Voda nám sahá nad kolena, stříká na všechny strany. Zařadil jsem dvojku, přidal plyn. Celou cestu k hranicím se brodíme loužemi, které jsou místy dlouhé přes 400 metrů.
Na hranicích všechno proběhlo rychle a bez problémů až na to, že syrští celníci dlouho a pečlivě listovali našimi pasy a neustále se nás nevěřícně ptali, jestli jsme opravdu nebyli v Izraeli. Ano, původně jsme tam chtěli a potom z Haify na Kypr a odtud do Athén, ale zastavily nás tamní boje a nepokoje, takže proto jsme museli jet přes Sýrii a Turecko.
Moje motorka volá po odborné péči
Na tachometru už dávno uběhl počet kilometrů, po kterých bych měl udělat pořádnou údržbu, a tak jsem se rozhodl navštívit první lepší autoservis. Našel jsem ho až na severu země, kde jsme strávili dalších pár nádherných dní na osamocené pláži Středozemního moře a kluci z dílny se na mém koni pořádně napracovali.
"Tenhle syrský olej pan, to je nejlepší, co můžu doporučit," říká chlapík. "Ne, ne já bych radši ten horší, ten CASTROL co tam máte a bude jistě levnější," říkám já. Levnější sice nebyl, ale i tak to nestálo moc a za práci nic nechtěli. "Ty turista na motorce, my pomůžem. My muslim, my nehcem penize od tebe. Ty maš krasná žena! Ty ne její manžel a ty spát s žena?!"
Turecká horká noc
Turecko jsme měli projeté už z minulé cesty, a tak jsme se odtud snažili dostat co nejdříve. Zastavovali jsme se jen na krásných plážích a samozřejmě jsme si nenechali utéct Pamukkale, jedno z turisticky velmi atraktivních míst. Horká voda tu teče po vysoké hoře a usazuje se zde vápenec, takže celá hora vypadá jakoby na ní byl sníh.
Potkali jsem tady partu Čechů v tranzitu, se kterými jsme v chladné noci po dlouhé době vypili všechno české pivo a všechna moravská vína. Hodně jsme se s Irenkou opili a stěží našli "náš" hotýlek, kde jsme si užívali "horké" noci. V Turecku jsme neodolali levným nabídkám zlata, bund a kabelek, a tak už přetížená motorka dostala dalších sedm kilogramů zavazadel.
Do odletu Irenky z Athén zbývaly tři dny. Měli jsme v plánu dojet do Kushudu, odtud malým trajektem na ostrov SAMOS a pak velkým trajektem do Athén.. Koupili jsme si lístky a další den do odjezdu přečkali ve vyhřátých barech.
Ráno byla velká zima a neuvěřitelně foukalo. Trajekt ale nejel. Mnoho turistů, kteří měli stejný problém jako my, propadávalo panice. "Zítra je v Turecku den, kdy se po deseti letech sčítá celý národ, takže nic nefunguje. Pojedeme za dva dny."
Za dva by měla Irenka být už doma, takže...vrátili nám peníze a - čau. Rozhodli jsme se pro jedinou existující možnost. Za necelých 48 hodin musíme ujet 1600 kilometrů po úzkých, kluzkých silnicích plných serpentin a kamionů. A navíc je třeba ještě absolvovat jeden trajekt přes Chanakale.
Loučení v Athénách
Jeli jsme nonstop, zastavovali jsme jen na jídlo a každých 600 kilometrů pro benzin. Byla zima a pršelo. V Řecku jsou sice o něco lepší silnice, ale zase plno radarů. Projížděli jsme krásnou krajinou, kolem nádherných pláží a trhalo nám srdce, když jsme kolem nich frčeli rychlostí 140 km/ h. Byli jsme strašně unaveni. Do odletu jsme si ještě stihli prohlédnout část Athén, včetně Akropolis.
Nastalo loučení a i tentokrát nám slzy zalily unavené oči. To nemám rád. Věděli jsme, že se uvidíme nejpozději za deset možná čtrnáct dní, ale stejně mi to bylo líto při myšlence, že zase budu sám. Irenka odletěla a já se vydal na sever Řecka, odkud by měl jet trajekt do Černé Hory, pak do Kosova, Bosny...
 Přítelkyně Irena u motorky |
 V Egyptě na motorce s Irenou |
 Motorka v libyjské poušti |
 Sfingy v egyptském Luxoru |
 Jordánsko - Petra |
 Jordánská Petra |
