Komodský drak je největším ještěrem na světě

Komodský drak je největším ještěrem na světě | foto: Anna Šmídová, iDNES.cz

Cesta za posledním potomkem dinosaurů

  • 4
Děsivý a zároveň neuvěřitelně krotký, krásný a přitom docela obyčejný, takový je ora, neboli komodský drak – poslední žijící "potomek dinosaurů". Podobně tajemné jsou i indonéské ostrovy Komoda a Rinca, kde tato jedinečná zvířata dodnes přežívají. Ne nadarmo bývá výlet za draky nazýván cestou do pravěku.

NEHOSTINNÁ KRAJINA

Ten, kdo se vydá do Indonésie za pozorováním divokých zvířat, bývá obvykle zklamán. Unikátní jávský nosorožec je již prakticky na pokraji vyhynutí, stáda divokých slonů se ukrývají stále hlouběji v nitru pralesa a kdysi tak rozšíření orangutani dnes přežívají v malém počtu pouze v národním parku Gunung Leuser na Severní Sumatře.

Šance vidět některého z těchto velkých savců v jeho přirozeném prostředí je opravdu velmi nízká. Člověk musí podniknout namáhavou výpravu do nitra pralesa se zkušeným průvodcem a strávit zde několik dní, aby mohl alespoň doufat ve šťastný okamžik, kdy se někde mihne vysněné zvíře.

S Komodskými draky je to naštěstí přesně naopak. Ostrovy Komodo a Rinca patří totiž k vůbec nejsušším místům v celé Indonésii. Jejich strohá a nehostinná krajina neskýtá příliš možností k úkrytu. Tato skutečnost tudíž prakticky zaručuje každému milovníkovi přírody, že zde nějakého pravěkého ještěra na vlastní oči uvidí.



Jeden z malých neobydlených ostrůvků cestou na Rincu

TAM, KDE VLÁDNE ORA

Přestože drtivá většina cestovatelů stále směřuje na větší a slavnější Komodo, mnohem kladnějšímu ohlasu se v poslední době dostává jeho menší "sestřičce" Rince.

Hlavní rozdíl mezi oběma ostrovy spočívá především v návštěvnickém tlaku. Zatímco u Komoda kotví každé ráno desítky velkých výletních jachet, které na ostrov vyplivnou stovky turistů, u přístavního mola Rincy se zpravidla pohupuje jen několik menších rybářských lodiček, jež sem z nedalekého Labuanbaja dopravily pouze několik nadšenců. Stejnou cestu jsme zvolili i my a rozhodně jsme nelitovali.

Už samotný příjezd na Rincu je impozantní. Z modrých vod Floreského moře se zvedají strmé kopce porostlé suchou a vysokou trávou. Pobřežní linii tvoří ostrůvky mangrovníků přerušené malými písečnými plážemi. Když pak konečně vstoupíte na území, kde vládne ora, otevře se před vámi pohled ještě fantastičtější. Jedinou skutečnou vegetaci představují bizarní palmy odolné proti suchu, vytrvalé keře, pichlavé kaktusy a nahodilé, vesměs uschlé stromy.

MŮŽE SE HODIT

Na Rincu za komodskými draky se dostanete nejlépe z malého přístavu Labuanbajo na ostrově Flores. Cesta trvá zhruba 2 hodiny a počítejte, že za ní budete muset zaplatit cca 450 – 600 Kč (záleží na počtu osob a vašich schopnostech usmlouvat počáteční nabídků).

Vstupné do národního parku zahrnující služby průvodce přijde pak na 80 Kč. Na Komodu jsou vstupní poplatky podstatně vyšší a správci parku od vás mohou navíc vyžadovat i různé příplatky za fotoaparát či videokameru.

Pětikilometrový procházka po Rince s průvodcem trvá zhruba dvě hodiny. Kromě samotných draků uvidíte s největší pravděpodobností také divoké buvoli, srnky a jeleny, různé opice i vzácné druhy ptáků.

NAPAPANÍ LENOŠI

První ještěry spatříte téměř jisto jistě hned u návštěvnického centra, kde musíte zaplatit vstupní poplatek a najmout si průvodce na procházku po ostrově. Spící draci ve stínu bungalovů jsou sice impozantní (ten největší má hodně přes dva metry), ale jako obávaní predátoři rozhodně nevypadají.



Nejoblíbenější činností draka
je spánek

O něco "divočejší" a opravdovější ještěry můžete spatřit nějaké dva kilometry od návštěvnického centra. V těsné blízkosti jednoho z mála zdrojů sladké vody se totiž potulují divocí buvoli a srnky, což sem pochopitelně vábí i vyhládlé draky.

My jsem zde spatřili celkem tři. Podobně jako jejich "kolegové" od bungalovů však spali jako  miminka ve stínu palem a nejevili prakticky žádné známky života. Podle slov průvodce byli právě "napapaní", což potvrzovala opodál ležící ohlodaná kostra buvola. S plným břichem jsou prý schopní nehnutě ležet a spát až několik dní a možná, že zatím sní o dalším tučném buvolovi.

ZÁKEŘNÍ PREDÁTOŘI

Buvoly i ostatní zvěř loví draci obzvláště zákeřným způsobem. Jejich přirozený lovecký pud se projeví ve chvíli, kdy zaregistrují nemocné či jinak hendikepované zvíře. Rychle se k němu přiblíží a svými ostrými zuby mu zasadí jednu jedinou smrtelnou ránu a nechají ho být. Sliny draků totiž obsahují vysoce patogenní mikroby způsobující prudkou otravu krve.

Ještěři proto pronásledují pokousanou oběť klidně i několik dní a trpělivě čekají, až padne sama na zem. Teprve potom uspořádají velkolepou hostinu. Zvláštní tvor, zvláštní způsoby...

 


Témata: Indonésie