Ani Vyšehrad (232 metrů), ani Vítkov (271 metrů nad mořem), ani Petřín (327 metrů). Nejvyšší kótou hlavního města Prahy je Teleček, který má 399 metrů nad mořem.
O tomhle místě mi vyprávěl kolega, který tam s kamarádem kdysi uspořádal recesistický výstup. Měli kompletní outdoorové vybavení, snad i lana. Vrchol dobyli. Jestli tam vztyčili českou vlajku, už nevím.
Došel jsem tam i já, bez aklimatizace a cepínů. Kyslíkovou masku jsem nepotřeboval. I když možná by se hodila, protože zrovna hnojili pole. Na něm se proháněli zajíci a já byl zvědavý.
Teleček nemá žádnou prominenci nad terénem, ale nejvyšší bod Prahy to je, i když se někdy uvádí nedaleká Kopanina (víc vypadá jako kopec). Ta má však o devět metrů nadmořské výšky méně.
Největším překvapením pro mě bylo, že Teleček nabízí impozantní výhled, tedy aspoň na sever k vrcholům Českého středohoří. I když má značně neromantické okolí s dálnicí D5, Pražským okruhem, obří křižovatkou autostrád a halami kolem Zličína, stojí za to.
Vrátil jsem se sem ještě jednou uprostřed zimy udělat zasněženou fotku. Překvapilo mě, že v bezprostřední blízkosti Telečku vyrostlo velké staveniště. Zřejmě tu vzniká další logistická hala. O to spíš výlet sem nesnese prodlení.
Na závěr stojí za to ještě připomenout, které jsou „nejvyšší hory“ dalších velkých měst v Česku. Opět překvapení – v Brně to není vysílač Hády a v Ostravě to není Landek. Brněnským Everestem je Kopeček (479 m. n. m.), zalesněný vrchol s kamennou mohylkou nedaleko Masarykova okruhu, a na Ostravu se shlíží z nejvyššího bodu u vodojemu ve čtvrti Krásné Pole (334 m. n. m.). Ale zpět do Prahy.
Menhiříček
Když už někdo plánuje výlet na Teleček, stojí za to poohlédnout se i po dalších místech na jihozápadním okraji metropole. Já pokračoval ke „Zbuzanskému menhiru“ ve Zbuzanech, příjemném satelitním městečku na dohled od stodůleckých paneláků, vzdáleného od Telečku vzdušnou čarou asi tři kilometry. Z Telečku se dá jít do Zbuzan po silnici, po které vede také značená cyklostezka 8100.
Zbuzanský menhir je vysoký asi 80 centimetrů, stojí na dlážděném zákoutí s lavičkami mezi křovím a vilkami, a když jsem rozeslal jeho fotku, přišla mi i odpověď, že je to spíš takový „menhiříček“. Snadno k němu dojdete i proto, že přilehlé ulice se jmenují „U Menhiru“. Je na něm vytesaný kříž a udává se, že váží půl tuny. I když by mě zajímalo, jak ho vlastně vážili. Každopádně to je jeden ze dvou menhirů na území Prahy a v jejím okolí. Druhým je menhir v Dolních Chabrech, který je o něco větší.
Když už jste v této části Prahy, z Telečku se můžete vydat i na druhou stranu. Vzdušnou čarou tři a půl kilometru na severovýchod je odtamtud hřbitov ve čtvrti Řepy.
Starej lotr mexickej
„Na kopečku v Africe stojí stará věznice, vězňové se tetelí, že maj blechy v posteli, mezi nima Babinskej, starej lotr mexickej“. Recitovali jsme v dětství tuhle říkanku a po ní jsem měl pocit, že Babinský je legendární, nikdy neexistující postava.
Opak je pravdou. Zločinecká kariéra Václava Babinského (1796–1879) je historiky docela dobře zmapovaná. Další paradox: nikdy to nebyl nijak výjimečný zločinec. Dopustil se „jen“ jedné vraždy. A jeho hrob se nachází na docela neromantickém místě, pár desítek metrů od řepských paneláků na okraji Prahy 6.
Babinský totiž dožíval jako zahradník v řepském klášteře sester boromejek. Připomíná ho tam v rohu hřbitova neotesaný balvan s letopočty. Když mě tam zavedl před mnoha lety prvně bratranec Láďa, myslel jsem si, že si ze mě dělá legraci, ale měl pravdu.
Babinský tam fakt hrob má. Tehdy byl zarostlý a neudržovaný, dnes je upravený. Desperát má dnes asi více fanoušků než dřív. Řepský hřbitov je zajímavý nejen skrz Babinského, ale samostatným oddílem je tam i boromejský klášterní hřbitov, napohled jeden z nejpůsobivějších u nás – stejné kovové kříže vyrovnané jako vojáci v úhledných pravidelných řadách, vedle bílá kaple.
A konečně, v dalším oddíle hřbitova leží podnikatel Václav Kočka, zastřelený před pár lety v afektu po křtu knihy Jiřího Paroubka. Na hrobě má pozoruhodnou alabastrově bílou sochu v životní velikosti, něco podobného se také jinde nevidí.
Na závěr ještě jeden dodatek: Babinský nejenže nikdy nebyl v Mexiku, ale neseděl ani v Africe, nýbrž na Špilberku a ve Valdicích (tehdy Kartouzech). Jeho přídomek tedy zůstává malou záhadou.