Když sem byl proslulý ruský básník Alexandr Puškin v roce 1820 poslán do vyhnanství, nalezl tu horké a prašné, nicméně frivolní maloměsto. Do konce 19. století se však Oděsa rozrostla ve velký přístav a kulturní a politickou metropoli jihozápadu ruského impéria. Přezdívalo se jí "malá Paříž". V oděských ulicích se mísili Rusové, Ukrajinci, Židé, Řekové, Turci, Italové a Francouzi. Vědci a zloději, operní pěvci a revolucionáři, rybáři a kupci dodali Oděse jedinečný ráz a vůni. Nápomocny jim v tom byly daněmi nezatížený obchod a bezstarostná svoboda. Bolševická revoluce v roce 1917 a následující občanská válka zasadily Oděse těžkou ránu. Důležitost města ve 20. a 30. letech výrazně klesla a za druhé světové války těžce utrpělo lítými boji a nacistickou okupací. Masová židovská emigrace v 70. a 80. letech dala vzniknout "malé Oděse" v těsném sousedství New Yorku, ta je však jen pouhým stínem bývalého města. Dnešní ukrajinská Oděsa je městem s více než miliónem obyvatel, usilovně se snažícím znovu nabýt ztracenou identitu. Pocit sounáležitosti s Ukrajinou je Oděse, která se vždy pyšnila kosmpolitností, naprosto cizí. Je to město kontrastů. Na ulici Děribasovskaja, která je vyhrazena chodcům, míjejí nuzně oblečení Oděsané luxusní butiky a drahé restauranty, jejichž častými návštěvníky jsou noví zbohatlíci. Četná historická místa chátrají a rozpadají se. Ulička Krasny se starobylými malebnými dvory je téměř v troskách. Divadlo opery, které je podle některých nejkrásnější v Evropě, je uzavřeno. Nápis na jeho průčelí vyzývá "znalce krásy" k finančnímu přispění na jeho záchranu. Nicméně něco ze starého ducha stále ještě žije. Přežívá ve starých názvech ulic; na stromy stíněném Přímořském bulváru, kde se pomalu procházejí dvojice a dívají se dolů na přístav; ve tvářích některých ze starých obyvatel na tržišti Privoz, kde trhovkyně nabízejí čerstvé ryby a děti ulice se častují židovskými nadávkami z minulého století.
 Přístav v Oděse |
