Největším zklamáním pro lyžaře, který tento nízkotatranský vrchol naposledy navštívili na vrcholu jeho slávy v osmdesátých letech, je oddělení severních svahů (sjezdařsky lepších a rozsáhlejších) a jižního úbočí (krajinově krásnější a klimaticky příjemnější). Na každou oblast totiž platí jiná permanentka. Nadšencům, kteří chtějí ochutnat lyžování v severním prašanu a zároveň jižním slunci tak nezbývá nic jiného, než hodit lyže na rameno a vyrazit na pernou túru k vrcholu.
| Chopok - sever je dnes takové normální lyžařské středisko s několika vleky a většinou zastaralými lanovkami. Obvykle se zde lyžuje do května. Více k němu nelze říci. Za to Chopok - jih je svým způsobem zajímavější. |
Na jednu stranu si tady lyžaři připadají jako za socialismu, na druhou stranu si právě díky tomu užijí milovníci jízd v terénu. Sjezdovky rolba upravuje spíše symbolicky a jen v omezené míře, o umělém sněhu si mohou lyžaři nechat zdát a mezi sjezdovkami je potřeba přecházet velké dálky pěšky. Asi právě proto minulý týden lyžovala v těchto terénech přibližně třetina lidí na lyžích s turistickým vázáním, mezi ně se občas zamíchali snowboardisté, kteří k tratím přicházeli na sněžnicích a zbytek tvořily party sjezdařů-romantiků.
Jak si nejlépe zalyžovat
Vyjedeme autobusem (po osmé hodině z Brezna, v půl deváté od hotelu Partizán) k hotelu Srdiečko. Tady lze odstavit na krytém parkovišti i osobní auto. U pokladny je jediná možnost koupě jízdenek, a tak si předem rozmyslíme, zda koupíme jednotlivé jízdy, dopolední, odpolední nebo celodenní permanentku. Vrátíme se sem totiž až po skončení lyžování.
Sedačková lanovka nás vyveze k hotelu Kosodrevina (bufet). Pod ním je příjemná krátká sjezdovka v lesním průseku, kde se dá vydržet pár jízd, pokud nahoře fouká silný vítr. S úpravou si však rolbaři příliš hlavu nelámou, a obsluha talířového vleku se omezuje jen na vizuální kontrolu. Že by pomohla nasedat malým dětem nebo méně zkušeným lyžařům, to ji ani nenapadne.
Za pěkného počasí a velkého množství sněhu jezdí od Kosodreviny na Chopok kotvový vlek a vedle něho prastará lanovka. Vlek je kratší a slouží hlavně jako přibližovací k dalším vlekům pod Derešemi. Často však nejezdí (minulý týden vůbec) a tak se lyžaři musejí probrodit hlubokým sněhem k Derešům. Turistům vybaveným skialpinistickým vázáním a stoupacími pásy to trvá deset minut, ale pro klasické sjezdaře v nepohodlných vysokých plastových botách bořících se po stehna do sněhu je stoupání do prudkého kopce s lyžemi na ramenou utrpení.
| Pozor na pracovní dobu. Sice by měla být do čtyř hodin, ale vlekaři klidně vypnou elektřinu v půl třetí a odjedou na lyžích k hotelům. |
Návrat z Derešů vede třemi směry. První dva míří zpět k hotelu Kosodrevina. Odtud buď malou sjezdovkou pod ním a dále prudkou, nikdy neupravovanou, boulovatou a často kamenitou sjezdovkou k Srdiečku. Je to nejobvyklejší, ale zároveň nejméně příjemný sjezd. Od Kosodreviny lze sjet také přímo dolů pod lanovkou a poté úzkým prudkým průsekem vlevo, který zůstal po staré lanovce.
Nejhezčí sjezd od spodní stanice vleků na Dereše ovšem vede po nejdelší místní sjezdovce do Krúpove doliny. Ve skutečnosti je to spíše široká lesní cesta občas projetá rolbou, která končí hluboko pod Srdiečkem. K němu je potřeba se vyvézt talířovým vlekem podél stejnojmenné sjezdovky. Obsluha tu ovšem také nekončí až ve čtyři, ale klidně o hodinu dříve. Pokud to stihneme, můžeme se na široké sjezdovce dobře povozit, protože jako jediná na Chopku - jih bývá dobře upravovaná. Poslední autobus do Brezna odjíždí těsně před čtvrtou hodinou.
Podhůří ukrývá dvě moderní střediska
Pokud je na hřebeni Nízkých Tater špatné počasí, nebo zatoužíme po moderním lyžování na preparovaných sjezdovkách, s hudbou, restaurací, půjčovnou, lyžařskou školou a příjemnými toaletami, můžeme Chopok zaměnit za dvě menší střediska v jeho jižním podhůří.
Tále a Mýto pod Ďumbierom leží pár kilometrů od sebe, každé nabízí pár vleků a příjemné ježdění. Zkušené lyžaře sice po pár hodinách začnou dvě-tři místní sjezdovky nudit, ale pokud je zima jako letos, kdy jednou sněží jako o život, aby o pár dní později všechen sníh spláchl déšť, Mýto i Tále poskytují jistotu alespoň nějakého svezení. A navíc se tu jezdí i večer za umělého osvětlení.
Kolik si připravit peněz:
Jednodenní permanentka Chopok - sever 450 SK, Chopok - jih 290 SK, Mýto pod Ďumbierem 400 SK, Tále 420 SK, parkovné u Srdiečka 20 SK/den, u Trangošky 60 SK/den, Mýto a Tále zdarma
Jak se tam dostat:
Na sever vlakem z Česka až do Liptovského Mikuláše a autobusem do Jasné. Na jih autobusem či vlakem do Brezna a místním autobusem k hotelu Srdiečko. V obou střediscích jsou velká parkoviště pro osobní auta. Patnáctidenní známka na slovenské dálnice přijde na 80 Kč nebo 100 Sk.
Tipy na vlastivědné výlety:
Pod Jasnou je otevřená Demänovská jaskyňa Slobody (vstupné 100 Kč), v Liptovském Mikuláši Múzeum ochrany prírody a jaskyniarstva (15 Kč), v Banské Bystrici četné památky na Slovenské národní povstání.
Pěšky, na sněžnicích nebo na lyžích se stoupacími pásy lze vyjít na chatu Milana Rastislava Štefánika pod Ďumbierom. Letní čas od Trangošky je plánovaný na 2:30 hod, ale je potřeba poř¨čítat až s dvojnásobkem.
Klasický celodenní vysokohorský přechod vede hřebenem z Chopku na Ďumbier a dolů přes Štefánikovu chatu na Trangošku. V hlubokém sněhu lze doporučit skialpinistické lyže nebo sněžnice, při náledí se hodí cepín nebo mačky. Trasu by měli absolvovat jen zkušení turisté za dobrého počasí.
 Chopok - jižní svahy Chopku jsou široké. |
 Chopok - jižní svahy slovenského Chopku jsou široké. |
 Chopok - na spodní stanici lanovky je jaro, ale nahoře může ještě ležet prašan. |
 Mýto pod Ďumbierom na Slovensku. |
 Mýto pod slovenským Ďumbierom. |
 Plný servis v Tále. |
 Tále - umělý sníh drží, i když prší. |
 Chopok - mezi vleky se musí chodit daleko. |
