Hlavními magnety této země na severozápadě Indického subkontinentu jsou bezpochyby hory a lidé. Pohoří Karákoram a Hindúkuš vypadají stejně majestátně jako populární Himálaj, ale málokdy narazíte na hordy západních turistů jako v Nepálu či Indii. Výjimkou je snad stále více navštěvovanější údolí Hunza, ležící na Karakoram Highway, vysokohorské silnici spojující hlavním město Islámábád s čínským Kašgarem. Provincie (a bývalé království) Baltistán sousedící s Kašmírem je snad nejkrásnější místo země, odříznuté od zbytku světa mohutnými karakoramskými velikány, z nichž nejvyšší je K2, druhá nejvyšší hora světa.
|
Malý počet turistů a z toho pramenící "nezkaženost" země a jejích obyvatel dělají z Pákistánu ideální cíl pro cestovatele, kteří chtějí poznat tradiční pohostinnou Asii. |
Pákistánci jsou tradičně muslimové, až na pár výjimek v Severních oblastech vyznávající sunnitský směr islámu. Pohostinnost je jim nade vše a o cizince se postarají s obětavou péčí. Za týden trekování v údolích Hindúkuše jsem neutratil ani rupii. V každé vesnici mi dali najíst, nechali mě přespat u sebe doma (zpravidla až po hostině trvající dlouho do noci) a pokud jsem měl dlouhou cestu, většinou se našel řidič náklaďáku, který jel stejným směrem a vzal mě s sebou.
Při první cestě do Pákistánu jsme se zastavili na oběd v Quettě, hlavním městě provincie Balúčistán. Majitel restaurace s námi celou dobu nadšeně konverzoval a když jsme chtěli za jídlo zaplatit, jen se usmál: "To nejde, vy jste přece hosté v naší zemi." Ne že by toto jednání bylo pravidlem, ale tak většina Pákistánců jedná se zahraničními cestovateli, jako se svými hosty.
Co se týče bezpečnosti Pákistánu, existuje několik oblastí, které jsou cizincům úplně uzavřeny. Jedná se o tzv. kmenová území, obývaná etnickými kmeny (většinou jde o Paštůny, obývající i Afghánistán), které neuznávají centrální pákistánskou vládu. V těchto regionech tedy platí kmenové zákony, které si stanovují jednotlivé klany a zpravidla se po staletí nemění. Informace o těchto oblastech vám dají na tamních policejních stanicích, kde vám připadně poradí i s žádostí o povolení ke vstupu. Ta se však v současné době nevydávají. Kmenová území zabírají asi 20 procent rozlohy Pákistánu a leží v provinciích Balúčistána a Serozápadní hraniční provincii.
Dále jsou zde místa, kam se kvůli špatné bezpečnosti cizincům jezdit nedoporučuje. Takovými jsou: Karáčí, kam směřuje většina mezinárodních letů, téměř celá jižní provincie Sindh a západopákistánský Balúčistán kromě provinčního centra Quetty a mezinárodní silnice do Íránu, části Severozápadní hraniční provincie hraničící s Afghánistánem a okolí města Pešávar. Pozor je také třeba dávat při přenocování v Lahauru blízko hranice s Indií, kde už bylo v levných hotýlcích u vlakového nádraží okradeno nemálo českých cestovatelů.
 Na pákistánských hranicích dává premiér vědět, že disciplína musí být |
 |
 Himalájská údolí končí mohutnými ledovci |
 Každá pákistánská rodina se v horách musí neustále starat o palivo |
 Obuvnická dílna i obchod v jednom |
 |
 Typický most v pákistánských horách |
 |
 Přírodní kontrasty horského údolí v Pákistánu |
 |
 |
