U Seveřanů budí nová úprava nejrůznější pocity, jen ne uspokojení. Norové v tom vidí první krok do unie, do níž nechtějí vstoupit a stěžují si, že jim to ztíží styky se třetím světem, kde je země velmi aktivní. "Chápeme, že jedním z důsledků (vstupu do prostoru bez hranic) je, že řada zemí, u nichž jsme dosud nepotřebovali víza, je nyní bude muset zavést," připustil mluvčí norského ministerstva zahraničí, ihned ale dodal: " Jako členové Schengenu máme povinnost sladit pravidla a držet se seznamu".
Na seznamu zemí, u nichž unie vyžaduje víza, jsou nyní dvě třetiny států světa. Finové se zase bojí, kolik problémů jim přinese střežení 1270 kilometrů dlouhé hranice s Ruskem. Schengenský prostor totiž nespočívá jen v odbourání vnitřních hranic, ale i v nákladném vyztužení vnější hranice EU, aby přes ni nepronikal organizovaný zločin a nelegální přistěhovalci.
Stejný, ne-li větší problém tu mají Norové se svým neuvěřitelně členitým pobřežím. Také přístav a letiště Aarhus ve středu Dánska se stane místem vstupu do schengenského prostoru, kde je nutné zavést přísné kontroly - a místní policie už vyjádřila obavy, že na to nebude mít síly.
Nejvíce dopad Schengenu cítí Švédové: v zemi byly kvůli tomu zavedeny občanské průkazy, protože člověk může po unii cestovat bez pasu, ale nějaký doklad u sebe přece jen mít musí. Nory to irituje: pokud nebudou mít jiný doklad, mohou nyní svůj pas potřebovat víc než kdykoli od roku 1950. Tehdy byla vytvořena Severská pasová unie a občané Dánska, Norska, Islandu, Švédska a Finska mohli začít volně cestovat do kterékoli z těchto pěti zemí. Součástí schengenského prostoru, budovaného od roku 1985, jsou už všechny země EU kromě Irska a Británie.
