Češi na Zélandu: Černé labutě a včelí úl parlamentu

  • 18
Jak už jsme se zmínili v minulém díle, protrhávání (thinning) jablek před Vánoci končí a čeká se dva měsíce na sklizeň. Je tedy čas poznat trochu víc Nový Zéland a toto období je tudíž ideální pro cestování. I my jsme si naplánovali cestu.

Museli jsme však naše plány přizpůsobit finančním možnostem, protože jsme po našem přesunu z Aucklandu na jablečné farmě byli jen měsíc a vydělané peníze by určitě nepokryly tak dlouhé období.

Zajistili jsme si tedy dopředu ještě před odjezdem z Hastings práci na vinicích na jihu Jižního ostrova v regionu Otago. Ovšem, nakonec bylo všechno jinak a člověk se tu musí řídit neustále heslem "změna je život".

Cestování: Jen po silnici
Dříve než se dostaneme do prvního cíle naší cesty, je na místě se zmínit o samotném způsobu cestování a nocování. Obecně lze říci, že na Novém Zélandu není moc variant, jak se dostat z jednoho místa do druhého.

Jedete-li po hlavním tahu například z Napieru do Taupa, tak věřte, že jedete opravdu jen do Taupa, protože i na úsecích delších než 100km rozhodně neodbočíte a většinou ani nezastavíte. K pauze během jízdy slouží totiž jen odpočívadla, kde můžete bez problémů přespat ve voze nebo i ve stanu a je to také po dlouhé době jediná odbočka, když nepočítáme odbočky na farmy.

Krajina podél silnice je totiž všude většinou oplocená s upozorněním, že se jedná o soukromý pozemek a chovají se zde ovce a krávy. Oplocena je i většina lesů. Pro úplnost dodávám, že ve městech se jezdí 50km/h a mimo město 100km/h a většina čerpacích stanic nefunguje přes noc.

Kapradiny a jiné rostliny
Natankovali jsme plnou nádrž a vyrazili jsme tedy do již zmiňovaného města Taupo, které leží na severním břehu stejnojmenného jezera. Už během cesty vás podél silnice upozorňují tabule s informací o nějakém místě, které stojí za shlédnutí. Jedná se většinou o odbočku do místa, které je blízko hlavního tahu, je zde parkoviště a jsou tam nádherné výhledy do krajiny, vodopády, nebo jiné méně časté přírodní úkazy.

Během cesty na Taupo jsme se zastavili v jednom volně přístupném pralese. Je třeba říci, že "to" čím procházíte, má s naším lesem málo společného. Obrovské kapradiny a další neznámé stromy ve vás budí dojem, že vás někdo posunul do úplně jiného období o milion let zpátky.

Největší jezero Nového Zélandu
Jezero Taupo leží uprostřed Severního ostrova a svou rozlohou 619 km2 je největším jezerem na Novém Zélandu. Obklopují ho nádherné bílé plážičky, skály a hory. V dálce se pak tyčí 3 sopky, které dotváří úžasnou scenérii. Jezero je jako stvořené pro rybaření a různé vodní sporty. Návštěvníka na jezeře určitě zaujmou černé labutě.

Z jezera rovnou na sopky
Mezi největší lákadla Severního ostrova patří bezesporu Národní park Tongariro v jehož srdci se tyčí tři stále aktivní sopky: Mount Tongariro 1968m, Mount Ngauruhoe 2291m a Mount Ruapehu 2797m. Posledně jmenovaná sopka má po celý rok stálou sněhovou čepici, pokrývá ji 8 ledovců a v její blízkosti je zároveň nejmodernější a nejrozlehlejší lyžařský areál na Novém Zélandu.

My jsme se zde vydali na jednodenní Tongariro Crossing. Trasa dlouhá 17km vede napříč nádhernou sopečnou krajinou kolem smaragdových jezer, přes kráter Mount Tongariro a výstup po lávovém poli ke kráteru a výhledy do měsíční krajiny,jsou rozhodně nevšedním zážitkem.

Hlavní město Wellington
Naší poslední zastávkou na Severním ostrově bylo hlavní město Wellington. Nachází se na jihu Severního ostrova v nádherné přístavní zátoce obklopené horami. Strávili jsme zde jeden den a můžeme s jistotou říci, že město má své kouzlo a svou polohou, poklidným životem a menší rozlohou se nedá s Aucklandem srovnávat, rozhodně si nás získalo.

Za zmínku stojí budova parlamentu, které se podle vzhledu říká „Včelí úl“, spousta správních budov, lanová dráha, která vás vyveze na vrchol k botanické zahradě, spousta dřevěných předměstských vilek ve svazích, ulice plné kaváren, restaurací, galerií a stylových obchodů. Mimo město si můžete projet okruh, tzv. „Marine drive“. Je to cesta podél moře, kde jsou kouzelné pláže a útesy, na kterých můžete v určitou dobu spatřit kolonie tuleňů.

Wellington je ale také jediným přístavem, odkud vyjíždí trajekt na Jižní ostrov. Cena je různá, za osobu se pohybuje od 40 do 60 NZD a za osobní automobil od 120 do 160 NZD, záleží v jakém předstihu si lístky zarezervujete, zda si je kupujete přes internet nebo osobně na místě a v jakou dobu cestujete.

Cesta na Jižní ostrov
Vydali jsme se tedy na večer trajektem do městečka Picton, který leží na Jižním ostrově v nádherné scenérii Marlborough Sounds, v předhůří Novozelandských Alp, ale o tom všem zase v dalším díle.

Čtěte seriál ČEŠI NA NOVÉM ZÉLANDU

1.díl:
Češi na Novém Zélandu za prací

2.díl: ...zatím pořád bez práce

3.díl: Kde Čech Čechu není bratrem

4.díl: Koečně práce, konečně výdělek

Nad kráterem Mount Tongariro 1968m

Marlborough Sounds, začátek Jižního ostrova

Parlament ve Wellingtonu přezdívaný Včelí úl

Budovy ve Wellingtonu

Černé labutě na jezeře Taupo

Konec Severního ostrova

Prales nad Taupem

Smaragdová jezera

Sopka Mount Ngauruhoe 2291m

Sopka Mount Ruapehu 2797m

Trajekt z Wellingtonu

Umění ve Wellingtonu

Veteráni čekají na trajekt

Všechny tři sopky pohromadě

Wellingtonská přístavní budova