Kdyby před dvaceti lety nepřišla revoluce, bylo by pardubické sídliště Polabiny o třetinu větší. Nedaleký Chlumec nad Cidlinou se zase proslavil tím, že tu první panelák dokončili až v roce 1989.
Z náměstí zmizeli rudí vůdci. Českolipský Lenin se přetavil v pomník lidických obětí, Královéhradečtí chtěli svého Lenina darovat ukrajinskému městu Černigov. Neúspěšně.
Zhoubné panelákové nádory, které v Mladé Boleslavi či Sokolově prorostly až na náměstí a kterým byla po revoluci slibována smrt, přežily. Důvod jasně vystihuje názor teoretika moderní architektury Rostislava Šváchy: "O nějaké boření tady ani není zájem. Jdete kolem, pomyslíte si něco o tom, že je to ošklivé, a tím to končí."
Velké projektové ústavy se po roce 1989 rozpadly a sny architektů začali řešit stavbaři, kteří zjistili, že lze stavět i z cihel a dřeva. V první polovině 90. let rostly v českých centrech hlavně hotely a banky. Ale často mluvili do projektů manažeři s vlastní představou o luxusu, a tak se na novostavbách objevovaly podobně úchylné věžičky a bubliny jako na hrůzném pražském hotelu Don Giovanni.
Posílejte SVÉ snímkyOd 15. května vychází v MF DNES každý den dvojice fotografií, na které můžete vidět nějaké zajímavé místo před listopadem 1989 a v současnosti. Pokud máte dobovou fotografii místa, které se výrazně změnilo, pošlete nám ji na adresu predlistopadem@idnes.cz. Může se to týkat nejen měst, ale i přírody, krajiny, májových průvodů ve městech... Nejzajímavější místa nafotíme v jejich současném stavu a srovnávací snímky vyjdou v MF DNES, od 25. května pak také postupně na adrese www.idnes.cz/predlistopadem. |
Zlidštění sídlišť
Zlidštění se dočkala i sídliště, ale ani barevné mozaiky a nástavby nebyly vždy šťastné. Někteří architekti tomu říkají "ponižování paneláků". Kolem měst vyrostly pavučiny satelitů, z nichž dnes lidé bezradně utíkají zpátky do měst, protože se polekali ticha. Pole mezi nimi a centry zaplnily benzinky, obchoďáky a billboardy.
Vzdor tomu vznikly z veřejných peněz i ceněné originály: nová synagoga v Liberci, knihovna filozofické fakulty v Brně či tramvajová trať na pražském Barrandově. Své tipy udává (jak jinak než poeticky) i spoluautor seriálu Šumná města Radovan Lipus: "Sídlo ČSOB v Praze-Radlicích citlivé modernosti kóta - úctyhodný ekosystém Josefa Pleskota. Brno - elegantní zaoblená schránka - rodinný dům na Kraví hoře od Zdeňka Fránka."
Dnes se víc prosadí kvalita návrhu
Mají to dnes architekti snazší, když prosazují něco zajímavého? "Rozhodně architekt nemusel být ve straně, aby se prosadil," tvrdí autor žižkovského vysílače Václav Aulický. "Vliv na prosazení stavby mělo do určité míry zařazení do ,úkolů státního plánu‘. Když tam byla, měla mnohem lepší podmínky a víc prostoru v návrhu a prosazení.
Dnes přece jen rozhoduje skutečná kvalita návrhu a sem také samozřejmě patří i ekonomické parametry. Stavebnictví je součástí trhu a je to tak podle mě správné." Velkou chybu vidí v tom, že města nemají hlavní architekty. "Chybí vrcholná odborná autorita, která by dávala konečná rozhodnutí."
Skeptičtěji bilancuje Radovan Lipus: "Tehdy diktovala vzhled měst ráda - jediná strana a její vláda. Dnes? Peněz běs. Ale přesto i tenkrát tvořili lidé, kteří svým talentem přemohli tupost prefabrikovaných her - například: Šrámková, Hubáček, Masák, Suchomel..."
PRAHA: Jak ji vidí VÁCLAV MARHOUL, režisér "Největší pražský malér je Václavské náměstí. Ve dne v podstatě funkční jako přirozené společenské centrum, v noci jako středobod organizovaného zločinu - šlapky, kapsáři, dealeři drog, opilci, bordely, noční kluby... Hodně mě taky mrzí ztráta kouzla Žižkova, naopak moc rád se dívám na Tančící dům. Je to citlivá a moderní architektura, která nenásilně zapadá do kontextu všech budov v okolí. Jenom si vždycky říkám, když jedu kolem, jestli by neměl být fasádou trochu barevnější." LIBEREC: Jak ho vidí MARCELA AUGUSTOVÁ, moderátorka ČT "Změnil se hlavně střed města a pak jeho okraje. Zřejmě se blíží doba, kdy bude mít každý Liberečan vlastní hypermarket. Obchodní centra vyrostla všude. Z některých plánovaných nakonec sešlo a zbyly vykotlané díry, třeba pod Perštýnem. Trochu lituju zbouraného obchodního domu Ještěd, ale je pravda, že nikdy nefungoval přesně tak, jak si autor představoval a přál. Terasy, kde měly být kavárničky, posezení, prostě relax, neožily. Kromě obchodních center vznikají i hezké věci, moc se mi líbí rodinný dům u Slunečních lázní v Ruprechticích a interiér zrekonstruované knihovny, která dnes slouží magistrátu. Opak si myslím o obchodním centru Delta u terminálu MHD." BRNO: Jak ho vidí MARTIN REINER, brněnský spisovatel a nakladatel "Fotografie přivaděče od Heršpic jasně ukazuje, že není vše, jak bývalo. Na periferii přibylo nákupních center a všude ubylo škodovek stodvacítek. Zatímco v roce 1989 se ještě různé okrajové části Brna příliš nelišily od toho, co zde mohl člověk najít krátce po válce, dnes periferie hodná toho jména přestala existovat a posledním útočištěm pro romantiky se staly opuštěné fabriky rozstrkané porůznu kousek od stávajícího centra. Samotné hradební Brno se nezměnilo nijak dramaticky, i když zhezklo novými fasádami a chodníky. V posledních dvou třech letech výrazně přibylo cizinců a kavárenských zahrádek. Brno se tak jeví být o něco blíž Evropě." ÚSTÍ NAD LABEM: Jak ho vidí TOMÁŠ KRAUS, ředitel ústecké zoo "Ústí je úplně jiné než před dvaceti lety, mnohem hezčí! Nejsem sice rodák, ale žiju tady od roku 1988 a dnes se už považuju za ústeckého patriota. Vzpomínám, jak mně coby studentovi vadil zápach, který vycházel z plynárny, to nás trápilo všechny. Ústí bylo špinavé město, ve kterém se nedalo pořádně nikam zajít. A současnost? Žádný smrad tu není. Ústí je sice pořád ještě rozestavěné, ale až bude všechno hotovo, konečně to bude důstojná krajská metropole, jakou mělo vždycky být, ale nikdy se tak netvářilo. Třeba náměstí už konečně získává formu - velmi se mi líbí. A bude to znít neskromně, ale i zoo je mnohem krásnější než před dvaceti lety... Žije se mi tady dobře a nemám v úmyslu nikam utíkat." OSTRAVA: Jak ji vidí MARIE ROTTROVÁ, zpěvačka "Nejviditelněji se v Ostravě změnila Stodolní ulice. Byla to velmi zanedbaná část, kde stály rozpadající se domy a pár čtyřkových hospod. Dnes je to živá oblast s hotely, kavárnami a kluby. Také ožil Slezskoostravský hrad, kde se konají koncerty. Moc mi chybí moje rodiště, čtvrť Hrušov, která se stala obětí nových silnic a přípojek. Taky mi schází Fénix. Tahle velká kavárna ve funkcionalistickém stylu byla pro nás Ostraváky zásadní. V patře byla francouzská restaurace, kde jsem poprvé jedla šneky i žabí stehýnka. Dnes tam prodávají nějaké oblečení. Velká škoda!" PARDUBICE: Jak je vidí MÁRDI, frontman kapely Vypsaná fiXa "Za to nejlepší, co se v Pardubicích v posledních letech postavilo, považuju palác Magnum. Tvoří zajímavý protipól Zelené brány a uzavírá třídu Míru. Nelíbí se mi soubor novostaveb u hlavní křižovatky. Původně tam bylo volné prostranství, kde pořádali kolotočáři poutě. Dnes tam stojí zrůdná budova ČSOB, připomínající kachnu, jakýsi pomník jejímu egu, a hned naproti obchodní centrum, které se nalepilo na jinak zajímavou budovu bývalého Prioru. S kamarády po pátém pivu na to nadáváme. Je to takový pravý hák do tváře města..." OLOMOUC: Jak ho vidí JAROSLAV HUTKA, písničkář, olomoucký rodák "V Olomouci jsem se před dvaašedesáti lety narodil, patnáct roků tu žil a dodnes se často vracím. Byla evropským klenotem, který do roku 1989 zapadal do bláta a zapomnění, ale dnes se zase vynořil v celé kráse. Akorát ještě pořádně neví, kam patří, protože to bylo město propojené s celou Evropou. Teď je Olomouc zase už opravená, ale to propojení se světem se zatím navázat nepodařilo." TŘEBÍČ: Co říká MIROSLAV DONUTIL, herec, třebíčský rodák "Bazilika svatého Prokopa se dnes strmí stejně jako v dobách mého dětství, kdy jsem tu trávil spoustu času u prarodičů, ale dnes už se na Třebíč usmívá, protože má na co. Všechno je veselejší a modernější. Hodně pomohlo, když bylo židovské město roku 2003 zapsáno do seznamu UNESCO - většina domů se najednou změnila, fasády jsou barevnější, město se výrazně prosvětlilo. Taky je kulturnější - nové divadlo je například neustále vyprodané. Ale jsou i věci, kterých je mi líto. Zmizela třeba Lorenzova vinárna, kde popíjel Nezval červené víno. Pod betonem už je potok, který protékal okolo domu mého dědečka s babičkou… Ale většina změn je k lepšímu."
