Do města se dostaneme vlakem přes Hněvice, obec se zastávkou na trati spojující Prahu s Děčínem. Štětí má dvě poloviny - v jedné se rozkládá obrovská papírna, v druhé bydlí lidé. Vaše cesta povede kolem základní školy, kde stojí pomník prezidentů Tomáše Garrigua Masaryka a Edvarda Beneše z roku 1938. Jeho osud byl podobný jako v případě dalších plastik oslavujících zakladatele Československa. Válku a komunistický režim přečkaly sochy v úkrytu a byly nově odhaleny až roku 1990.
Ve městě však nepobudete dlouho. Žlutá značka vás rychle vyvede do přírody. Projdete obec Stračí, a než se "vnoříte" do labyrintu pískovcových skal, vystoupejte ještě na vrch Špičák. Kopec je sice nevýrazný, ale vrchol nabízí krásný výhled na České středohoří. Ze Stračí ke Špičáku vede neznačená cesta.
Kokořínsko vás přivítá borovicemi a dvojicí kaplí. Na tu první - Mariánskou - narazíte nedlouho po návratu na žlutou. Zajímavější je však osud té následující - Hraběcí. Byla postavena na místě, kde byl svými poddanými roku 1720 zavražděn majitel nedalekého snědovického panství hrabě Clary. Kaple však nemá žádný vnitřní prostor ani dveře, což svádělo k pověstem, že je uvnitř zazděn poklad.
|
Kdo je Václav Levý |
Po široké lesní cestě dojdete k plastice Harfenici. Představuje sedící ženu s harfou a u ní čtyři velké hlavy, jeskyňku a schodiště. Další zastavení je u malé kaple Máří Magdaleny, která leží asi dvě stě metrů mimo žlutou značku. Byla vytesána do velkého balvanu. Na oltářní plastice jsou dosud patrné zbytky barev, kterými bylo dílo kolorováno.
Po žluté se dostanete do Želíz, obce při hlavní silnici, kde můžete nabrat síly v místním zájezdním hostinci. Za dalšími pracemi Václava Levého se vydáte po modré značce. Po několika stech metrech chůze narazíte na dvě Obří neboli Čertovy hlavy. Šestimetrové obličeje vytesané ve skále prý představují někdejší obyvatele Liběchova. Krátkým sestupem a výstupem překonáte mělké údolí k Blaníku a Klácelce. Je to největší práce amatérského sochaře.
Na malém prostoru za mříží najdete reliéf Jana Žižky a Prokopa Holého, skřítky kovající zbraně blanickým rytířům a legendárního vůdce spáčů ve zbroji Jana Zásmuckého. Malá místnost měla být letní pracovnou exkomunikovaného kněze Klácela, se kterým se Levý přátelil. Když si skalních soch všiml majitel liběchovského zámku, podnikatel a mecenáš Antonín Veit, poslal lidového umělce na studia do Mnichova. Ten se mu po návratu odvděčil tím, že se podílel na opravách zámecké zahrady.
Od Klácelky sestoupíte až k silnici, již přejdete, a kolem rybníka vstoupíte do liběchovské části Boží Vody. Byl to pramen v kapli malých lázní. Kaple sice stojí, ale je zanedbaná a pramen je uzamčen. Někdejší lázně nyní slouží jako umělá líheň pstruhů. Modrá vás po široké cestě dovede až k zámku v Liběchově. Jeho komnaty jistě stojí za zhlédnutí, neboť ukrývají asijské sbírky pražského Náprstkova muzea.
Poblíž zámku je i barokní sýpka a vysoká konírna nastavená seníkem, v níž bylo ustájeno 32 koní. V době, kdy zámek vlastnil Antonín Veit, se v něm scházeli čeští vlastenci a umělci či vědci, jako byli Bolzano, Tyl, Šafařík či Palacký. Od zámku zbývá k vlaku asi deset minut chůze. Při jízdě k Litoměřicím si nezapomeňte vychutnat nádherné panorama Českého středohoří, které se před vámi rozprostře.
