Češi příliš nemají v lásce cizokrajná jídla

Výsledky nedávného průzkumu přinesly poměrně překvapivé zjištění: přestože obyvatelé České republiky již deset let naprosto svobodně cestují prakticky po celém světě, na jejich náklonnosti k cizokrajným jídlům se to doposud až tolik neprojevilo. Pouze necelá třetina dotázaných například odpověděla na otázku, zda má ráda jídla cizí kuchyně, kladně. Ovšem až osmapadesát procent lidí se vyjádřilo, že jim cizokrajná jídla nechutnají vůbec nebo jenom velmi málo. Odborníci to vysvětlují hned několika důvody. Podle nich stále ještě mnoho lidí nemá žádné větší praktické zkušenosti se stravou v zahraničí, a proto se jí i určitým způsobem obávají. Někdy hrají v tomto směru velkou roli i předsudky a také neochota riskovat a vyzkoušet něco nového. Je také potvrzeno, že daleko větší otevřenost k cizím jídlům mají lidé z velkých měst, mladá generace a turisté, kteří cestují často individuálně, a jsou tak neustále odkázáni jenom na jídlo a nápoje, které si mohou koupit po cestě. Dále se mnoho našich turistů při svých návštěvách v zahraničí se skutečnými místními specialitami do kontaktu vlastně ani nemůže dostat. Zejména zájezdy masové turistiky do hotelových komplexů ve Středomoří většinou nikdy nenabízejí skutečně místní jídlo. Toho se tam můžete dočkat tak leda v určitých náznacích. Vysvětlení je v tomto případě nesmírně jednoduché: mnoho lidí na podobné zájezdy přijíždí bez dostatečné finanční zásoby, služby mají dopředu zaplacené a místní restaurace proto ani nenavštěvují. Jejich zkušenost s jídlem je většinou redukována do formy jakési hotelové »polopenze«. Cestovní kanceláře ale s velkou oblibou propagují své zájezdy jako poznávání gastronomie jednotlivých států. A praxe? Například v průběhu pobytového zájezdu si zhruba polovina turistů zakoupí jednodenní výlet, kde tryskem »poznají« vše zajímavé v okolí a součástí toho bývá oběd v místní restauraci. Právě tam mají turisté poznat domorodou kuchyni. To má však ke skutečnému poznání velmi, velmi daleko. Dalším problémem je, že finanční situace mnoha Čechů není nadále tak dobrá, aby mohli dejme tomu v západní Evropě ochutnat ty nejlepší speciality. Jejich jídlo je tak na cestách často omezeno pouze na potraviny z restaurací rychlého občerstvení, kde samozřejmě žádnou zvláštní specialitu neochutnají, protože tato zařízení jsou unifikována po celém světě. Při pohledu na výsledky výzkumu si proto nelze nevzpomenout na povrchní, ale oblíbenou českou komedii Slunce, seno a erotika. Tam se zájezd našich zemědělců »ofrňuje« nad mořskými produkty italské kuchyně. Většina lidí se této scéně ve filmu upřímně zasmála. Pravda je však taková, že na filmovém plátně poznali sami sebe. Protože mnoho našinců se v zahraničí chová naprosto stejně.