Jezero Wanaka

Jezero Wanaka | foto: Roman Smetana, iDNES.cz

Češi na Zélandu: Vzhůru na západní pobřeží!

  • 10
Po dvou měsících v Blenheimu na vinicích jsme byli opět nažhaveni na cestování. Naším plánem bylo projet západní pobřeží a jih Jižního ostrova. Mnoho lidí nám říkalo, že západní pobřeží patří k tomu nejhezčímu, co tu můžeme vidět. O to větší bylo naše očekávání. Vydělané peníze by nám měly bez problémů pokrýt tři týdny na cestách.

Z vinic do drsných hor

Vzhledem k tomu, že jsme vyjeli v polovině března, tak jsme se rozhodli jet nejkratší cestou přímo na Queenstown. Na jihu ostrova bývají přece jen nižší teploty a podzim se blížil. Proto jsme chtěli procestovat nejprve jih a pak se vracet směrem na sever. Po 1000 kilometrech jsme dorazili z Blenheimu do Queenstownu.

Nevelké město nám učarovalo na první pohled. Svojí nádhernou polohou na břehu jezera Wakatipu, vsazené mezi úchvatné horské štíty, nabízí opravdu nezapomenutelné pohledy, ať už stojíte na nábřeží nebo na vrcholcích hor nad městem.

Samozřejmě je oblast velmi turisticky vytížená a nabízí opravdu mnoho aktivit, zejména pro adrenalinové nadšence. Díky turistům tady najdete i rušný noční život, což se vám ve velké většině ostatních měst nepovede.



Milford Sound
SPOUSTU KRÁSNÝCH SCENÉRIÍ SI PROHLÉDNĚTE ZDE

I přes pochopitelné komerční využití celé oblasti musíme říci, že na nás tato skutečnost nepůsobila přehnaně nebo nepříjemně. Ovšem pokud chcete vyzkoušet adrenalinové sporty, může to lézt do peněz. Například za Skydive dáte 300NZ$, přičemž u jezera Taupo na Severním ostrově zaplatíte jen 150NZ$.

Strávili jsme zde příjemných 6 dnů a samozřejmě jsme nezapomněli navštívit jednu z ikon Nového Zélandu – Milford Sound.

Velmi mile nás také překvapilo horské dobové městečko Arrowtown. Atmosféra původních domů z dob zlaté horečky na vás opravdu dýchne. A pokud máte chuť si prohlédnout původní zlatokopeckou vesnici nebo zkusit vyrýžovat zlatý střípek, nikde nebudete mít více příležitostí než právě v okolí Queenstownu.



Obydlí čínských zlatokopů u Cromwellu

Catlins – kouzelný jih

Z Queenstownu není už tak daleko na někdy opomíjený samotný jih ostrova. Projedete skotskými přistěhovalci založené město Invercargill, kde je velmi pěkné divadlo a další honosné budovy, až se dostanete do oblasti Catlins, která lemuje asi 200kilometrový úsek podél jižního břehu ostrova.

V této části je mnoho krásných míst, kde si můžete udělat zastávku. Od hustých pralesů, jeskyní na břehu oceánu, přes nespočet vodopádů, až po známý maják Nugget Point.

Unikátem je určitě 180 milionů let starý zkamenělý les z období Jury, vyvržený na mělčinu při pohybu podmořské kůry. Po cestě uvidíte i lvouny, tučňáky a nejmenší místní delfíny – Plískavice Novozélandské.



Nugget Point

Zpět na západ

Z Catlins jsme se vydali oklikou zpátky přes Queenstown směrem na západní pobřeží. Cestou vás čekají krásná jezera Wanaka a Hawea. Alpské scenérie, horské řeky, husté lesy a oblast bez lidí si můžete vychutnávat dosyta.

Dalším cílem naší cesty byla nejvyšší hora Mt. Cook a přilehlé ledovce – Fox Glacier a Franz Josef. Ve stejnojmenných městečkách si můžete objednat vyhlídkové lety vrtulníkem nebo si slézt s průvodcem ledovou stěnu některého z ledovců. Nutno říci, že pohledy na Mt.Cook z jeho západní strany, v nás zanechaly mnohem krásnější dojmy, než z cesty od vnitrozemí, kterou jsme podnikli v lednu. Snad nejkrásnější pohled se vám naskytne od jezera Matheson, na jehož hladině se zrcadlí Mt. Cook i sousední Mt. Tasman.



Mt.Cook a Mt.Tasman se zrcadlí v jezeře Matheson

Divoké vlny

Přes původní obavy o počasí, můžeme říci, že jsme měli obrovské štěstí a po celou dobu cestování nám počasí opravdu přálo. Byli jsme za to rádi především při cestě po západním břehu, kde bývají časté deště.

Západní pobřeží je fascinující, nádherně zelené a divoké. Asi nejhezčí úsek nás čekal mezi Hokitikou a Westportem, kde se nalézájí také známé Punakaiki Cakes, zvláštní kamenné útvary o než se tříští obrovské vlny.



Punakaiki Cakes

Návrat na sever ostrova

U Westportu máte možnost spatřit hnízdiště lachtanů na Cape Foulwind. Zde jsme se rozloučili s Tasmanovým mořem a pokračovali vnitrozemím směrem na sever do Nelsonu, města umění a kultury.

Blížil se konec našeho cestování a nastal čas zajistit si opět další působení a výdělek. Začali jsme přemýšlet, zda se vrátit do Blenheimu, kde jsme mohli mít zajištěnou práci na vinicích, nebo zůstat v Nelsonu a pokusit se o práci v místě, které je pouze 120km vzdálené, ale je tolik jiné a naprosto odlišné od vinařského kraje.

O tom, jak jsme se rozhodli a co nám přinesly další, stále ještě slunečné dubnové dny, se s vámi rádi podělíme zase příště.

Čtěte seriál ČEŠI NA NOVÉM ZÉLANDU

1.díl:
Češi na Novém Zélandu za prací

2.díl: ...zatím pořád bez práce

3.díl: Kde Čech Čechu není bratrem

4.díl: Konečně práce, konečně výdělek

5.díl: Černé labutě a včelí úl parlamentu

6.díl: Jak chutná ráj bez peněz

7.díl: Češi na Zélandu: vinice, bramboráky a Staropramen