VODÁCTVÍ Vltava bez Slováků
Vodácký ráj to na pohled. Parafráze státní hymny napadne vodního turistu na naší národní řece letos poprvé po desítkách let. Neboť vltavská voda už zase nerušeně hučí po lučinách, jihočeské bory šumí po skalinách a nejen v sadě skví se jara květ.
Za celé krásné květnové odpoledne jsme na řece potkali pouhé dvě (!) další lodě. Zmizely davy opileckých hejhuláků, neexistují halasné jarní výpravy školáků, o cizincích a jejich leckdy překvapivých příspěvcích povltavské krajině nemluvě. Vodáci jako vltavská pohroma, jak se to jevilo v posledních letech při čtvrtmilionových každoročních davech? Letos to nevypadá.
„Půjčovnám lodí podél Vltavy citelně ubylo Čechů, rezervací je zatím polovina. Logicky odpadli všichni Němci, Rakušané i třeba Číňané z Krumlova. A my nemáme Slováky, kteří s námi splouvají z cizinců zdaleka nejradši,“ svěřuje se Jaroslav Lhotský z půjčovny Pirát ve Zlaté Koruně. „Třeba najdeme i méně bordelu z Rakouska,“ prohodí vltavský vodácký vlk.
Prosím? Odpadky z Rakouska v českém pohraničí? V 21. století? „Bohužel. Vodácký binec dělá sotva třetinu z těch tun nepořádku, které každý rok na řece vysbíráme. A domovní odpad nebo šrot, který někdo vysype někde za bukem, mívá docela jasný původ.“
Český Krumlov bez davů asijských zájezdů je nepoznaná lahůdka a vzít tam děti na vlastivědnou vycházku se teď jeví málem jako národní povinnost. V liduprázdných uličkách historického jihočeského centra to však zatím mnoho Čechů očividně nenapadlo.
A je tu ještě daleko zábavnější varianta: Český Krumlov z lodě! Krásně vyspravené tři městské jezy přestaly být postrachem, naopak se staly veselou kratochvílí. Pradávnou minulostí je potupné protahování kánoí myší dírou, suchozemskou zkratkou na okrajích historického centra, kudy vodáci nosili lodě, aby se vyhnuli riskantním rozbitým splavům v podzámčí.
Dokonce se děti mohou letos na řece nenásilně poučit i v prvouce či přírodopise, stačí jen splout pár desítek minut pod město.
V magazínu Víkend DNES 13. 6 najdete:
|
Vysoko nad zklidněnou řekou hlídkuje volavka, do kmene stromu na břehu neúnavně buší zobákem vybarvený strakapoud a nad hladinou se mihne dokonce i rybařící krasavec ledňáček. Kdyby se městský laik nechal na moment unést, mohl by ty ornitologické zážitky přirovnat k proslulému ptačímu ráji dunajské delty.
