Úzká silnice směřující z Islámábádu k horám je na nejnebezpečnějších úsecích zpevněná. Ale taková místa jsou výjimkou.

Úzká silnice směřující z Islámábádu k horám je na nejnebezpečnějších úsecích zpevněná. Ale taková místa jsou výjimkou. | foto: Libor Uher

Cesta z K2 do civilizace byl očistec, tvrdí Libor Uher

  • 2
Když stál před deseti dny Libor Uher na vrcholu K2, věděl, že návrat do civilizace bude krušný. Cesta k domovu však zatím překonává všechny představy. Do základního tábora se s Američany trmácel dva dny. Teď je nemocný a s hnisavým zánětem v krku musel ujít sto kilometrů po ledovci Baltoro.

"Byl to očistec. Zejména první dva dny, kdy jsem to musel jít v horečce se zánětem krku a totálně vyšťavený, jsem myslel, že je to můj poslední výlet," líčí Uher cestu po ledovci, která byla náročná pro všechny členy úspěšného týmu Leopolda Sulovského.

"Ale kluci se mi to snažili ulehčit, jak to jen šlo. Nesli úplně všechny moje věci, a kdyby mohli, nesli by možná i mě," popisuje Uher a s trochou nadsázky dodává, že by s ním měli méně práce, než kdyby ho chtěli nést před dvěma měsíci, kdy stejnou cestou stoupali v opačném směru.

"Místo původních dvaaosmdesáti kilogramů by nesli pouze sedmdesát a to je poznat. Zbytek tělesné hmotnosti jsem zanechal někde v BC pod K2," tvrdí horolezec s tím, že většina jeho kolegů výrazně zhubla. "Je to způsobeno dlouhodobým pobytem ve výšce nad 5500 m a ta naše tělíčka se s tím neumí vypořádat,  i když jsme se jaksepatří přejídali!"

Horolezci už dorazili do městečka Scardu a od hlavního pákistánského města je dělí ještě dva dny nepohodlného cestování autobusem. "Měli bychom tam dorazit 1. srpna, ale ještě nevím, kdy se nám podaří odletět domů," tvrdí Uher s tím, že celá expedice má rezervované letenky až na příští úterý. "Uvidíme, jestli se nám podaří letenky přebukovat. Už se nemůžeme dočkat, že přistaneme v Ruzyni."