní pusté a zcela bezvodé hory, na jejichž nehostinné hřbety se vydává opravdu jen hrstka výletníků.
Ukazují-li hodinky více než poledne, v batohu je málo vody a dochází optimismus k dalšímu pochodu, je lepší to otočit a vydat se stejnou cestou dolů. V opačném případě můžete pokračovat hřebenovkou směrem na jihovýchod k chatě Ivine Vodice. Spíše než hřebenovku však tento úsek připomíná labyrint krasových strží a kráterů mezi vápencovými kupami, kudy se v kosodřevině proplétá značená cesta.
Vlevo od stezky se občas objeví výstražná cedulka upozorňující na životu nebezpečné miny - smutný pozůstatek z válečných let 1991-95. Na turistické mapě národního parku Paklenica (1:25 000) jsou zaminované plochy vybarveny červeně. Patří k nim například i hezká kupole vrchu Malovan (1 707 m), která by mohla někoho lákat ke zdolání. V případě potřeby tedy odbočovat z chodníku zásadně jenom doprava.
Vaganski vrh: hřeben Velebitu na jihovýchod
Směrem doprava k chatě Ivine Vodice ukazuje zhruba po 6 km hřebenového putování i rozcestník v sedle pod Bílým vrchem (1 657 m). Pokračovat po hřebeni na nejkrásnější horu této části pohoří Sveto brdo (1 753 m) je nad časové možnosti tohoto výletu.
Na dno kaňonu i fyzických sil
Chata Ivine Vodice je obyčejná lesní bouda s palandami, od níž rozhodně nic nečekejte. Ani pramen vody. Raději pokračujte v rychlém lesním sestupu do sedla Martinovo mirilo (914 m) a dál přes nízký hřbítek kolem Zeleni brig (776 m) na rozcestí Njive Lekine (680 m). Cesta v tomto úseku rychle ubíhá a postupně se otevírají v řídkém lese nádherné zpětné pohledy na hradbu Velebitu a do kaňonu Mala Paklenica.
Na rozcestí Njive Lekine je třeba učinit závěrečné rozhodnutí – pokračovat nádhernou, ale náročnou a zdlouhavou soutěskou Mala Paklenica, anebo se přehoupnout přes krasovou planinu kolem samoty Škiljici a Jurline do Velké Paklenice a celkem rychle a pohodlně dojít k parkovišti?
Podle mapy se zdá, že pochod 6 km kaňonem Mala Paklenica nic není, ovšem skutečnost je hodně odlišná. Průchod divokou a neupravenou soutěskou je náročný podnik terénem bez stezky, po ohlazených kamenech a skalách v řečišti potoka. Často je třeba používat rukou a někde i oprášit hlavní zásady horolezecké techniky. Výrazně zpomalené tempo cca 2-3 km/hod může komplikovat situace, kdy v řečišti teče voda.
Mala Paklenica: průchod kaňonem
Už tak velmi náročná túra na Vaganski vrch v Malé Paklenici graduje a člověk si sahá na dno svých sil. Doslova jako životabudič a dar z nebes může v parném létě posloužit „občerstvení“ v jeskyni Kopljuvača, kde z několika míst na stropě kape voda do rozřezaných pet láhví posazených v mazlavé jeskynní hlíně. Doušek vody nad zlato!
Když vylezete živi a zdrávi z Malé Paklenice ven, den se už chýlí ke konci. Túra koneckonců taky, leč k uzavření okruhu stále ještě zbývá 5–6 km úmorného pochodu okrajem zástavby Seline a Starigradu.
Na tento výlet zaručeně hned tak nezapomenete a věřte, že lenošení u moře si následující den užijete jako ještě nikdy.
Může se hodit
Naprosto ideální je mít s sebou mapu 1 : 25 000 Národní park Paklenica. Je k dostání u prodavačů pohlednic a suvenýrů ve Velké Paklenici, ti ovšem otevírají později, než je třeba vyrazit na tuto popisovanou túru. Zkuste si ji tedy sehnat někde jinde předem.
Z dálnice A1 (Zagreb – Split) sjet na exitu č. 15 Maslenica a po Jadranské magistrále popojet do letoviska Starigrad (12 km). Zde odbočit do kaňonu Velka Paklenica a zaparkovat. Nejvyšší parkoviště ve výšce 90 m n. m. se nachází 3 km daleko. Vjezd autem a vstup do národního parku je zpoplatněn, letos v hlavní sezoně 35 Kč (10 HRK) auto a 210 Kč (60 HRK) dospělá osoba/den.
Parkoviště Velká Paklenica (90 m) – Planinarski dom v Paklenici (480 m) – Ramiči, 2:00 h – Vaganski vrh (1757 m), 5:30 h – Ivine Vodice, 8:00 – Njive Lekine, 9:30 h – Mala Paklenica, parkoviště, 12:00 h – Velka Paklenica, 13:30 h. |
