V Polsku jsem byla naposledy jako malá holka. A na Baltu v Německu už nejméně před dvaceti lety. A tak jsem ráda využila pozvání Michala Chudáčka na jeho plachetnici VÖRUT.
VÖRUT je hliníková plachetnice Asante 950, vyrobená před dvaceti lety v severním Německu. V roce 2013 ji nový majitel přivezl do České republiky a kompletně zrekonstruoval. Od roku 2016 je jejím kotvištěm Kamien Pomorski.
Toto malebné městečko leží nedaleko známého přístavu Svinoustí kousek od hranic s Německem v zátoce řeky Dziwny, která spojuje města Wolin a Dziwnow.
Kromě katedrály, kde si můžete mimo klasické mše poslechnout i nejrůznější koncerty, a místního národopisného muzea, je zde malá, ale moderní marina. Nabízí kotvení pro lodě až do dvaceti metrů, kompletní servis pro lodě, několik restaurací, wi-fi a sprchy na pět minut za pět zlotých.
Operuje zde i charterová společnost, která dává k pronájmu několik plachetnic a menších motorových člunů. V městečku nechybí supermarket, hotely a penziony, bankomat, pošta, cukrárna ani několik dalších příjemných hospod či kaváren. Na nejbližší písečnou pláž je to po silnici sedm kilometrů.
Můj dojem z Baltu je rozhodně pozitivní, tudíž se nabízí srovnání s Chorvatskem. Pokud využijete vnitřní vody, je plavba stejně bezpečná a pohodová jako mezi ostrovy v Chorvatsku. Dokonce klidnější, protože vlny jsou zde i při silnějším větru malé.
Velký rozdíl je ovšem v hloubce. Když hloubkoměr ukazuje přes deset metrů, je to spíše výjimka – a to i na volném moři. Všude jsou mělčiny a je proto potřeba pečlivě sledovat mapu a držet se dobře značených plavebních drah. Je nutné také dát pozor, na které straně je zrovna červená a na které zelená, protože se to často mění. Pokud plujete na volné moře, musíte pečlivě sledovat předpověď počasí a dobře plánovat trasu.
Mělký Balt se rychle rozvlní, vlny jsou krátké a strmé. S menšími loděmi je pak plavba ostře proti větru velmi nepříjemná a náročná. Oproti Jadranu je voda v moři samozřejmě studená – v době naší plavby měla 18 stupňů Celsia (vzduch 22 až 24 stupňů přes den, večer se ochladilo na cca 15 stupňů Celsia), ale když je parné léto, teplota vody vyšplhá i přes 20 stupňů Celsia.
Posílejte fotky a videa
Nafotili jste řádění bouřky, či jiné rozmary počasí, nebo jakoukoliv zajímavou událost?
Pošlete své záběry do rubriky Očima čtenářů.
Použité fotografie či videa odměníme honorářem. Podmínky použití fotografií a videozáznamů najdete zde.
Voda je čistá, jen místy trochu zelená, ale dá se v ní všude koupat. Není sice tak průzračná jako na Jadranu, je tmavá, občas v ní plavou řasy, ale je jen málo slaná. Vody Baltu jsou brakické (mají do pěti promile soli – Jadran má kolem 38 promile).
Pláže jsou tu nádherné, dlouhé, písečné s krásnými vlnami. Kdo nemá rád středomořské vedro a slanou vodu, pro toho je Balt ideální volbou.
Velmi příjemné jsou ve srovnání s Jadranem také ceny. Zejména v Polsku jsou potraviny a jídlo v restauracích levnější než u nás, v Německu je to sice o něco dražší, ale chorvatských cen to zdaleka nedosahuje. Také mariny jsou výrazně levnější. Elektřina a sprchy (někde i toalety) se většinou platí zvlášť, takže základní cena obsahuje jen stání. Pokud nepotřebujete proud ani vodu a koupelnu máte na lodi, ušetříte.
Svinoústí
Protože VÖRUT nemůže podplout pod mostem ve Wolinu, který má podjezdnou výšku pouze dvanáct metrů, musíme z Kamienu plout po volném moři. Nejprve míříme po řece Dziwně na sever a za necelou hodinu jsme u zvedacího mostu, který se v létě otevírá každou hodinu. Proplouváme kolem Dziwnova a vyjíždíme na volné moře. Čeká nás přibližně dvacet mil podél pobřeží do známého polského přístavu Svinoústí (Swinoujscie).
Máme příznivý vítr ze zadoboku, který však slábne, a tak si pomáháme motorem. Večer se vyvazujeme v městské marině, která leží v bazénu Polnocnym naproti nákladnímu přístavu a nabízí u plovoucích mol stání až pro tři stovky lodí. Je téměř plná. Stojíme až na samém konci bokem k molu. Za stání bez sprchy a elektřinu platíme za loď do deseti metrů délky čtyřicet zlotých. Připluli jsme pozdě, restaurace v marině už je zavřená – hodně restaurací a rychlých občerstvení zde zavírá již v osm večer. Nakonec však otevřenou hospodu najdeme.
Pokud chcete vidět ve Svinoústí nějaké památky, za návštěvu stojí několik vojenských pevností, muzeum rybářství nebo maják na protějším břehu. My se dopoledne procházkou přes park dostaneme na lázeňskou kolonádu, která je nově opravená, penziony a hotely vypadají honosně a jsou plné lidí. Za kolonádou už na nás čeká dlouhá písečná pláž. Moře je klidné, voda studená, je pěkný letní den, tak se přesto koupeme.
Pláž se postupně zaplňuje a my po obědě v jedné z mnoha restaurací na kolonádě vyplouváme dál. Proplouváme přístavem, kde stojí několik nákladních lodí, míjíme velký trajekt plný kamionů mířící kamsi na sever. Plujeme kanálem, který byl na konci 19. století prokopán v jihovýchodní části ostrova Usedom. Díky tomuto kanálu se zkrátila cesta do Štětínského zálivu. My na konci kanálu zatáčíme doprava a míříme do Německa.
Ueckermünde
Jako další přístav k přenocování jsme si vybrali německé město Ueckermünde. Čeká nás tedy přibližně dvacet námořních mil. Štětínský záliv zde vypadá jako klidné jezero. Voda je lehce zelená, asi jako na začátku léta na Orlíku. Pokud si chcete plavbu zkrátit a nedodržujete striktně plavení dráhu, je potřeba sledovat rybářské bójky a kůly. Je jich všude kolem plno. Kůly často také znamenají mělčiny.
Odpoledne se příjemně rozfoukalo a na zadoboční vítr doplouváme na plachty až před vjezd do Ueckermünde. Již na motor vplouváme na řeku Uecker, po níž zajíždíme až do centra města, kde se vyvazujeme bokem k nábřeží. Cestou jsme na řece minuli několik marin a jacht klubů, míst na zakotvení je tady na výběr dost.
Těšili jsme se na typickou baltskou specialitu – rybu v housce, ale i tady je v osm hodin večer téměř všude zavřeno. Naštěstí je tu otevřená příjemná restaurace Back Bord, se zahrádkou s výhledem na přístav, kde se dobře navečeříme. Ráno doplníme zásoby potravin a nápojů do lodní kuchyně, neboť je zde v docházkové vzdálenosti Lidl.
Wolgast
Máme před sebou pětadvacet námořních mil do dalšího německého přístavu Wolgast. Cestou nás čeká jeden zvedací most, těsně před tím dalším přenocujeme.
Když opustíme řeku Uecker, můžeme opět na chvíli vytáhnout plachty. Pak vítr lehá a k mostu Strassenbrucke Zecherin, který vede z ostrova Usedom na německou pevninu, musíme jet na motor. Před jeho otevřením máme ještě chvíli čas se vykoupat. I když voda svou konzistencí a barvou připomíná naše rybníky a k průzračnému moři má daleko, je koupání příjemným osvěžením.
Na motor plujeme dál na sever podél Usedomu až do Wolgastu, kde se vyvazujeme u městského mola jen kousek od mostu Peenebrucke Wolgast. Připluli jsme až po deváté večer, a tak stihneme jen rychlou večeři v restauraci takřka před lodí. Prohlídku města odkládáme na jindy, neboť ráno chceme vyplout brzy.
Rujána
V osm hodin ráno se otevírá most a my pokračuje na sever. Čeká nás opět pětadvacet námořních mil, míříme do Lauterbachu, který se nachází na jižním pobřeží Rujány. Cestou míjíme známý přístav Peenemünde, kde se vyráběla tajná zbraň třetí říše, s věhlasným historicko-technickým muzeem a vystavenou sovětskou ponorkou z roku 1961.
Naproti leží zátoka Kröslin se stejnojmenným městem a obrovskou marinou, kde sídlí i charterové společnosti. My pokračujeme dál, přeplouváme Greifswalský záliv a napojujeme se na komplikovanou plavební dráhu směřující do Lauterbachu.
Opět jsou zde časté mělčiny, které obléhají hejna ptáků, a vidíme také různé objekty, jež za minulého režimu sloužily strážcům hranic. V Lauterbachu se vyvazujeme ve staré marině, která je od té nové oddělena jen železniční tratí. Konečně jsme stihli vyhlášenou rybu v housce v improvizovaném bistru na pirátské lodi. Můžete si vybrat lososa, halibuta, sledě, nebo jen „fish&chips“. Na pláži jsme tentokrát nebyli, je vzdálená více než kilometr z přístavu směrem na západ.
Protože Lauterbach leží v chráněné biorezervaci, jsou okolní břehy samé rákosí a jsou domovem mnoha druhů ptáků. Zajímavostí, která potěší hlavně děti, je převrácený dům, v němž je všechno vzhůru nohama. Najdete jej po cestě do Putbus.
Výbornou večeři jsme si dali v příjemném přístavním steakhousu, kde nabízejí i ryby.
Na otevřeném moři
Nejdelší etapa naší plavby měří asi padesát námořních mil. Částečně na motor a částečně na plachty zvládáme prvních dvacet NM klikaté plavební dráhy ve větru kolem patnácti uzlů, než se dostaneme za ostrov Usedom na volné moře. Tam vítr slábne a přes deset uzlů se vyšplhá jen zřídka. Nakonec vychází slunce, a protože chceme stihnout most ve Dziwnově, musíme si pomáhat motorem. Za jedenáct hodin plavby jsme za ním a hledáme místo v marině.
Dziwnow je prakticky celý obklopen vodou. Na severní straně ho omývá Baltské moře a jsou zde krásné dlouhé písečné pláže lemované borovými lesy, středem města protéká řeka Dziwna a jižní část města na ostrově Wolin oblévá mělká Wrzosowská zátoka a Kamienský záliv.
Ve Dziwnowě jsou dvě mariny – jedna před mostem a druhá za mostem. Ale obě jsou beznadějně plné. Nocuje tu zrovna nějaká místní regata. Jediné volné místo je u mola benzinové pumpy. Po dohodě s obsluhou zde můžeme zůstat do druhého dne.
Večeříme v jedné z restaurací přímo na břehu řeky. Minimatějská pouť s českými atrakcemi potěší děti, stejně jako hlavní třída plná stánků se zmrzlinou, cukrovou vatou a dalšími dobrotami.
Zpět do domovského přístavu. I když není ráno úplně jasno, vydáme se na pláž. Protože skutečně není žádné horko, ani voda se nezdá tak studená. Moře je pěkně rozvlněné, koupání ve vlnách si užíváme. Odpoledne nám zbývá uplout posledních pět námořních mil zpět do mariny v Kamieni.
Celkem jsme za šest dní upluli 150 námořních mil, nikam jsme nespěchali, strávili dva dny na pláži, prohlédli si několik přístavů, zažili vlny na otevřeném moři i klidnou plavbu na vnitřních vodách. Počasí bylo vesměs pěkné, teploty přes 20 stupňů Celsia, pršet začalo až poslední večer před odjezdem.
Představa, že Balt je drsné místo jen pro otrlé jachtaře, vzala za své. Dá se tu strávit příjemná letní dovolená stejně jako v Chorvatsku.
Cesta z Polska na Rujánu a zpět je dlouhá 150 námořních mil.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
