Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Chladnější než jižní pól

  12:50aktualizováno  12:50
Noc. Vítr se žene ledovou pustinou a unáší s sebou zvířený sníh místy v cárech, místy jako souvislou stěnu. Dva matné světelné body se zvolna pohybují tmou, je slyšet hukot namáhaných motorů. Před traktorem ve slabém svitu reflektorů jsou vidět dvě lidské postavy s cepíny v rukou, jak v hlubokém předklonu proti větru úporně ohledávají cestu do neznáma. (Z deníku prof. Alexandra Guseva.) V rámci Mezinárodního geofyzikálního roku 1957-58 se dvanáct států dohodlo, že zahájí soustavný a koordinovaný výzkum Antarktidy. Světadílu, kde ještě zbývaly miliony čtverečních kilometrů, o kterých člověk nevěděl vůbec nic.
Největší sousto - zřídit vědecké stanice hluboko ve vnitrozemí - si vzaly Spojené státy a Sovětský svaz. Američané měli obsadit geografický pól (točnu), Rusové kromě jiného zamířili k jižnímu pólu geomagnetickému. Tedy k místu, nad nímž silokřivky magnetického pole naší planety vytvářejí jakousi obrovitou nálevku, rozevřenou do kosmického prostoru. Což mohlo vědcům dovolit různá pozorování, neproveditelná jinde na povrchu Země. Podle propočtů měl tento kýžený bod ležet někde u křižovatky 78. jižní rovnoběžky a 110. východního poledníku. Sotva první sovětská antarktická expedice vybudovala svou pobřežní základnu Mirnyj, vyrazily pásové traktory po pevninském ledovci tím směrem. Řádky z deníku známého horolezce prof. Guseva naznačují, jak to šlo. Vlády se ujímaly podzimní sněhové bouře. Bylo jasné, že dopravit stovky tun materiálu včetně polárnických domků, malé elektrárny a zásob všeho potřebného na dva roky do místa vzdáleného dobrých 1400 kilometrů je na jeden zátah nemožné. Tím spíš, že podle leteckého průzkumu tam terén dosahuje nadmořské výšky 3500 metrů. Gusevovi lidé se po měsíci probili 375 kilometrů na jih od Mirného, kde zřídili malou předsunutou stanici Pionýrská a přezimovali v ní. Neustálé vichřice ji záhy pohřbily pod sněhem. Teploměr klesl až na 67 °C pod nulou. Jak asi bude tam dál? S příchodem jara útok na pól pokračoval. Štafetu převzala druhá expedice, vedená dr. Alexejem Trjošnikovem. V říjnu přišel rozhodující nápor. Kolona šesti pásových tahačů ATT s dvanácti plně naloženými saněmi minula dvě zásobovací mezistanice a postupovala dál a dál nekonečnou bílou planinou, vydechující třeskutý mráz pod modrou oblohou a oslepivým, nezapadajícím sluncem. V téměř absolutně suchém vzduchu s rostoucí nadmořskou výškou motorům i lidem docházel dech. Místy se stroje divoce kymácely na tvrdých sněhových vlnách, tzv. zastrugách, jinde hluboko zapadaly do přemrzlého, sypkého sněhu, podobného písku. Konečně 16. prosince 1957 třeskl výstřel a z velitelského tahače syčivě vyletěla k obloze červená světlice. Cíl! Šestnáct unavených mužů vyskákalo z vozidel. O několik dnů později přistál na jižním geomagnetickém pólu také první letoun. Dvoumotorový Li-2 s lyžovým podvozkem, pilotovaný Jakovem Dmitrijevem, přivezl posilu. Do éteru vyslala první rádiové hlášení stanice Vostok. Pojmenovali ji tak podle vlajkové lodi expedice kapitána Faděje Bellingshausena, který se roku 1820 poprvé přiblížil na dohled k jihotočnovému kontinentu. Stanice záhy dostala mezinárodní ráz. Spolu se sovětskými výzkumníky tam začali pracovat na svých programech i Američané, Němci, Francouzi - a mezi prvními taky Češi. Z vědeckého hlediska je Vostok jednou z nejcennějších stanic v Antarktidě. Proto funguje trvale, přes nesmírně obtížnou dostupnost a velmi nákladný provoz. A přesto, že je to - jak se záhy ukázalo - nejstudenější místo na Zemi. Mnohem chladnější než sama jižní točna, o severní ani nemluvě. Zkuste si představit celoroční práci v prostředí, kde se teploměr ani v létě nevyšplhá nad 20 °C pod nulou a v zimě se propadá pod minus 80 °C. Místní a současně ovšem světový rekord zatím činí -89,2 ° Celsia. Byl naměřen v červenci 1983.

Autor je spolupracovníkem redakce

Jeden z prvních tahačů, které dosáhly roku 1957 oblasti jižního geomagnetického pólu. Zůstal na stanici Vostok jako památník. Fotografováno při 79° Celsia pod nulou.

Autor:


Nejčtenější

Ale je tady krásně. Místo ze slavného filmu dnes nepozná ani Zdeněk Svěrák

"Václave? Proč nejsi moje žena?" ptá se Zdeněk Svěrák Jana Třísky jako rekreant...

Idylická krajina a typická venkovská stavení z filmu Na samotě u lesa zůstávají dodnes symbolem poklidného života,...

Sezona skončila, lidé jsou pryč. Kam na poslední chvíli k moři a do hor

Noli, ležící západně od Janova, patří k nejpěknějším místům Ligurie.

Mnohem méně lidí, mírnější ceny, přitom ještě stabilní počasí. Takové jsou hlavní výhody návštěvy přímořských i...



Foťte si po svém. Hříchy fotografů, které profesionál nikdy neudělá

Tzv. „high key“ fotografie s převažujícími světlými tóny a malým kontrastem je...

Ve druhém dílu našeho seriálu o prohřešcích proti fotografické etiketě budeme stopovat hříchy fotografů během samotného...

Pilot boeingu zapomněl vyrovnat tlak v kabině, cestující krváceli z nosu

Ilustrační foto

Nejméně třicet pasažérů muselo vyhledat ošetření poté, co pilot indických aerolinek „zapomněl“ stisknout tlačítko...

Nejmenší skanzen a opuštěné lázně. Moravským krajem, který ani nemá jméno

Skanzen v Horním Smržově

Tento kraj nemá žádný zažitý zeměpisný ani národopisný název, a možná právě proto patří k nejhezčím venkovským oblastem...

Další z rubriky

Nejsilnější cestovní pas už nemají Němci, nejslabší mají stále Afghánci

Pokud by prý města a obce ze svých peněz nedotovaly úkony, které na ně přenáší...

Nejsilnější cestovní pas už nemají Němci, ale Singapurci. Obyvatelé tohoto městského státu v jihovýchodní Asii se díky...

Na Mount Everestu řádí pojistná mafie. Horolezce okrádaly i nemocnice

Horolezci se kochají pohledem na Mount Everest

Stovky milionů dolarů během několika posledních let měly vydělat na pojistných podvodech nemocnice, společnosti s...

Přírodní národy už kvůli globalizaci téměř skončily, říká cestovatel

Cestovatel Petr Jahoda má za sebou desítek expedic k přírodním národům Asie a...

Máte sen, že vyrazíte do světa za dobrodružstvím? Cestovatel Petr Jahoda jich na cestách za přírodními národy prožil...

Najdete na iDNES.cz