Na cestě z Palma de Mallorca do Arenalu

Na cestě z Palma de Mallorca do Arenalu | foto: Eva.empro iDNES.cz

Pohádka, která není o penězích. Jak jsem byla au-pair na Mallorce

  • 43
Po skončení vysoké školy byla práce navzdory půlročnímu intenzivnímu hledání již během studia stále v nedohlednu. V tom jsem narazila na inzerát, v němž mladá Česka pracující na Mallorce jako au-pair za sebe sháněla náhradu. A bylo rozhodnuto, píše čtenářka Eva.

Vyměnily jsme si pár e-mailů a telefonicky jsem mluvila s rodinou, coby ostřílená au-pair (po střední škole jsem pracovala v rodině v Anglii) jsem si vše zařizovala sama, na agentury jsem ani nepomyslela. Rodina se jevila velice sympaticky, maminka byla rozvedená učitelka tělocviku, děti dvě, holčička 9 let a chlapeček 6. Navíc labrador na zahradě a dům na kraji hlavního města Palma de Mallorca s výhledem na moře. Pohádka. Koupila jsem letenku, sbalila se a vyrazila.

Při příletu mě zaskočilo, jak je letiště v Palmě obrovské. Šla jsem od letadla k výdeji zavazadel nekonečnou štreku a proklínala své těžké příruční zavazadlo bez koleček. Vzhledem k nočnímu příletu jsme bližší seznamování s mou budoucí šéfovou nechaly až na ráno, jen mě vyzvedla a odvezla, zato se současnou au-pair rodiny jsme se proklábosily až do rána.

Slunce, moře, pohoda

Druhý den jsem si spílala, protože ačkoli měly děti nakázáno, aby mě nechaly vyspat, zvědavost byla zkrátka silnější. Měly ještě prázdniny, takže mě chodily „kontrolovat“ každou chvíli. Když jsem to se spánkem vzdala, představila jsem se a všichni jsme se šli vykoupat k tátovi, který bydlel o pár bloků dál. Říkala jsem si, že bych si na takový život snad i dokázala zvyknout. Ulice lemovala roztomilá autíčka v pastelových barvách. Skoro v každé zahradě měli bazén. V dáli širé moře, sluníčko, teplo, pohoda.

Když prázdniny skončily a děti začaly chodit do školy, záviděla jsem jim, že začínaly až v devět hodin a vzpomínala na své utrpení při vstávání na osmou. Oproti tomu jsem ale byla v poledne doma, zatímco tam je ve škole drží až do čtyř, do pěti odpoledne. Ve škole ale mají dlouhé přestávky na hraní na zahradě. Děti chodily do mezinárodní školy, takže s angličtinou problém neměly. A to bylo dobře, protože já jsem španělsky neuměla. Také nosily školní uniformy, jako v Anglii.

Odpoledne jsem jim pomohla s úkoly a potom si děti většinou hrály každý ve svém pokojíčku, koukaly na televizi nebo do počítače. Ven se jim moc chodit nechtělo, a to ani s pejskem.

Sestup k pláži Platja des Coll Baix

Ve volném čase kurzy angličtiny i španělštiny

Když jsem odjížděla do Španělska, měla jsem ambici ten čas nějak využít. Rozhodla jsem se udělat si FCE zkoušku z angličtiny a naučit se základům španělštiny. Našla jsem si tedy jazykovou školu a zapsala se na kurzy. Když děti ráno táta odvezl do školy poté, co jsem je vypravila, já šla do školy taky. Bylo to docela daleko, a abych nemusela utrácet za autobus, jezdívala jsem tam na bruslích, které mi rodina půjčila. Byly mi trochu velké, ale s tlustými ponožkami jsem to vyřešila. V Palmě se podél moře vinula nádherná cyklostezka, která vedla až do Arenalu, známého letoviska vzdáleného asi 15 km.

Odpoledne jsem pak měla většinou volno až do doby, než přivezla máma děti ze školy, pak jsem se jim věnovala až do večeře, potom už jsem měla volno a mohla jsem jít ven s přáteli, bruslit, povídat si s našima přes Skype, nebo se učit. Naložila jsem si toho docela hodně a denně jsem měla spousty úkolů do školy. Někdy jsem hlídala i večer, většinou však v pátek nebo sobotu. Občas jsem chodívala hlídat i k tátovi, když měl děti u sebe.

Palma de Mallorca

Noční Palma - katedrála

Objevování Mallorky

Víkendy jsem trávila cestováním po ostrově. Seznámila jsem se s partou Španělů, kteří mě brali na výlety autem, někdy jsem cestovala spolu s ostatními au-pair autobusem nebo autem, které jedné z nich rodina poskytovala.

Viděla jsem Valldemosu, krásnou historickou vesnici na západním pobřeží, kde má svůj letní dům i Michael Douglas, historická města Alaró, Alcúdia a Soller, jižní cíp Cap de Sas Salines, kam jsme vyrazily na výlet s paní domácí, pohoří Serra de Tramuntana na západě ostrova, jezero Cúber a mnoho dalšího.

Nejkouzelnější mi však přišla samotná Palma, její úžasná katedrála, malé uličky, palmy, loďky v přístavu, neustále slunečné počasí.

Co se tepla týče, občas bylo trochu únavné, opalovali se většinou jen turisté. Domácí se sluníčku spíše vyhýbali, v oknech okenice. Zpočátku jsem se tomu podivovala, ale časem jsem se chovala úplně stejně. Po návratu domů byli všichni překvapeni, jak je možné, že nejsem opálená.

Cap de Ses Salines

Port de Valldemosa

Žádný stres

Naprosto mi vyhovoval španělský režim, kdy se později vstává, odpoledne bývá siesta a později se večeří, za zábavou a do společnosti se vychází po desáté večerní a nikdo nic neřeší. Žádný stres a honění se jako v Česku, slovo mañana je na denním pořádku. Zpočátku to člověku leze na nervy, ale potom se přeladí na klidový rytmus a vlastně zjistí, že život se dá i vychutnat. Večeře jsou ve Španělsku společenská událost, kdy se sejde celá rodina, jídlo se skládá z více chodů, všichni si povídají, užívají si a nikam nespěchají. Vzpomněla jsem si vždy na naše české „nemluv s plnou pusou“.

Španělská kuchyně je zajímavá, spousty receptů a zvyků jsem si uchovala i do Čech, jako třeba vždy a všude olivový olej, čím víc, tím líp. Oblíbila jsem si pa amb oli – což je topinka opečená na sucho, potřená česnekem, rajčetem, politá olivovým olejem, podávaná se sušenou šunkou, sýrem, olivami... Ovšem ta jejich šunka, to není to, čemu tak říkáme my. Španělská šunka, to je lahoda! Zraje v sušírně několik dlouhých měsíců a vyrábí se z nejkvalitnějšího vepřového masa. Španělský název pro sušenou šunku je jamón. Vepřová noha visí snad v každé spíži. Také baleárská specialitka sobrassada ve mně zanechala nesmazatelnou stopu. Je to taková roztíratelná pikantní klobása, vyrobená z mletého masa a slaniny.

Západ slunce v Alcúdii

Peníze nejsou všechno...

Ke konci mého asi půlročního pobytu jsem už docela španělsky rozuměla, ale ještě úplně nemluvila. Au-pair, které na Mallorce byly rok, už ale mluvily dost slušně. Je to příjemný jazyk a učí se velmi rychle. FCE zkoušky jsem nakonec úspěšně složila, konaly se na univerzitě v Palmě, kam přijeli zástupci z Cambridge. Tím jsem považovala svou misi za splněnou, a protože se mi podařilo sehnat v Čechách práci, odjela jsem domů.

V době, kdy jsem působila na Mallorce, už bylo ve Španělsku zavedeno euro a má výplata představovala 60 eur týdně, za zhruba 5 hodin péče o děti denně plus poklízení, žehlení. Na hrubý úklid měli jinou slečnu. Samozřejmostí bylo veškeré jídlo a ubytování v samostatném pokoji s vlastní koupelnou. Finančně to nebyla žádná sláva, ale ani žádná bída.

Je fakt, že s výplatou, jakou jsem měla v Anglii, se to srovnat nedalo, ale moc mi to nevadilo. Byla jsem šťastná, že jsem měla příležitost poznat další kout světa, fajn lidi a jejich život, což mě nesmírně baví a naplňuje. Navíc jsem pokročila hodně se španělštinou a ve volném čase i s angličtinou. Vřele to každému doporučuji, neuvěřitelně to rozšíří obzory. Já osobně vždy v cizině zjistím, jak tu naši malou zemičku vlastně miluju a ráda se do ni vracím.

Mallorca