Cesta do vesnice, kde kvetou louky

Banát (Rumunsko) - Na jihozápadní hranici Rumunska, v kopcích nad Dunajem, žijí dodnes potomci Čechů, kteří se sem přistěhovali na počátku devatenáctého století. Mluví krásnou češtinou. Živí se především prací na poli – zapřahají koně, nebo ho obdělávají motykami.
Podívejte se na snímky z cesty starostů po rumunsku.

Po kamenité cestě ve vesnici jezdí jen velmi málo aut. Spíš se tam potulují slepice, husy a občas tudy žene hospodář krávy, ovce nebo kozy na pastvu. Ves obklopují políčka, švestkové sady a louky samý květ. V tuto roční dobu voní hlavně mateřídouškou a kvetou na nich i vstavače.

Studijní cesta ze Šternberska
Civilizace se do tohoto kamenitého kraje vkrádá jen velmi pomalu a potomci Čechů tady mají stále těžké živobytí. Zdá se však, že ani nikam nespěchají. Nic je nerozhází, jsou skromní a dokážou se i dnes společně bavit i plakat. Kdo se rád vrací do dětství, může ve zdejší neporušené přírodě a lidech číst jako v čítance. A je to velmi hezké čtení.

Koncem května si sem pro inspiraci zajeli i někteří starostové ze Šternberska, Zábřežska a Olomoucka.

Na studijní cestu je sem pozval mikroregion Šternbersko, kterému se na tento zájezd podařilo získat dotaci z Programu obnovy venkova. "Po otevření hranic jsme navštěvovali vyspělé země, abychom poznali, jak to tam funguje. Tak jsme si nyní řekli, že se podíváme i do zemí, kde zápolí s jinými problémy než my. A zjistili jsme, že i tady se můžeme spoustu věcí naučit," říká šternberská tajemnice Naděžda Studecká.

Tři dny Banátu byly hektické
V Banátu starostové strávili pouze tři dny, a proto byl program dost časově náročný. První den navštívili školu ve Svaté Heleně, na kterou v devadesátých letech vydatně přispěla Česká republika, seznámili se z okolím a hlavně s místními lidmi.

Druhý den zajeli na folklorní festival v Gerniku, další české vesnici. Po asfaltové silnici by tam možná nejeli ani dvacet minut, kamenitou cestou se však autobus šplhal do kopců asi hodinu a půl. Nejvíce byli překvapení místní obyvatelé. "Autobus už k nám dlouho nezajel," tvrdili shodně lidé z Gerniky.

Festival oživil příjedz autobusu
Festival se konal v neobvykle skromných poměrech. Chlapi chladili pivo v potoku a ženské vařily v kotlích na dvorku. S jakým zájmem však sledovali vystoupení, to už se u nás nevidí.

Starostové se tady setkali s českým velvyslancem v Rumunsku a chvíli pobesedovali s rychtářem Gerniku Václavem Pěčkou. V zemi ještě nemá plyn, vodu ba ani kanalizaci, ale na rozdíl od nich má o jednu starost méně. Když totiž vyhlásí, že se jde zítra spravovat silnice, sejde se mu bez reptání celá vesnice. "Přijdou, protože vědí, že není za co ji opravit, že to za ně nikdo neudělá," říká rychtář.

Svatba v Banátu byla velká
Třetí den se ve Svaté Heleně konala svatba. Nevěsta jako růže, padesát družiček a mládenců, muzikanti, kteří přijeli z vesnice vzdálené přes tři sta kilometrů. (Místní tvrdili, že jako výslužbu si odvezou cukroví a vařenou slepici.)

Mladí tančí přes celou vesnici a ti starší zatím dokončují přípravy na svatební hostinu. Přijde na ni tři sta padesát hostů. Na hostinu padla tři prasátka, dvě telátka a na čtyřicet slepic. A z domu se nosila i kořalka, ořechy, mouka, cukr, vajíčka.

"U nás máme také pěkné svatby, ale už je to spíš rodinná záležitost. Mám strach, že při našem současném způsobu života něco takového už obnovit asi nepůjde," posteskl si starosta Strukova Jiří Hubáček a i ostatní zalitovali, že takové velké svatby už z obcí zmizely.

I zde konzumní život ubírá obyvatel
Letmý pohled na život v Banátu vypadal hodně idylicky. Jenže ruku na srdce. Kdo z nás by se k takovému stylu života dokázal vrátit? Za větším pohodlím ostatně odchází i mnoho místních.

Velké vystěhovávání Svatá Helena i další české obce zažily po druhé světové válce a stovky lidí se odtud vrátily do Čech i na počátku devadesátých let. "Přesto mám dosti neodbytný pocit, že by bylo velice špatné, kdyby odtud lidé odešli," říká místostarostka Bohuňovic Anna Grúzová.

Do Banátu se starosty cestovali i lidé, kteří se zabývají obnovou venkova a územním plánováním. "I pro nás to byla vítaná zkušenost," říká architektka Irena Čehovská.

"Vlastně jsem se tam utvrdila v přesvědčení, že všechny programy, za které tady bojujeme, jsou v pořádku. Jako bychom tam viděli cílový stav revitalizace a regenerace krajiny. Louky se spoustou kvetoucích bylin, to je přece to, co se nyní snažíme do krajiny vrátit," říká.

Líbí se jí také, že domy ve Svaté Heleně i v Gerniku "sedí" v krajině, nic tam neruší. "Tam jsme viděli, že je správné potlačovat choutky některých stavebníků," dodává.

Život v Banátu a ve Svaté Heleně v Rumunsku jako by se někdy zastavil před mnoha lety.

Krásná příroda je typickou ukázkou toho, jak se může člověk sžít s přírodou.

Život v Banátu a ve Svaté Heleně v Rumunsku jako by se někdy zastavil před mnoha lety.

Svatební průvod odchází od domu ženichových rodičů do školy a pak do kostela. Po obřadech mladí protancují celou vesnicí.

Život v Banátu a ve Svaté Heleně v Rumunsku jako by se někdy zastavil před mnoha lety.

Svatební průvod odchází od domu ženichových rodičů do školy a pak do kostela. Po obřadech mladí protancují celou vesnicí.

Ve Svaté Heleně na návsi nehlučí auta, jen občas projede koňský povoz.

Krásná příroda je typickou ukázkou toho, jak se může člověk sžít s přírodou.