Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Sám přepádloval Atlantik. Nezničili ho ani žraloci, ani osamělost

aktualizováno 
Chris Bertish strávil 93 dnů na paddleboardu a pádloval napříč oceánem. Urazil sedm a půl tisíce kilometrů a udělal dva miliony záběrů. První člověk, který překonal Atlantik na paddleboardu, poskytl serveru iDNES.cz exkluzivní interview.

Neuvěřitelná cesta 42letého Jihoafričana Chrise Bertishe začala 6. prosince 2016, kdy se v Maroku postavil na speciálně upravený paddleboard a začal pádlovat napříč Atlantikem.

Každý den spálil průměrně dvanáct tisíc kalorií, což je podobné množství, jako kdyby denně absolvoval závod Ironman. Bývalý profesionální surfař urazil za den v průměru 70 kilometrů a většinou pádloval v noci, aby se vyhnul spalujícímu slunci.

Fotogalerie

Původně chtěl Atlantik zdolat za čtyři měsíce, ale nakonec se mu to povedlo už za 93 dnů, po nichž přistál u břehů karibského ostrova Antigua.

„Pokud v něco opravdu věříte, dokážete všechno na světě. Jděte za svými cíli, překonávejte vlastní limity a potom se vám podaří i věci, které jste si neuměli ani představit. Nic není nemožné,“ uvedl na konci své cesty Chris Bertish.

Celé dobrodružství absolvoval na speciálně upraveném sedmimetrovém paddleboardu, který spolu s lodním designérem Philem Morrisem vyvíjel více než půl roku. V maličké kajutě si s sebou vezl jídlo, odsolovací zařízení na výrobu pitné vody, satelitní telefon a GPS navigaci poháněnou dvěma solárními panely.

Účelem cesty přitom nebylo vlastní zviditelnění, ale podpora hned několika charitativních organizaci v Jihoafrické republice. Nezdolnému surfaři se v průběhu cesty podařilo získat v přepočtu více než deset milionů korun, které věnuje na vznik nových škol.

Osamělost byla pro Chrise tím nejmenším problémem, který řešil.

„S každým záběrem pádla se pojí jeden nový úsměv. Věřím, že moje cesta dokáže změnit životy a toto vědomí dává smysl každému dni, který jsem na otevřeném moři strávil,“ komentoval smysl své cesty Chris Bertish. Serveru iDNES.cz poskytl exkluzivní rozhovor o tom, jak celé dobrodružství probíhalo.

Absolvoval jste před cestou nějaký speciální trénink?
Přípravě a cestě jsem podřídil naprosto všechno. Dělal jsem všechno, co si jen dokážete představit, a také spoustu věcí, které si nejspíš ani představit nedokážete. Posledních šest až osm měsíců před cestou jsem trénoval nejen fyzicky, ale i psychicky. Mentální příprava spočívala v tom, že jsem si v hlavě neustále přehrávat nejhorší scénáře a situace, které by mohly nastat, a vymýšlel jejich řešení. Fyzicky jsem trénoval tři až čtyři hodiny denně šest až sedm dnů v týdnu. Každý týden jsem uběhl více než sto kilometrů, absolvoval jsem tréninky ve větru, tréninky v noci. Učil jsem se zacházet se speciálním zařízením a jedl jsem jídlo, o kterém jsem věděl, že budu při cestě jíst, aby tělo mělo čas si zvyknout.

Měl jsem pocit, jako kdyby celý můj dosavadní život byl jen přípravou na tento jediný projekt. Zužitkoval jsem všechny své zkušenosti s řízením lodí, s navigací, zkušenosti ze surfování na velkých vlnách, plachtění i paddleboardingu, zážitky ze silných bouří a špatného počasí. Vlastně jsem se připravoval neustále a jsem si jistý, že kdybych tomu nedal maximum, nikdy bych to nedokázal.

Co bylo na vaší cestě napříč Atlantikem nejtěžší? Pokud se to dá vůbec říci.
Zažil jsem tolik život ohrožujících situací, že je skutečně těžké vybrat z nich jen jednu nebo dvě. Ale všechno je otázkou motivace. Ta musí být natolik silná, aby vám v těžkých chvílích připomínala, proč to všechno děláte a pomohla vám překonat překážky, na které při cestě za svým snem narazíte.

Mohl bych tu sedět klidně čtyři hodiny a vykládat vám o každé situaci, kdy mi šlo o život, ale je opravdu těžké odlišit jednu od druhé. Je horší situace, kdy to vypadá, že vás sežere velký bílý žralok velký jako vaše loď, nebo když se vám do kotvy zaplete obří chobotnice? Případně když se ocitnete uprostřed obrovské bouře, kdy vás v neprostupné tmě žene vítr o rychlosti třicet až čtyřicet uzlů přímo proti útesům a vy jste si jistí, že ztroskotáte?

Několikrát během své cesty zažil útok žraloků.

Jednu noc jsem si téměř uřízl prst, protože mi uvízl mezi kotevním lanem a kormidlem. Musel jsem lano přeříznout, jinak bych o prst přišel. Nebo ten den, kdy se mi porouchal systém řízení. Nebo tehdy, když jsem zjistil, že hlavní poklopy na palubě netěsní, takže se vlastně každý den pomalu potápím a zbývá jen otevřít je a znovu a znovu vodu vylévat.

Byl to každodenní boj o život, ale pokud jsem chtěl zvítězit, musel jsem bojovat. Připomínalo to puzzle, ke kterému každý den přidáváte další dílek a jehož jediným cílem je přežít. Neustále jsem se snažil řešit nové a nové problémy pokud možno dřív, než mi stihly přerůst přes hlavu. A tak to šlo prakticky každý den z těch devadesáti tří, co jsem byl na moři.

Zmínil jste několik technických problémů.
S ImpiFish (jméno Chrisova plavidla) jsem řešil spoustu problémů, které se původně při testování neukázaly, ale po týdnech a měsících na otevřeném a hlubokém moři se změnily v nekonečný boj. Například solární panely nebyly schopny kvůli počasí plně nabít navigaci a odsolovací zařízení, jehož prostřednictvím jsem získával vodu. Rozbilo se řízení i autopilot, prosakovaly poklopy, takže jsem každý den bojoval o holé přežití a musel jsem si utřídit priority. Ale narážel jsem i na limity vlastního těla. Po více než dvou milionech záběrů se například objevil problém s jedním ramenem a teď musím podstoupit operaci.

Devadesát tři dnů na širém oceánu, odkázaný pouze sám na sebe. Jak jste bojoval s osamělostí nebo třeba s pocity vyčerpání?
V naprosté většině jsem pádloval deset až patnáct hodin denně. Kromě toho jsem si musel připravit jídlo, vodu, zkontrolovat systémy a navigaci a trochu se prospat. Nikdy jsem nespal více než hodinu a půl v kuse, protože jsem neustále musel kontrolovat navigaci a systémy, jestli pracují tak, jak mají, jestli se nevyskytly žádné problémy, nejsou v okolí nějaké lodě a tak dále. Ale zjistil jsem, že tělo se dokáže velmi rychle adaptovat a přijme i tyto extrémní podmínky jako svou novou normu.

Chris Bertish pádloval deset až patnáct hodin denně.
„Pokud v něco opravdu věříte, dokážete všechno na světě,

Takže nakonec osamělost byla tím nejmenším problémem, který jsem řešil. Denně jsem se musel vypořádat s takovým množstvím výzev, že jsem na pocity osamění vlastně vůbec neměl čas. Pokud jsem vyšetřil nějaký čas, zkoušel jsem psát deník, který jsem uveřejňoval na své facebookové stránce. Tím jsem se nejen snažil inspirovat ostatní lidi, ale zároveň to pro mě bylo vítané rozptýlení. A psaní bylo vlastně i inspirací pro mě samotného, protože pozitivní zpětná vazba od čtenářů mých zápisků mi pomohla překonat nejtěžší chvíle. Na druhou stranu jsem byl často tak vyčerpaný, že jsem během psaní deníku usnul.

Měl jste někdy opravdu strach?
Několikrát jsem zažil útok žraloků. První z nich se odehrál tak rychle, že jsem vůbec neměl čas vyděsit se. Teprve, když žralok odplul, jsem zjistil, že stále držím v ruce nůž a klepu se strachy. A trvalo mi dost dlouho, než se mi podařilo uklidnit se. Ke druhému útoku došlo v noci, právě když jsem byl v kabině. Žraloci při útoku vydávají charakteristický zvuk. Když ho uslyšíte poprvé, znamená to, že si vás všimli. Podruhé to znamená, že o vás mají skutečný zájem a vy jen doufáte, že potřetí se ten zvuk neozve. Naštěstí v mém případě k žádnému potřetí nedošlo.

A naopak, na co ze svého dobrodružství vzpomínáte nejraději?
Absolutně jsem se sžil s ImpiFish a téměř jsem se stal jedním z mořských tvorů – součástí oceánu. Naučil jsem se s ostatními obyvateli moře splynout a vytvořil jsem si celou mořskou rodinu, která mě při cestě následovala. Kdykoli bylo dobré počasí, šel jsem si ráno zaplavat, potápět se a pozdravit „Stripe“, mého malého přítele. Tento nádherný žlutoploutvý tuňák se mnou každé ráno plaval a přes den lovil létající ryby v okolí mé lodě. Zamiloval jsem se také do delfínů, kteří mě naprosto fascinují. A potom samozřejmě ptáci, plující na vlnách a ve větru. Často jsem jen tak stál a díval se na všechnu tu nádheru kolem.

Myslím, že každého při líčení vašeho dobrodružství napadne, jak se asi uprostřed oceánu řeší zdravotní problémy nebo případná zranění. Měl jste nějaké zdravotní potíže?
Máte na mysli ještě něco jiného než každodenní boj o přežití? Ošklivě jsem se řízl do prstu, až na kost. Měl jsem spoustu škrábanců a menších řezných poranění, ale jak je všude vlhko a mokro, trvá věčnost, než se něco zahojí. Čím delší dobu potřebuje rána k zahojení, tím větší je riziko infekce. A na moři se to může velmi rychle zkomplikovat, pokud nejste dost opatrní. Naštěstí jsem se vrátil se všemi prsty na rukou i nohou.

Neuvěřitelná dobrodružství Chrise Bertishe můžete sledovat na jeho osobních stránkách.

Autor: pro iDNES.cz


Témata: Maroko, Počasí

Nejčtenější

OBRAZEM: Nejlepší pláže světa. Chorvatsko v prestižní anketě není

Na celých osmi kilometrech Slunečního pobřeží nalezne člověk pláže pokryté...

Cestovatelský server FlightNetwork se rozhodl, že tentokrát opravdu vybere nejlepší pláže světa. Ne pro letošní rok, ne...

Za jídlem do Vratislavi. Polská gastronomie dokáže překvapit i pobavit

Jeden z nejjednodušších způsobů, jak ochutnat výbornou polskou kuchyni,...

Češi se dlouho dívali na polskou kuchyni skrz prsty a to je velká škoda. Současná gastronomie našich severních sousedů...



Vzhůru do Afriky. A s dětmi. Pohodová dovolená v Senegalu bez turistů

Senegalská vozidla a vozítka se vyznačují zběsilou konstrukcí a prakticky...

Není to typicky dovolenková destinace, kde byste potkali davy turistů, ale o to větší kouzlo Senegal má. S rodinou se...

VIDEO: Zaniklé tratě v Česku. Za kolejemi pod hladinou Lipna

Nádraží v Želnavě (Nové Peci)

V dnešním díle našeho historického seriálu se vydáme do nitra šumavských hvozdů. Trať směrem na České Budějovice...

Uděláme až 186 verzí jedné boty, říká výrobce špičkových lyžáků na míru

Naši zaměstnanci musí mít ortopedické znalosti, vyznat se v prodeji, být dobří...

Hannes Strolz je třetí generací majitelů malé rakouské firmy z horského střediska Lech, která už téměř 100 let vyrábí...



Další z rubriky

Pořádné vybavení a prací prášek. Deset osvědčených dárků pro milovníky hor

Vysoká (754 m) a Schneeberg (2076 m) z Vápenné

Pokud chcete udělat radost někomu, kdo se rád toulá mimo civilizaci a zabloudí i do zasněžených hor, můžete najít...

Drsná, přitom krásná. V horské provincii Ha Giang najdete ryzí Vietnam

Průsmyk Quan Ba znamená v překladu Nebeská brána. Nabízí jeden z nejkrásnějších...

Ha Giang, provincie u hranic Vietnamu a Číny, je jednou z nejchudších částí Vietnamu. Když sem ale přijedete, objevíte...

OBRAZEM: Nejlepší pláže světa. Chorvatsko v prestižní anketě není

Na celých osmi kilometrech Slunečního pobřeží nalezne člověk pláže pokryté...

Cestovatelský server FlightNetwork se rozhodl, že tentokrát opravdu vybere nejlepší pláže světa. Ne pro letošní rok, ne...



Najdete na iDNES.cz