Další den jsme si prohlédli v rezervaci notofágové lesy asi hodinu od Punta Arenas, vrátili se zpátky na ubytovnu a přesunuli se do argentinského Rio Gallegos. To je místo, odkud se Argentina letecky stará o své antarktické stanice.
Když půjde vše dobře, v pondělí 17.ledna ve tři ráno bychom se měli jako předsunutá skupina devíti lidí přesunout letecky po trase Rio Gallegos – Marambio (antarktická argentinská stanice) na ostrov James Ross a zahájit přípravné práce. Loď s materiálem a ostatní členové výpravy by měli dorazit do 14 dnů.
Dnešní Punta Arenas
Je to skoro stotisícové hlavní město nejjižnějšího chilského XII. regionu Magallanes. Leží na břehu Magallanovy úžiny a je svým způsobem od ostatní části státu izolované.
Autem sem z hlavního města Santiaga nemáte šanci dojet, tedy pokud byste chtěli jet striktně jen po území Chile. S autem musíte totiž urazit část cesty na argentinském území, takže většina návštěvníků sem dorazí letecky z 2.200 km vzdáleného hlavního města. Vyznavači mořských tras se plaví deset dní trajektem z nejbližšího přístavu Puerto Montt přes fjordy jižního Chile.
Na mapu světa se zdejší oblast dostala díky portugalskému mořeplavci Ferdinando Magallanesovi roku 1520. Následovalo 300 let, kdy se bílí osadníci do drsného kraje moc nehrnuli. Na začátku devadesátých let 19.století žije v Punta Arenas asi 250 obyvatel a město má před sebou svých pár let slávy, které ukončí roce 1914 zprovoznění Panamského průplavu.
Lodní trasa kolem Magallanovy úžiny se ale do té doby stává frekventovanou cestou k západnímu pobřeží Ameriky. Punta Arenas je tak najednou díky své poloze přirozenou zastávkou při dlouhých plavbách. V kraji se šíří pěstování ovcí. Kromě Chilanů se tu usazují Britové, Švýcaři, Němci, Španělé, ale nejvýraznější komunitou zůstávají až do dnešního dne Jihoslované.
Počátkem minulého století je město na svou dobu velmi rozvinuté: má vybudovanou elektrickou a telefonní síť, má vlastní rozhlasovou stanici, můžete navštívit kino a divadlo. A tak je ještě v roce 1925 považováno za nejkulturnější místo v Chile.
|
Čeští polárnící míří na Antarktidu |
Z tohoto boomu jsme my, stejně jako ostatní návštěvníci, nalezli už jen několik architektonicky zajímavých staveb v centru, mezi kterými se vyjímal honosný hřbitov s ohromným množstvím zdobených hrobek.
V následujících letech bylo Punta Arenas zase jen ospalým farmářským městem až do 50.let, kdy byla nalezena ropa na dně Magallanova průlivu. Z moře vyrostly ropné plošiny a celý jižní region dostal, i díky rozvíjejícímu se turismu, nový ekonomický impuls.
Žádné obavy kvůli ledové kře
Ke spojení s domovem se i tady dá občas použít internet. Trochu nás zarazila zpráva v některých českých médiích, že srážka ledovcové kry B – 15 A s ledovcovým splazem Drygalski v oblasti Rossova šelfového ledovce by měla omezit, či přímo ohrozit naší činnost.
Všechny, kdo se při čtení těchto zpráv zarazili, uklidňujeme. Oblast, ve které tento pro vědce zajímavý děj nastane, je od nás vzdálená vzdušnou čárou kolem 4 000 km. Podobnost s tou naší je jen v názvu ostrovů. My budeme působit na ostrově James Ross, kdežto srážka kry s ledovcovým splazem se čeká v oblasti, kde leží Rossův ostrov.
Přeji všem za nás všechny hezký den a těším se, že příště snad už z ostrova James Ross. Napsáno 15.ledna - další díl zveřejníme v nejbližších dnech!
 |
Partnerem expedice do Antarktidy je National Geographic Česká republika. Další informace, fotografie, rozhovory najdete ZDE. |
 Antarktida, ostrov Jamese Rosse |
