Cestovat ve slipech? Pro Čechy žádný problém.

  • 19
Chcete-li poznat českou náturu, vydejte se s Čechy na zahraniční zájezd s nocováním v kempech. Při cestě na Korsiku začátkem letošního léta jsem se přesvědčila, že v mnoha věcech ještě stále máme co dohánět za našimi západními sousedy. Hned při nastupování do stařičké Karosy jsem zjistila, jak důležité je pro Čechy pohodlné oblečení na cestu. "Ten kluk jede s námi? Vždyť má na sobě pyžamo," ptala jsem se kamarádky při pohledu na mladíka ve vytahaném zapraném růžovém tričku, trenýrkách a rozšlapaných pantoflích, který právě nakládal svá zavazadla.

Během necelých dvou týdnů jsem ale zjistila, že onen mladík patřil spíš k těm lépe oblékaným. Raději si ani nepředstavuji, co si nejspíš říkali elegantně oblečení Francouzi a Italové o členovi našeho zájezdu, který celkem v pohodě strávil celý zájezd v jedněch pruhovaných froté trenýrkách, přes které přetékalo vyvalené a od sluníčka spálené pivní břicho.

Nemluvě o řidiči našeho autobusu, pro něhož bylo zřejmě pohodlí nade vše a neváhal sednout za volant jen ve slipech. Nutno přiznat, že čistě vypraných. Přesto si nedovedu představit, že by se v nich procházel v centru rušného města někde v Čechách. Na našem zájezdu se ale v nedbalkách v klidu producíroval přímo v hlavním přístavu Korsiky. A ještě přitom spokojeně posnídal přímo ze sáčku čerstvě upečený koláč, z něhož ovšem plival rozinky na všechny strany, protože je prý nemá rád, a snažil se upatlanou pusou políbit svou přítelkyni.

Nastartování motoru autobusu při odjezdu z Čech bylo znamením pro všechny, aby vytáhli připravené svačiny. Smažené řízky, salámy a čokolády začaly mizet v žaludcích hladových cestovatelů. Další štangle salámů, arzenál konzerv s paštikami, lančmítem, fazolemi s klobásou a další potraviny čekaly na svůj čas pečlivě uložené mezi zavazadly. Na Korsice je přeci draho a nebudeme zbytečně utrácet za jídlo. Možná jen za něco malého na konci zájezdu, jestli zbydou nějaké franky. Šetrnost našeho vedoucího mne občas dojímala. Ochotně pojídal zcela rozteklou čokoládu, nabízel nám slepené gumové medvídky či lepkavé cucavé bonbóny. "Zítra si už taky koupím bagetu, už mi dochází chleba," svěřil se nám osmý den.

Druhý den si čerstvě upečené francouzské pečivo spokojeně obložil z domova dovezeným Eidamem. Zcela tím vyvrátil můj dosavadní názor, že mléčné výrobky se mají skladovat v chladu a zkonzumovat do data spotřeby. I když sýr nehýřil ještě zelenou barvou, ochutnat několikrát sluncem roztaveného a nočním chladem opět ztuhlého mléčného nebožáka  jsem s díky odmítla.

Celkem nenároční jsou Češi i v případě vybavení na vaření v kempu. Zhýčkaní Italové a Francouzi si po každé večeři přinášeli do umývárny sady nerezových nablýskaných hrnců, nádobí a příborů, za které by se nemusela stydět žádná hospodyňka. Ani speciální odstřeďovače na salát nebyly výjimkou. Skromní Češi přicházeli s kotlíkem se zbytky guláše z konzervy a hliníkovou lžící, aby je umyli v lepším případě houbičkou s trochou saponátu, ale někdy postačil i drn trávy a trocha písku. Kulinářské zážitky si zato bohatě dokázali vynahradit ve večerních hodinách.

Posilněni nezbytnými plechovkami dovezeného piva a místním vínem, zpestřovali hlučným smíchem a halasením usínání vzorným zahraničním obyvatelům okolních stanů. Ti do puntíku respektovali kempový řád, napsaný většinou Francouzsky a Anglicky. Narozdíl od některých členů našeho zájezdu, ovládajících pouze svou mateřštinu a komunikujících s cizinci pomocí různých posunků nebo výkřiků, mu totiž rozuměli.