Češi se chystají na K2

  • 14
Koncem května odletí do Pakistánu malá česká expedice s cílem vystoupit na druhou nejvyšší horu světa K2 (8.611 metrů), a zároveň i na sousední Broad Peak (8.049 m.) Češi plánují vystoupit na vrcholy obou hor bez umělého kyslíku. Pokud se jim to podaří, bude šéf výpravy Radek Jaroš 13. člověkem na světě, který ma na kontě tři nejvyšší hory planety.

"Chceme si hor užít a používat jen vlastních sil. Půjdeme jak je naším zvykem bez kyslíkových přístrojů a služeb výškových nosičů," říká Radek Jaroš, který expedici vede. Sám má už pár osmitisícovek za sebou - Mt. Everest 98, Kangchenjunga 02. V roce 2001 se už o K2 pokoušel - tehdy se mu podařilo dosáhnout Ramene K2 (8.000 m)

"Kombinaci třech nejvyšších hor naší planety - Everest, K2 a Kangchenjunga vylezlo na světě zatím bez pomoci umělého kyslíku jen 12 lidí! Třináctka neni špatný číslo, hrál jsem s ní ligu dorostu ve volejbale," říká s úsměvem Radek Jaroš.

Stejně i další členové expedice jsou ostřílení horolezci - Martin Minařík - Manaslu 99, Kangchenjunga 02 a Petr Mašek - na K2 dosáhl v roce 2001 s Jarošem Ramene K2 a výšky 8.000 m. Expedici na K2 v roce 2001 jsme sledovali ZDE.

"Na vrcholu Everestu už stálo více než 1650 lidí, ale jen asi 88 bez pomoci tzv. 'anglického vzduchu'! Když jsem společně s Vlaďou Noskem stál 19.5. před pěti lety na jeho vrcholu, byli jsme teprve ve druhý desítce lidí bez umělýho kyslíku jimž se do tý doby podařilo stát na nejvyšším bodě naší planety cestou ze severu, z Tibetu," říká Jaroš.

Českou expedici na K2 můžete sledovat na www.radekjaros.cz.

Rozvička na Mont Blancu
Před výpravou na K2 si dal Radek Jaroš malou rozvičku. Pár dní bivakoval na Mont Blancu ve výšce 4.248 metrů. V den svého pětiletého výročí výstupu na Everest pak společně s Petrem Maškem, Zikmundem Schwarzkopfem, Martinem Koukalem a Kamilou Rajdlovou vrchol Mont Blancu (4.807 m) zdolal.

"Uprostřed jeho pětisetmetrové stěny na nás čekal Bob Malášek, kterýmu se nepodařilo překonat most přes trhlinu," vypráví Jaroš.

"Výstup nebyl díky počasí a podmínkám ve stěně žádnej choďák. O tom svědčí i pád jednoho z nás do trhliny a při návratu stěnou několik salt Petra Maška - ne jeho vinou," vzpomíná horolezec. 

"Nejvíc jsem se asi bál já. Když jsme lezli stěnou stometrový úseky v ledu ve sklonu 50 stupňů bez možnosti zajištění. Našim lyžařum to naštěstí nedošlo a tak nepropadli panice a nezmatkovali. Když by se Martinovi Koukalovi stalo něco předloni na Huascaránu, tak se "nic" neděje. Ale teď je to náš "Zlatej poklad", uzavírá s černým humorem Jaroš.

Bouda odpočívá v jednom z mála míst na výstupové trase, kde si lze sednout bez jištění

Odpočinek při výstupu s vynáškou do druhého výškového tábora