Kdyby čeští lyžaři víc utráceli v hospodách a zodpovědněji si počínali při horských túrách, snad by jim z pohledu hostitelů nebylo co vytknout. Hodně se o to však zasloužili tím, že na sobě dost zapracovali.
Doba batůžkářů je pryč
Pryč jsou například doby, kdy se Češi na alpských sjezdovkách dali rozpoznat od ostatních lyžařů na sto honů. Dnes už nejsme těmi "batůžkáři", kteří přespávali v autobusech na parkovišti a pak ukusovali na sjezdovce řízek z domova. Nebo kdy si zájezdy vozily svého kuchaře.
Málokdy jsme sice oblečeni podle poslední módy, ale už dávno se nepotíme v péřovkách a nohy nám nemrznou ve šponovkách. Jsme k vidění prakticky všude, od malých středisek až po ta nejproslulejší a nejluxusnější.
Kdo se pak Čechům podívá na lyže, s překvapením zjistí, že velmi mnoho z nich má v oblibě dobrou a kvalitní výzbroj. Kdo je spatří lyžovat, shledá, že má před sebou vesměs slušné sportovce a zároveň nadšence, kteří sice pořád ještě netrpělivě přešlapují u první lanovky, aby permanentku "vyjezdili až do poslední mrtě", ale dokážou si už zajít i do hospody.
"Jak poznám Čechy na sjezdovce? Dnes už prakticky jen podle toho, že v průměru jezdí velmi dobře, rychle a potrpí si na kvalitní vybavení," shrnuje Andrea Munnichová z agentury SalzburgerLand, která už léta sleduje českou klientelu v Salcbursku. "Jste snaživí, učíte se nové techniky a rádi vyhledáváte náročné, těžké terény."
Zjevně to není jen případ Rakouska. Jan Linhart z informačního centra Ski in France a šéf cestovní kanceláře SKOL - Slavoj Vyšehrad, má podobné zkušenosti z Francie.
"Lyžaři jsme hodně nadprůměrní. Je to dáno samozřejmě i tím, že od nás jezdí do Francie hlavně opravdu dobří sjezdaři. S moderní technikou přitom nemáme problémy. Dost sice už opadla výuka lyžování v kurzech, ale dobré základy zůstaly," říká Jan Linhart.
René Líbal, český emigrant z Lausanne a velký lyžař, upozorňuje především na velký skok, který našinci udělali ve vybavení.
Vydavatelka Ski Magazínu Dagmar Fryčová uvádí prakticky to samé o Itálii. "Naši lidé jezdí velice dobře a hlavně hodně. Snaží se najezdit co nejvíc kilometrů. Navíc, což je typické právě pro naše lidi, mají velmi dobře vytrénované a vycepované děti. Musí jezdit s dospělými, neslyšíte žádné kňourání."
|
PŘEČTĚTE SI |
|
Tipy na lyžování v Alpách |
|
Letos na vás čeká zima nových možností |
Lyžařská móda pokulhává
V čem nám tedy ostatní ještě utíkají? Určitě stále v módě, ale propast je mnohem menší, než bývala. "Češi dají hodně peněz do lyží, mají srovnatelné vybavení, někdy i lepší, ale oblečení pokulhává," zdůrazňuje Dagmar Fryčová.
"Dodnes jsou vidět i bundy, v nichž někteří třeba chodí do práce. To na Západě neexistuje. Jednak naši šetří, ale je to i kulturou oblékání, nemají to v povědomí. Ve světě si lidé kupují oblečení častěji než lyže. Průmysl oblečení se venku točí mnohem rychleji než průmysl lyží."
Jan Linhart to očima muže nevidí dramaticky a zdůrazňuje, že v Česku se prostě kouká mnohem víc na funkčnost než na módní stránku.
Dovolená už pro Čechy není jen lyžařský svah
Tím druhým, čím se lišíme od jiných lyžařských národů, je celkový, mnohdy trochu spartánský přístup k zimní dovolené.
!Typický obraz: venku prší, je strašně ošklivo. Nelyžuje takřka nikdo, jen skupinka Čechů," říká Dagmar Fryčová. Zatímco jiné národy si jedou na hory odpočinout, večer jít do sauny a pak si posedět, užít si aprés ski, Češi to pořád berou hodně sportovně. I když i v tom se zvolna měníme. Už i my více hledíme také na pohodu.
Trend jen jezdit a jezdit pomalu ustupuje," říká Jan Linhart. Dagmar Fryčová potvrzuje, že lidé mnohem častěji zavítají do hospod. "To, co dřív bylo výjimečné, začíná být dnes běžné, minimálně jedna večeře týdně v restauraci."
Andrea Munnichová si pak všímá, že Češi už nechtějí jen to nejlevnější ubytování, ale rádi objevují nová místa a hodně žádají malebné alpské vesničky. "Dříve jste se ptali hlavně, jak je zimní středisko vysoko, a přednost dostávaly ledovce. Dnes už víte, že si častěji lépe zalyžujete v níže položených místech."
Překvapivě podtrženou jedničku dostáváme od našich hostitelů v tom, jací jsme hosté, jak se chováme. "Jste oblíbení, nenároční hosté, kteří ocení dobré služby. Na rozdíl třeba od Němců nejste tak hluční a moc si nestěžujete," vypočítává Andrea Munnichová.
"Rakušané pak velmi ocenili, že Češi zcela ignorovali politické třenice kolem Temelína nebo kontroverzní osoby korutanského hejtmana Haidera. To je politika a to nás nezajímá, říkali jste."
|
Zdá se, že jediným velkým problémem českých lyžařů, ale i dalších sportovců a turistů v Alpách je malá opatrnost a přeceňování vlastních sil, které pak vedou k tragédiím. "Jako bychom měli menší respekt před vlastním zdravím, ještě na sebe nejsme tak opatrní," říká Dagmar Fryčová. |
Pan Hörl, majitel hotelu v proslulém středisku Saalbach-Hinterglem, potvrzuje, že s Čechy není žádný problém. "Takoví Rusové, to byste někdy viděli aroganci. Mají hodně peněz, koupí si celý hotel a z personálu si dělají sluhy."
Dagmar Fryčová ujišťuje, že má zpětnou vazbu především z Itálie. "Mají nás rádi. Naše mentalita jim vyhovuje. Jsme nehádaví, nenároční. Skromnější. A nechceme za každou cenu od hostitelů vyždímat nad rámec co nejvíc. Jen z pohledu restauratérů je to horší. Ale například ve Val di Sole v Dolomitech nás mají jako třetí nejdůležitější trh."
 Bývávalo. Takhle nás dříve v Alpách lehce poznali. Teď už to zas tak jednoduché nemají. |
