Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Česko-polská nenávist aneb záhadná bitva o Těšínsko

aktualizováno 
Děkuju oněm zoufalcům, kteří ničí cedule s polskými názvy měst a vesnic na Těšínsku. Donutili mě, abych se začal doučovat dějepis. Přijíždím do kraje pod Beskydami, kde žije na čtyřicet tisíc Poláků s českými občankami, a zajímá mě: Je to jenom mediální bublina, anebo se tu odehrává jakási nenápadná, tichá válka? A odehrává-li se, kde má své kořeny?

TĚŠÍN A CIESZYN. Vjíždíme do města, o kterém se hodně mluví. Tato cedule naštěstí není poničená. | foto: Adolf Horsinka, MAFRA

Toulám se Těšínskem a proklínám dávné dějepisáře - proč nám o historii zdejšího kraje nevyprávěli? Proč mě o ní všechno naučil Jarek Nohavica, který zpívá o tom, jak se přesně před sto lety mluvilo v Těšíně německo-polsko-česky a začínala tam jezdit tramvaj, kterou až do konce první války nebrzdila žádná hraniční závora?

No nic - hledám tedy zasvěceného učitele a jednoho potkávám před vchodem do polského gymnázia v Českém Těšíně. Vlastně je to učitelka; zpěvačka Ewa Farna. "Muszym na dworzec," loučí se právě se spolužačkami, "jedzie mi cug..."

Posledního slova si všimněme, zní německy. Der Zug je přece vlak... Ano, Ewa Farna nemluví s kamarádkami polsky, ale pradávným nářečím, "po našymu", které nejvíc připomíná polštinu, ale i německých a českých slov je v něm spousta.

Když se představíme, Ewa přejde plynule do spisovné češtiny a nechá se doprovodit na těšínské nádraží, odkud, jako obvykle, vyjíždějí vlaky co čtvrthodinu. Čekáme na ten do nedaleké Vendryně, kde se zpěvačka narodila, a povídáme si. "Jsem čistá Polka a nestydím se za to," vysvětluje. "Poláci žijí na dnešní české straně po staletí; odnikud jsme se sem nepřestěhovali."

Všichni Ewini předkové byli Poláci z tohoto kraje, jenom doklad se jim měnil: prababička měla rakousko-uherský, táta československý, ona už český.

Ewa Farna.

Ewa Farna.

Náš osobák projíždí Třincem a mladá zpěvačka pokračuje ve svém povídání bez známky naštvání: "Jsem hodně citlivá na přemalovávání polských cedulí anebo na to, že vznikají protipolské skupiny na Facebooku, ale na druhou stranu si jsem jistá, že to není typické chování pro většinu Čechů."

"Dělají to netolerantní jedinci, kterým chybí znalost historie. A když mi občas někdo takový řekne, krávo, táhni zpátky do Polska, tak si pomyslím: Jistě, můžu odejít do Polska, ale nikdy to pro mě nebude návrat zpátky, protože já jsem zdejší. Jsem Polka, která žije ráda v Česku. A která si uvědomuje, jaké to má výhody - že třeba umím polsky i česky a nemusela jsem se ten druhý jazyk drtit jako angličtinu."

Ewa Farna nestíhá dodat, že jejím prvním a dodnes nejpřirozenějším jazykem je právě těšínské nářečí, protože už vjíždíme do Vendryně. Vandalové přemalovali ceduli s polským názvem i tady, ale na druhý den byla znovu čistá, a pak se to už neopakovalo. "Náš starosta je Čech," loučí se Ewa, "ale orientuje se ve zdejší historii a je rád, že tu Poláci žijí."

Dej své děti k Čechům

Abych se taky zorientoval, navštěvuji zdejší starosty, historiky anebo folkloristy. Zvláštní - po třech dnech a osmi schůzkách získávám pocit, že obyvatelé Těšínska jsou vlastně velmi tolerantní a klidné bytosti. Jak etničtí Češi, tak i Poláci posbírali za poslední stovku let hned několik důvodů pro nenávist vůči těm druhým, ale oni spolu víceméně slušně vycházejí, přinejmenším se nebijí.

Polský Těšín. Sem jezdí Češi na tradiční trhy, nakupuje se zde lépe a levněji.

Polský Těšín. Sem jezdí Češi na tradiční trhy, nakupuje se zde lépe a levněji.

Sedíme se starostou Jablunkova Petrem Sagitariem, který sice nepije, ale hostům nabídne zdejší specialitu - miodulu. Spousta medu se rozvaří s vodou a smíchá s kvalitním polským špiritusem. Výsledek je hodně sladký a Pražáky z něj ráno bolívá hlava. "V našem kraji je těžké definovat, kdo je skutečný Čech a kdo skutečný Polák," upozorňuje Sagitarius, který dobře ví, o čem mluví, protože i on má po předcích dvojí krev.

"Je ale pravda, že v 19. století bylo blíž do Krakova než do Prahy, a polské buditelství se tady prosazovalo víc než české," pokračuje. "Proto se na začátku 20. století drtivá většina obyvatel hlásila k polské národnosti a skutečných Čechů bylo mizivé procento."

Chápu. Čeští národní obrozenci zaspali, ale nic moc se zatím nedělo, protože Slezané v tomhle chudém kraji, kde se tradičně jedly suché placky ze syrových brambor, mluvili beztak pořád nářečím.

Pohled na Těšín z Piastovské věže.

Pohled na Těšín z Piastovské věže.

Průšvih nastal roku 1918, s koncem první světové války. Do této doby sahají kořeny napětí, protože o Těšínsko stály oba nové státy - Čechoslováci tvrdili, že jim patří tento kraj historicky, a Poláci zas, že se většina místních hlásí k polské národnosti.

A Poláci byli akčnější - hned po válce celý region obsadili. Nerespektovali prozatímní dohody a vyhlásili i na Těšínsku volby do svého sejmu, což byla rozbuška. Masaryk vyslal do protiútoku legionáře, bojovalo se tehdy sedm dní.

Těšínsko nakonec rozdělily koncem července roku 1920 dohodové mocnosti - od té doby je například město Těšín rozdělené. I tramvaj náhle dosloužila, protože jízda z konečné na konečnou by sice stále trvala deset minut, ale povinná celní zastávka nad hraniční řekou Olzou (kterou si mnohem později Češi nepříliš logicky přejmenují na Olši) klidně hodinu.

Most Přátelství v Těšíně

Most Přátelství v Těšíně

V následujících letech pociťovali křivdu hlavně Poláci, kteří museli žít v cizím Československu, ačkoli se nehnuli z domu svých předků. Začalo počešťování kraje, o čemž se zmíní ve vlaku do Vendryně dokonce i Ewa Farna. "Kdysi, mezi válkami, se děly horší věci, než je ničení cedulí. Měla jsem třeba mužského předka," vzpomíná tak trochu záhadně, "který se rozhodl posílat své děti do polské školy, a jenom kvůli tomu najednou dostával jen polovinu práce i výdělku."

Není to nikterak zvláštní - československé úřady posílaly na Těšínsko své vlastní úředníky, pošťáky, hajné, celníky a spoustu dalších. "Ale Poláky mnohem více štvalo," říká mi ve Vendryni folklorista Antonín Szpyrc, "že tady dřív nebyly české školy, ale teď se rychle začaly zřizovat a přetahovaly děti z těch polských. Někdy mírumilovně, ale jindy neměli rodiče na výběr, protože by přišli o práci třeba ve třineckých železárnách."

Paradox dějin ukáže Szpyrc na příkladu nedalekého Jablunkova: když tam vznikla ve 20. letech česká škola, pozvánky na zápis do první třídy musely být v polštině, protože Jablunkovští tehdy česky příliš nerozuměli.

Poláci žijící v Československu si mnohdy připadali lehce utiskovaní, ale mezi konkrétními sousedy byly pořád lepší vztahy než mezi oběma státy. Ty se navzájem neuznávaly a další křivda do série měla přijít roku 1938, tentokrát se budou hodně zlobit Češi.

Zabavený poplašňák

Už o dva roky dříve začaly na československé území pronikat bojůvky mladých Poláků. Rozbíjeli okna a sem tam dokonce stříleli. Severní soused přitvrdil postoj: "Na Těšínsku žili a žijí hlavně naši, a proto by mělo patřit k Polsku!"

V říjnu 1938, hned po Mnichovské dohodě, začala polská armáda obsazovat území za řekou Olzou, což Češi v jedné z nejtěžších chvil své historie vnímali jako kudlu vraženou do páteře. Někteří pamětníci dodnes nezapomínají, jak Poláci v uniformách vystěhovávali Čechy z jejich domů klidně i na Štědrý den roku 1938: "Do dvou hodin se sbalte a vypadněte."

Jenomže Polsko zabralo celé těšínské zemí pouze na jedenáct měsíců a prvního září začala válka. Přijela německá armáda a Těšínsko se stalo součástí Říše.

Polský Těšín.

Polský Těšín

Proto zvoním na dveře devadesátiletého Wladyslawa Milerskiho, který nedávno vydal slovník zdejšího nářečí a všechno si plasticky pamatuje. Jen už mu moc neslouží sluch, a tak jej nepřerušujme zbytečnými otázkami.

"Rodiče byli polské národnosti a za okupace nepřijali nabízenou německou příslušnost - nechtěli jsme přeskakovat na jinou národnost, i když by to bylo výhodné a spousta jiných to udělala. Němci rodičům zkonfiskovali dům i pole a mě vyvezli na nucené práce k Hannoveru. Nakonec jsem válku přežil, ale to nejhorší teprve následovalo."

"Já jsem nikdy dřív neměl konflikty s Čechy, roku 1945 jsem se stal tajemníkem národního výboru v Dolní Lištné, ale netrvalo dlouho a z okna obecní budovy vidím, že přijelo československé vojsko a namířilo na vchod lehký kulomet. Poručík říká: Vy jste Milerski? Okamžitě rozpouštíme váš národní výbor, předsedou se musí stát Čech."

"Inu, ve vesnici žil jediný Čech, ale vůbec se na funkci nehodil, hned první dopis podepsal v rohu nahoře, kam se píše datum. Mně pak udělali velkou domovní prohlídku a v kufříku, kde jsem měl divadelní potřeby, našli poplašňák - hračku, co vypadá jako pistole. Pan strážmistr ji hned zkonfiskoval a po dědině se rozneslo, že jsem schovával zbraně. A takhle to vypadalo další tři roky; někdo mě chtěl zničit. Teprve po únorových událostech roku 1948 se všechno uklidnilo."

Hlavně ať je klid

Podobné problémy měla těsně po válce většina Poláků. Každý z nich se při takzvaných rehabilitacích musel zpovídat ze svého chování za války a u koho se našel škraloup, ten musel z Těšínska odejít. A takových nebylo málo.

"České úřady se tehdy začaly Polákům mstít za rok 1938, který jim nemohly zapomenout," říká folklorista Antonín Szpyrc: "A hodně Poláků tehdy vyslyšelo výzvu: Budete tu moci bez starosti zůstat, pokud se přidáte na českou stranu. Kdo se přidá k Čechům, tomu se prominou hříchy. Po válce už chtěla mít většina lidí klid."

Kavárna Avion je symbolem předválečného Těšína. Zpívá o ní i Nohavica. Byla poničena roku 1939, letos otevřou její repliku.

Kavárna Avion je symbolem předválečného Těšína. Zpívá o ní i Nohavica. Byla poničena roku 1939, letos otevřou její repliku.

V únoru 1948 potom většina Poláků žijících na československém území podporovala nástup komunistické strany. "Byla jediná, která slibovala Polákům rovnoprávný život; takoví národní socialisté nás chtěli vystěhovat," vzpomíná ve svém českotěšínském bytě Wladyslaw Milerski.

Poláků je čím dál míň

Komunisté pak skutečně zajistili na Těšínsku národnostní klid. "Uplatňovali personální politiku v duchu takzvaného internacionalismu, rozhodující bylo členství v KSČ bez ohledu na národnost," potvrzuje historik David Pindur z Muzea Těšínska.

Poláci měli své školy, knihy, noviny i kulturní domy, mohli chodit do kostelů na polské mše, čehož všichni využívali. Taky přes hranici do Polska se občas dostali, když ovšem "vycigánili" propustku za svými vzdálenými příbuznými. Ale ubývalo jich, což ostatně platí dodnes.

A zároveň přestává platit, že se v tomhle kraji mluví výhradně nářečím. Což popisuje Kazimír Cieslar, ředitel útulné polské základky ve vesnici Hrádek: "Vyrostl jsem za totality, kdy ještě na dědině všichni mluvili po našymu. Ale teď už to takové není - teď se mluví po našymu a česky. Když přijdete do obchodu, už hodně slyšíte češtinu. A v autobuse cestou do školy dnes mluví nářečím jen polské děti."

Učebnice MATEMATYKA, to není chyba. V obci Hrádek mají polskou i českou školu.

Učebnice MATEMATYKA, to není chyba. V obci Hrádek mají polskou i českou školu.

Jak si to pan ředitel vysvětluje? "Slyšel jsem neověřenou teorii, že prý si učitelé v českých školách nepřejí, aby žáci mluvili po našymu, a to ani o přestávkách."

TĚŠÍNSKÁ KONVERZACE DO KAPSY

Když přijede Pražák nebo Brňák prvně na českou stranu Těšínska, nebude nic chápat. Zůstává ve své zemi, ale najednou je kolem něj spousta Poláků, kteří mezi sebou navíc nemluví polsky, ale zdejším nářečím - "po našymu". Zde je konverzace z první lekce:

- Promiňte, ale vůbec vám nerozumím.
- Nie gniywejcie sie, ale jo wóm wubec nie rozumiym.

- Nedivte se, mluvím nářečím.
- Nie dziwcie sie, jo mówiym po naszymu.

- V našem kraji žijí Poláci odjakživa.
- Na naszym terenie žijóm polacy od downa.

- Ale Čechy máme rádi, nebojte. Oni mluví tímhle nářečím taky.
- Ale Czechów mómy radzi, nie bójcie sie, óni tež umióm po naszymu

- Víte co? Pojďme si spolu vypít kořalku!
- Wiycie co? Dejmy se razym po pólce!

Právě Hrádek má dnes největší podíl obyvatel hlásících se k polské národnosti - okolo čtyřiceti procent. "To číslo se ale snižuje rychle," připouští starosta Robert Borski. "Smíšené rodiny dají často své děti do české školy, a ony pak ztratí kontakt s mateřskou kulturou. To je jev přirozený, i když ho chce polská menšina zpomalit. Jenže v polských školách bývá na Těšínsku málo děcek, takže se zavírá jedna za druhou."

Poničené nápisy. Na nádraží v Bystřici si dal někdo tu práci, že přemaloval většinu česko-polských nápisů.

Poničené nápisy. Na nádraží v Bystřici si dal někdo tu práci, že přemaloval většinu česko-polských nápisů.

Když se řeč stočí na začmárané a rozbité tabule, starosta Borski vyjádří názor, že jde o výtržnosti několika extremistů. Jeho jablunkovský kolega Sagitarius je ještě opatrnější: "Hlupáci se holt najdou všude, takže bych to nedramatizoval. Myslím, že to spíš dělají opilci cestou z diskotéky, než aby někdo chtěl cíleně hanobit národ."

Zamalované tabule jsou skutečně jenom malou daní za všechny sporné události, které se odehrály na Těšínsku v posledním století. Upozornily nás, abychom se zajeli podívat na některý z mnoha festivalů, kabaretů nebo plesů, které v okolí Těšína pořádají tradičně soudružnější a aktivnější Poláci. Zákonitě jich už bude jenom ubývat. Poláků i plesů. Nářečí i sladké mioduly.

NOHAVICA: AFÉRY ODPLAVOU PO JARNÍ ŘECE

I jeho fanoušci se mnohdy pletou: "Jarek je z Těšína," říkají. Nikoli. Jaromír Nohavica se narodil v Ostravě a na Těšínsko se přestěhoval po vojně: "Je to město," vzpomíná, "kde se v rodině českých muzikantů narodila má žena Martina." V Ostravě nemohl najít práci a na Těšín si brzy zvykl: "Koncem 70. a začátkem 80. let to bylo místo, které mi svým dotykem s polskou kulturou umožnilo čerpat z bohatého a životadárného polského moře trochu té čerstvé vody do mého zatuchlého českého rybníčku. Nikdy bych nebyl tím, kým jsem, nebýt polských stromů, jejichž ovoce jsem ke svému českému masitému obědu jedl jako dezert."

Jaromír Nohavica se narodil v Ostravě a na Těšínsko se přestěhoval po vojně.Což ovšem neznamená, že by si Nohavica mohl přes most do Polska svobodně zajít. "Dnes, kdy na cestě do polského Cieszyna přes řeku Olzu nemusíte už ani zpomalit svůj vůz, je až nepochopitelné, jak tam ještě před několika málo lety vůbec mohly stát ty pomyslné betonové zátarasy a celníci byli přísnější než uvaděčka v kině na mládeži nepřístupném filmu."

"Komunisté tak vehementně a ohnivě hlásali proletářský internacionalismus a přátelství mezi národy, až mne raději nepouštěli ani do spřáteleného Polska. Ještě že jsem to měl z balkónu svého panelákového bytu na Zelené ulici v Českém Těšíně k Piastovské věži vzdušnou čarou pár set metrů a alespoň očima jsem si mohl létat od stolku, u něhož jsem četl Iwaskiewicze, do země, která byla jeho vlastí."

Dnes žijete opět v rodné Ostravě. Co se vám vybaví, když se řekne Těšínsko?
Je to pro mne kraj, díky němuž jsem poznal Polsko. A díky Polsku jsem pak více poznal své Česko.

Když se do Těšína vydáte třeba na koncert, co vám tam dělá radost?
Třeba už to, že mohu suchou nohou přejít hraniční řeku po jednom mostě a oběma směry. A těším se, až tamtudy zas pojede tramvaj.

Kdosi ničí tabule s polskými názvy obcí. Co si o tom myslíte?
Že aférky s tabulkama odplynou do jara po vlnách Olzy.

Takže jaké jsou podle vás současné vztahy mezi Čechy a Poláky?
Za posledních devadesát let nebyly nikdy tak dobré a vyrovnané, jako jsou dnes. Mám z toho velkou radost.





Nejčtenější

Útočiště zde ovšem najdou i následovníci květinových dětí. Nepotřebují nic. Jen...
Chleba z banánů a radost ze života. Na Havaji jsou naštěstí všichni divní

Rozvalit se na lehátku a nechat o sebe pečovat, to je častá možnost, jak si užít dovolenou na Havaji. Jak se na sopečných ostrovech v Tichém oceánu žije na...  celý článek

Dvaaosmdesátiletá Nina při tangu s devadesátiletým Oscarem v Buenos Aires (18....
Argentinské tango od srdce. Je jim 172 let a tančí na mistrovství světa

Vášnivé tango tančí už od 40. let minulého století. Devadesátiletý Oscar a dvaaosmdesátiletá Nina se v srpnu společně zúčastnili světového mistrovství v tangu...  celý článek

Campari na led, v tomto případě na ledovou tříšť. Lehce nahořklé a osvěžující
Módní Aperol slaví úspěch. Recept na skvělý aperitiv je ale starý 100 let

I když je Itálie kolébkou mnoha slavných aperitivů připravených z cinzana, martini, campari a dalších hořkých a kořeněných bitterů, mladí lidé z celé Evropy si...  celý článek

Jezero Onneto na úpatí sopky Meakan
Mlha a medvědi ostrova Hokkaidó. Výlet do snového Japonska bez turistů

Nejodlehlejším místem celého Japonska je poloostrov Širetoko, který vybíhá jako severovýchodní cíp ostrova Hokkaidó do Ochotského moře. Stejnojmenná rezervace...  celý článek

Další z rubriky

Východ slunce na pražských Hradčanech (1. srpna 2017).
Nejlevnější turistická metropole v Evropě? Ano, je to Praha

Připadají vám ceny v centru Prahy absurdně natažené? Omyl. Praha patří v cestovatelských žebříčcích mezi nejlevnějších evropské metropole.  celý článek

Hřbitov sovětských zajatců
Na moravském konci světa. Putování kolem nejvyššího kopce Malé Hané

Na tomto výletě davy určitě nepotkáte. Budete se totiž pohybovat po jednom z našich vnitrozemských „konců světa“, kde nevedou žádné hlavní silnice ani...  celý článek

Gepardí paterčata ve svém výběhu v pražské zoo (26. srpna 2017)
Pátá nejlepší zahrada světa. Pražská zoo boduje v žebříčku TripAdvisor

Zoo Praha se v konkurenci stovek špičkových zoologických zahrad celého světa umístila na pátém místě. Jde o hodnocení globálního cestovatelského portálu...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.