Ta kniha bude dost slabá, když "cestovatelka" nerozuměla místním a přišla o fotky.

No, nechci být nějak kritický, ale slečně sebevědomí moc nechybí. Byla nějak 40 dní v Číně a už o tom píše knížku. Já jsem například žil v Thajsku asi 3 roky a nedovolil bych si tvrdit, že mám o té zemi hluboké znalosti, protože moje thajština není nejlepší uniká mi tedy hodně kulturního kontextu (známé mám například jenom mezi střední třídou, takže neumím říct jaké jsou hodnoty farmáře na vesnici). Prosvištět tady zemí za 40 dní a v podstatě si nepromluvit ani s jedním Číňanem mi tedy nepřipadá jako poznání dané země. Další věcí jsou cestovatelské schopnosti slečny cestovatelky. Pokud snad vím, že mám jet do země, kde se nemluví anglicky, tak buď si vezmu nějaký základní kurz čínštiny abych se mohl alespoň zeptat na cestu, nebo si nainstaluju do telefonu různé aplikace, které řeč a znaky z čínštiny do angličtiny. Další úsměvnou věcí je, že si našla cizího člověka na cestovatelské seznamce. Abych pravdu řekl, tak jsem na cesty párkrát vzal přítelkyni s kterou jsem byl pár týdnů a vždycky to bylo buď ok nebo katastrofa. Jet někam s absolutně cizím člověkem je tedy taky zajímavé.

No jo, lidé holt dnes spoustu věcí "neřeší", což je jistě nesmírně trendy a cool, ale někdy to může přinášet i problémy.

nedá mi to, ale hned v první větě se píše "V nejlidnatější zemi světa nacestovala devět tisíc kilometrů." ...... lidnatost je pokud vím synonymum k "hustota zalidnění" a tu má větší i Indie nebo Monako než Čína.

Kromě Skandinávie a možná Španělska asi každá evropská země.

Jsem přesvědčen, že si ty dřevěné lavice i obsazení vyšším počtem cestujících než je počet míst k sezení vymyslela, ev. to mohl být zážitek z úplně jiné země. V Číně jezdí odedávna dálkové vlaky povinně místenkové a nikdo bez místenky do nich není vpuštěn. Třída s dřevěnými lavicemi tam navíc neexistuje, nejméně 20 let.

Paní ze svého angažmá v ČT09 usoudila, že je novinářka. Jak dospěla k názoru že je i cestovatelkou je mi záhadou. Můj pohled na věc je že lidé jako je ona by měli jet s cestovní kanceláří i do Českého ráje a nikam dále se proboha nepouštět.

Chtít procestovat zemi a trochu poznat i lidi na venkově a nenaučit se alespoň 100 základních slovíček je naprostý amatérismus, kterým by se redaktorka ČT neměla chlubit.

Absolutní jazykovou bariéru v Číně potvrzuji. Anglicky umí málokdo. Velkým pomocníkem může být Google Překladač, který zvládá skenovat čínské znaky a poměrně slušně je překládá do angličtiny. Z map úplně bez problémů fungují Apple Maps.

Alespoň základy anglicky, spíše psanou formou, má kdekdo, ale málokdo je chce používat. Dnešní mobilní aplikace, která mají běžně, umějí i tlumočit. Asi ne z/do češtiny, ale z/do angličtiny a ruštiny každopádně ano.

Dáma která má špatné orientační schopnosti, neovládá moderní technologie jako GPS, je ochotná vyrazit na dlouhou cestu s cizím člověkem ze seznamky a vadí jí, že se v Číně nedomluví anglicky - ta dáma by měla sedět doma, nebo rozhodně o své "objevitelské" cestě nepsat do novin, nebo dokonce knihu. Howgh.

Přesně tak, a ještě se nazývat cestovatelkou!

Pro ty, kdo to zajímá, provincie Sichuan a Yunnan jsou především ABSOLUTNÍM botanickým rájem. Najde se tam skoro, jen v těchto dvou provinciích, 32 tis. druhů rostlin (např v celé Severní Americe jen 17 tis.) Z oblasti pochází tisíce květin, keřů a stromů, které pěstujeme v zahradách celého mírného i subtr. pásu. Paradoxem je, že stejně jako v jiných asijských zemích místní zatím tohle bohatství moc nevnímají. Přitom jejich život a především strava jsou s přírodou úzce spojeny. Tím, jak jedí jen čerstvé. Přes čtyřmi lety jsem byl na botanické expedici za orchideemi v horách Sečuánu. Nepopsatelný přírodní a gastronomický ráj. Bohužel/naßtestí (pro někoho) dálnice se zařezávají stále hlouběji do hor. No a zakončím to takovým detailem, ale dost typickým. Takové ty barevné tibetské vítací vlaječky, které tam jsou všude, byly dříve z přírodního textilu. Teď jsou z úmělého textilu a když je vítr rozfouká, desítky let dělají odporný nerozložitelný bordel... v přírodním horském ráji.

Ona je ta oblast na druhou stranu tak rozlehlá a hornatá, že to pár dálnic asi moc neovlivní. Nevím jak dálnice, ale železnice tam vedou hlavně v tunelech, takže krajinu nenaruší skoro vůbec.

Na základě jedné cesty do jedné země, navíc velikosti Evroo, vydat knihu, to už vyžaduje dost odvahy a sebevědomí, což dámě jistě nechybí. Číst bych ale nechtěl ani záložku.

Jste zapskly. Dáma si může dělat, co chce