Cesta na "zelenou linii"

  12:13aktualizováno  12:13
Kypr byl od tamního zrození bohyně Afrodity ostrovem pohody a lásky. Po příkladu milenců prince Adonise a bohyně krásy Afrodity lidé nedbali předsudků barvy krve, kůže, národnosti ani rozdílnosti víry a žili zde v pokoře, blaženosti a toleranci. Národnost nikdo neměl napsanou na čele, lidé nenosí odznaky národní příslušnosti. Náhodné zařazení v pomyslném etniku nikomu nedávalo ani božskou nadřazenost, ani prokletí. To obyčejné člověčenství bylo všemu nadřazeno. Přišli mocní a chtiví tohoto světa a řekli, že je to tak špatně a také bohové že si přejí změnu.

Lidé ztratili rozum, poslechli a začali se zabíjet. Řekové po desetitisících utíkali na západ, Turci směrem opačným. Byly rozděleny rodiny, ostrov ovládl zmatek, teror a nenávist. Kdo se opozdil, měl smůlu. Chlapi byli postříleni, ženy a dívky před masakrem znásilněny. Když nemocní mocní pochopili, že by brzy už nebylo komu vládnout, dohodli se, že ostrov rozdělí. Stejně tak dopadlo i hlavní město Nikósie. Na jedné straně Řekové, na druhé vlaje půlměsíc. Výstavní město dělí tzv. zelená linie. Chtěl jsem ji vidět. Táhne se uprostřed prosperujícího města a není vůbec zelená. Je to pás země pustý, špinavý s polorozbořenými domy a prorezavělými plechy. Z jednoho osamělého mrtvého domu nedávno upadl balkon.

Času a beznaději odolává železobetonový skelet rodinného domku. Stačilo by vyzdít zdi a postavit příčky. Hromady kamení, kusy zdí, spleť rezavých drátů. To je zelená linie. Jdou z ní chmury, ale i smrt. Na obou stranách linie stojí betonové zdi. Na ní jsou položeny pytle s pískem, mezi nimi střílny. Na druhé straně bojové linie jsou barely naplněné kamením. Nad nimi vlaje vlajka. Červený půlměsíc. Na zemi v oblasti nikoho leží ukřižovaný Kristus. Symbol lásky a naděje. Leží tu beznadějně pošlapaný a ponížený. Úzký proužek země rozděluje pohledné město i ostrov velikosti našeho západočeského kraje. Nikomu nepatří. Ale vstoupíš do něj a kdosi zmáčkne spoušť samopalu. Ve jménu svého národa boha, svobody, civilizace a peněz. Nenese žádnou vinu, nemusí mít výčitky svědomí. Zelená hranice v Nikósii nejenže není zelená, není ani hranicí míru. Tady tě ve jménu svého práva mohou zabít.

Krásné město Nikósie dělí tzv. zelená linie. Na jedné straně žijí Řekové, druhá patří půlměsíci.

Autor:


Témata: Kypr

Nejčtenější

Světová hvězda Instagramu fotila na Lipensku. Chce si tu koupit dům

Hvězda Instagramu Christina Tan z Indonésie fotila v okolí Lipna.

Její fotografie mají na sociálních sítích miliony zhlédnutí. Christina Tan z Indonésie patří na Instagramu k...

Brány a soutěsky Strážovských vrchů. Neskutečný výlet pro milovníky skal

Panoramatický rozhled ze zříceniny Súľovský hrad

Skalní města bývají vyhledávaným cílem turistů. Súľovské skály vám pak k malebnosti přidají bonus v podobě...



Tísnivé pátrání po starém Bejrútu. Jak jsem si užil lekci pomíjivosti

Centrální čtvrt v Bejrútu byla tak zničená, že se zatím neví, co s ní.

Bejrútu a Libanonu se dříve říkalo Švýcarsko Blízkého východu, dnes však je bohužel pravdou opak. „Bejrút už není tím,...

Byl jsem ve všech zemích světa dvakrát, tvrdí cestovatelský rekordman

Babis Bizas na návštěvě Crozetových ostrovů v roce 2013

Řecký cestovatel Babis Bizas se na svou první cestu vydal v roce 1976 ve věku 22 let. Od té doby se v podstatě...

Trendy nejlepších restaurací světa. Co objevili čeští kuchaři na cestách?

Kachní prsa s kachními játry foie gras v La Verandě – inspirace ze Singapuru

Návštěva nejlepších restaurací světa je zážitek, na který se nezapomíná. Co všechno v nich hosty čeká, prozradí...

Další z rubriky

Jak dostat mrtvého blíž k nebi. V Sagadě dávají rakve na skálu

Tradice zavěšování rakví na skály je v Sagadě stará až dva tisíce let.

Filipínská Sagada je jedním z míst, kde stále můžete zahlédnout rituální pohřbívání z dob dávno minulých. Odlehlé...

Tady se víno sklízí i helikoptérou. Švýcarské vinice Lavaux chrání UNESCO

Přeprava hroznů helikoptérou je často jediné řešení.

Švýcarsko jako vinařská země? Přiznejme si, že už jen toto spojení zní exoticky. Po Albánii je však Švýcarsko druhá...

Tísnivé pátrání po starém Bejrútu. Jak jsem si užil lekci pomíjivosti

Centrální čtvrt v Bejrútu byla tak zničená, že se zatím neví, co s ní.

Bejrútu a Libanonu se dříve říkalo Švýcarsko Blízkého východu, dnes však je bohužel pravdou opak. „Bejrút už není tím,...



Najdete na iDNES.cz